Směrnice o kontrole, nabývání a držení zbraní - ve výboru JURI

20. 5. 2016 v 13:09

Ačkoli je odpovědným výborem Výbor pro ochranu spotřebitele, budeme se i v právním výboru příští týden zabývat kontroverzní novelou směrnice o nabývání, držení a kontrole zbraní. Tento návrh vyvolává již řadu měsíců zvýšenou pozornost veřejnosti, a to i českých občanů. Proto osobně velmi lituji toho, že národní parlamenty nevyužily možnosti udělit tomuto návrhu tzv. “žlutou kartu”, čímž by celý legislativní proces zablokovaly a teď je to tedy na nás, europoslancích.
V Právním výboru budeme posuzovat soulad návrhu s principem subsidiarity, který zjednodušeně řečeno znamená, že EU může zahájit jednání až ve chvíli, kdy záležitosti nemohou být řešeny jednotlivě na úrovni členských států. Tradičním “strážcem” dodržování tohoto principu je švédský parlament, který je nejvíce aktivní v zasílání odůvodněných stanovisek do výboru JURI, tentokrát se přidal i polský Senát. Oba orgány se shodně domnívají, že předložený návrh Komise principu subsidiarity odporuje, alespoň v některých svých částech. Některé části návrhu jsou z pohledu těchto orgánů tak nejasné a nesrozumitelné, že to znesnadňuje, až znemožňuje posouzení uplatňování zásady subsidiarity.
Cílem směrnice podle Komise je realizovat plán boje proti nedovolenému obchodování se střelnými zbraněmi a výbušninami v EU. Já však i nadále trvám na tom, že revize směrnice bude mít negativní dopady na držitele legálních zbraní - ať již sportovní střelce, myslivce, či sběratele historických zbraní. Cílem revize směrnice by mělo být zvýšení bezpečnosti evropských občanů, nikoli však přijetím jakéhokoli opatření unáhleně a bez rozmyslu. Jsem nadále přesvědčen, že některá navrhovaná opatření jdou nad rámec tohoto cíle. Podle mého názoru lze uspokojivých výsledků dosáhnout stejně dobře, pokud bude členským státům ponechán větší prostor, aby samy rozhodly o tom, jaké kroky se mají podniknout. Při hlasování se proto postavím na stranu těch, kteří o souladu návrh s principem subsidiarity důvodně pochybují.

Směrnice o kontrole, nabývání a držení zbraní ve výboru IMCO

v 13:08

Když jsem měl poprvé možnost seznámit se s návrhem Evropské komise, týkající se novelizace směrnice Rady 91/477/EHS “o kontrole nabývání a držení zbraní”, naskočila mi podobně jako řadě českých občanů, obrazně řečeno, husí kůže. Ztotožňoval jsem se s drtivou většinou vzkazů, které mi začaly chodit od různých zájmových sdružení, např. myslivců, ale i řadových občanů, jejichž koníčkem je třeba sportovní střelba. A protože je mým úkolem především hájit zájmy občanů a jejich názor je zásadním vodítkem při mé práci europoslance, chtěl bych i na tomto místě za všechny podněty poděkovat.
Byl jsem určen tzv. stínovým zpravodajem naší frakce ve Výboru pro ochranu spotřebitele a předloženým textem jsem se opravdu seriózně a do hloubky zabýval. Absolvoval jsem celou řadu setkání s našimi odborníky na danou problematiku, včetně zástupců z Ministerstva vnitra, sdružení Gun-lex a účastnil jsem se i veřejného slyšení na půdě Evropského parlamentu.
Došel jsem k závěru, že návrh Komise, tak jak nám byl předložen, je lidově řečeno “ušitý horkou jehlou” a ve stávající podobě prostě nepřijatelný. Chápu snahu po útocích v Paříži a dalších teroristických hrozbách reagovat. Nemyslím si ale, že by to mělo být takto unáhleně a nepromyšleně.
Nemohu proto souhlasit s hlavní myšlenkou návrhu, kterou je striktní zákaz držení automatických i poloautomatických zbraní soukromými osobami a společnostmi. Nemohu se ani přiklonit k myšlence úplné harmonizace. Troufám si totiž tvrdit, že Česká republika má v této oblasti velice schopné odborníky, silné “know how”, a především vysoce kvalitní a fungující legislativu. Ta například vyžaduje zbrojní průkaz de facto pro všechny kategorie zbraní, což v řadě členských států EU vůbec neplatí. Tudíž z mého pohledu přichází v úvahu pouze “minimální” harmonizace, zaručující, že nedojde ke snížení našich českých standardů.
V předloženém návrhu vidím také několik sporných bodů, které jsou pro mě natolik zásadní, že si, bez jejichž odstranění neumím představit, že pro návrh zvednu ruku. Na druhou stranu je třeba říct, že v textu Komise je celá řada pozitivních prvků. Myslím kupříkladu širší výměnu informací napříč EU, povinné zdravotní prohlídky pro držitele zbraní, sjednocení značení palných zbraní a střeliva, stejně jako zavedení centrálního evropského registru palných zbraní. Tady může Česká republika sloužit jako vzor, protože v současnosti disponuje jen málo zemí takovým registrem zbraní, jaký máme zavedený v ČR. A určitě by se našlo více takových pozitivních opatření. Komise svou díl práce odvedla a nyní je na Parlamentu a Radě, aby dokument dokázaly upravit do přijatelné podoby.
Ve výboru Pro ochranu spotřebitele (IMCO) jsem podal 39 pozměňovacích návrhů, které se zaměřují mimo jiné na přijetí příslušných výjimek pro vystavování historických zbraní v muzeích a usilují také o to, aby nebyl nijak ohrožen výcvik ani výzkum v armádě či Policii. Podal jsem také několik otázek na Komisi, která má povinnost nám, europoslancům, odpovědět a vysvětlit například, jaké budou ekonomické dopady nové legislativy. A to včetně možného dopadu na maloobchodníky a zejména pracovní místa.
Lituji toho, že národní parlamenty nevyužily své možnosti vystavit návrhu Komise tzv. “žlutou kartu”, čímž by celý legislativní proces zabrzdily, takže teď je to na nás, europoslancích. Není bez zajímavosti, že již příští týden budeme v mém druhém výboru (pro Právní záležitosti) hlasovat o souladu návrhu s principem subsidiarity. Ten říká, že Unie může přijmout opatření pouze v případě, že řešení určité záležitosti nemůže být dostatečně zajištěno samotnými členskými státy. Já trvám na tom, že revize směrnice bude mít negativní dopady na držitele legálních zbraní - ať již sportovní střelce, myslivce, či sběratele historických zbraní přesvědčen, že některá navrhovaná opatření jdou nad rámec cíle vytýčeného Komisí, tedy boji proti nelegálnímu držení a obchodování se zbraněmi a výbušninami. Podle mého názoru lze uspokojivých výsledků dosáhnout stejně dobře, pokud bude členským státům ponechán větší prostor, aby samy rozhodly o tom, jaké kroky se mají podniknout. Při hlasování se proto postavím na stranu těch, kteří o souladu návrh s principem subsidiarity důvodně pochybují.
Myslím si, že pozornost by se měla zaměřit především na boj proti nelegálním zbraním. Tady spatřuji největší bezpečnostní rizika, protože většina trestných činů je spáchána právě nelegálně drženými zbraněmi.

Osobně se domnívám, že v civilizovaném světě je regulace zbraní potřebná. Nejsem pro co nejvolnější úpravu, ale pro normu, která bude co nejvyváženější, nesníží standardy platné v České republice, ale naopak přispěje ke zvýšení bezpečnosti našich občanů.

O CO JDE DNES SUDETSKÝM NĚMCŮM?

v 13:07

Je to nepochybně historický a politický průlom: česká vláda poprvé vyslala svého zástupce na sudetoněmecký sraz. Jakkoli vůbec nemám v úmyslu zmírňovat kritiku, která se snesla na hlavu tohoto vládního zástupce, takto ministra kultury Daniela Hermana, chci zdůraznit, že šlo o vládní iniciativu podpořenou premiérem Sobotkou, tedy nikoli o jakýsi svévolný skutek jednoho z ministrů. Herman však jel do Norimberku rád, ostatně jen svou účastí potvrdil to, co platí po desetiletí: česká katolická církev patřila a patří ke spolehlivým partnerům sudetských Němců, sdružených v Sudetoněmeckém landsmanšaftu, a svým způsobem vrací to, co do ní landsmanšaft před listopadem 1989 investoval jako do opoziční síly.

Účast člena české vlády na sudetoněmeckém srazu prý přispěje k dalšímu pokroku ve smiřování mezi sudetskými Němci a Čechy, aspoň vedení landsmanšaftu to tvrdí. Ale copak jsou česko-německé vztahy špatné? Rád bych připomněl skutečnost, na kterou se čím dál více zapomíná a jejímž prizmatem však nutno vidět právě vztah Čechů k sudetským Němcům: Byli to sudetští Němci, jejich velká většina, kdo rozbili svého času Československou republiku a otevřeli tak cestu nacistické okupaci, na níž se s entuziasmem podíleli. Museli-li po válce opět z velké většiny z Československa odejít, nebylo to na základě rozhodnutí československé vlády a prezidenta Beneše (ono by to ani nebylo možné), ale rozhodnutím hlavních mocností protihitlerovské koalice, které – po tom, co se v Evropě odehrálo – oprávněně spatřovaly v německých menšinách potenciální hrozbu a vyhověly jejich dříve úpěnlivému volání Heim ins Reich!

Po válce založili Henleinovi pohrobci, opět velkou většinou bývalí aktivní nacisté, Sudetoněmecký landsmanšaft a co mohli, torpédovali pozitivní vývoj československo-(západo)německých vztahů. A podobně jako sudetoněmečtí bossové počátkem 70. let brojili proti první smlouvě o normalizaci vztahů mezi ČSSR a NSR, jejich pokračovatelé hlasovali v roce 2004 v Evropském parlamentu proti přijetí České republiky do EU!

Co lze tedy spatřovat za jejich náhle rozevřenou náručí a rozesmátými obličeji, vyvolávajícími až šokující devótnost české vlády? Nepochybně změnu politické taktiky. Sudetští Němci jsou v tom mistři, navíc dobře znají národ český a mají s ním bohaté zkušenosti. Současné počínání landsmanšaftu nelze také vyjímat z celkové politiky Svazu vyhnanců (BdV), jehož je součástí; z politiky, která odráží jak evropské integrační procesy, tak generační výměnu. Nový předseda BdV Bernd Fabritius prohlásil, že v 21. století „nejde primárně o materiální vyrovnání, nýbrž o rehabilitaci nespravedlivých individuálních osudů“. Co si však před tím představit, pokud jde o reálné cíle takové politiky? Tažení proti prezidentským dekretům z roku 1945 v jiném, „evropském“ hávu? Česká vláda, vysílající oficiálně své zástupce na srazy landsmanšaftu, by na to mohla konečně slyšet…

KAM SMĚŘUJE MAKEDONIE?

19. 5. 2016 v 13:07

Makedonie, bývalá jugoslávská republika, má pro Evropskou unii aktuálně velký význam: hlavně proto, že v době uprchlické krize uzavřela tzv. balkánskou cestu, což oceňují zejména státy Visegrádu a Rakousko. Jenže Makedonie prochází (opět) těžkou vnitropolitickou krizí, jejíž možné následky jsou zatím nejednoznačné.

Od poloviny dubna tohoto roku probíhají po celé zemi masové protivládní demonstrace, které zřejmě budou eskalovat kolem 5. června. Na tento den totiž vládní koalice VMRO-DPMNE vyhlásila parlamentní volby, které chce celé spektrum politických sil bojkotovat – od explicitní levice přes sociální demokraty po albánskou stranu DUI. Existují velké obavy z eskalace násilí a provokací, podněcujících opět etnické konflikty. Zdůrazňuji „opět“, protože už v roce 2001 stála Makedonie před občanskou válkou právě kvůli napětí mezi Albánci a Makedonci. Současné protesty jsou však multietnické a sociálně se týkajíc průřezu celou makedonskou společností. V pozadí stojí zájem na dodržování principů právního státu a odmítání autoritářských a korupčních projevů vládnoucích stran, v prvé řadě VMRO.

Lidé totiž vyšli do ulic nejprve v hlavním městě Skopje poté, co prezident Ivanov udělil amnestii všem 56 politikům, kteří byli zapleteni do rozsáhlého zneužívání moci včetně mohutného skandálu s odposlechy. Demonstranti žádají odstoupení prezidenta, opětovné zavedení vyšetřování proti amnestovaným politikům a odložení termínu parlamentních voleb. Vláda však, podporována různými pověstnými západními nevládními organizacemi (na prvním místě bývá uváděna Nadace Konrada Adenauera), tyto požadavky odmítá.

Jakkoli Evropská unie uznává roli Makedonie v uprchlické krizi, vzájemný poměr je nanejvýš komplikovaný, až zasunutý do slepé ulice. Úsilí Skopje o členství v EU trvale blokuje Řecko: na severu Řecka se totiž rozkládá region se jménem Makedonie, a Řekové mají obavy z případných územních nároků uplatňovaných ze Skopje. Proto se země smí oficiálně jmenovat jen „Bývalá jugoslávská republika Makedonie“, v anglické zkratce FYROM. Kvůli sporům o název byly v roce 2005 zmrazeny přístupové rozhovory mezi EU a Makedonií. A nyní EU neví, jak se k Makedonii chovat, čemuž odpovídají ambivalentní reakce z Bruselu na aktuální státní krizi: na jedné straně opatrná kritika amnestie a počínání strany VMRO, na druhé straně třeba podpora makedonské vlády ze strany Evropské lidové strany, tedy nejsilnějšího subjektu v Evropském parlamentu.

V každém případě první červnový týden bude pro Makedonii a její obyvatele nehledě na počasí velmi horký…

Nový kosmodrom - plusy i minusy

4. 5. 2016 v 22:36

Nový ruský kosmodrom Vostočnyj »pokřtil« start první rakety. Protože právě rozvoji kosmonautiky věnují nejvyšší představitelé země mimořádnou pozornost, nebylo překvapením, že si takovou událost nenechal ujít ani prezident Vladimir Putin. Pro něj ale bylo naopak překvapením nemilým, když byl pro avizovanou poruchu start zrušen a nakonec o čtyřiadvacet hodin odložen. A ve velkou nepříjemnost se pak proměnilo odhalení, že příčinou byl vadný kabel. Není divu, že poměrně banální důvod selhání startu rakety Sojuz vzbudil prezidentovu nelibost. Na novém kosmodromu Vostočnyj měla padat slova o nezodpovědnosti, flákačství a lajdácké počínání zodpovědných lidí »ocenil« prezident Putin vedle těchto kritických slov i důtkou pro vicepremiéra Rogozina, trestu neušli ani šéfové agentury Roskosmos i podniku, který dodal na kosmodrom vadný, nezkontrolovaný kabel. Podle hesla »padni komu padni« jednal prezident hned na místě.

Potíže na startu první rakety z nového kosmodromu navíc nejsou jediné, které Vostočnyj provázejí - hned několik odpovědných činitelů čelí obviněním z korupce, zneužití pravomocí a podobným prohřeškům. Společně s problematickým plněním termínů výstavby to jsou neoddiskutovatelné minusy na kontě bezpochyby potřebné a důležité »kosmické« investice Ruska.

Ta sama o sobě je naopak velkým plusem pro další rozvoj ruského kosmického programu. Kosmodrom Bajkonur si sice Rusko nadále pronajímá od Kazachstánu a ruské rakety v programech evropských i dalších mezinárodních startují také z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně, ale Vostočnyj je zásadním krokem k větší nezávislosti a operativnosti Ruska v oboru. Kdo by se tedy divil, že prezident reagoval na problémy hned a razantně přímo na místě. Což vyvolalo pozornost médií možná skoro větší než detaily o samotném letu Sojuzu nebo programu rozvoje kosmodromu…

Černobylské ztráty a nálezy

2. 5. 2016 v 21:09

Havárie jaderné elektrárny v Černobylu je natolik výraznou událostí v dějinách lidstva, že k sobě logicky poutá pozornost i po 30 letech.

Na otázky, co se tehdy odehrálo, jakou zaplatili daň lidé v oblastech postižených tragédií, především v Bělorusku, které bylo mezi havárií nejzasaženějšími regiony, ale také jak vypadala pomoc a solidarita evropských i dalších zemí, nebo jestli existuje nějaké poučení pro současnost, se snažili hledat odpovědi účastníci kulatého diskusního stolu v Bruselu. Do Evropského parlamentu moje pozvání zúčastnit se věřejného slyšení přijali tři experti.

Ozdravné pobyty

Igor Semenenya se nesoustředil jen na rekapitulaci hlavních momentů z před třiceti let. Na půdě EP připomněl mj. i podíl řady zemí na ozdravných pobytech běloruských dětí z radiací zasažených oblastí - kdy nezanedbatelné místo v této pomoci má také Česká republika. Jak Semenenya konstatoval, havárie nesrazila zemi na kolena. Na základech krutě získaných zkušeností má dnes navíc i nemálo vysoce kvalifikovaných expertů se znalostmi jak likvidovat následky mimořádných jaderných událostí. Využilo je například Japonsko po havárii ve Fukušimě.

Z pohledu hydrometeorologie a dopadu katastrof, jako byl Černobyl, na přírodu a přírodní zdroje, přispěla do diskuse běloruská profesorka Maria Germenchuk. Značnou pozornost věnovala významu mezinárodní spolupráce a pomoci při likvidaci podobných havárií.

Situace v Bělorusku

Nevládní organizace reprezentoval při veřejném slyšení v bruselském sídle EP Jurij Solovjev z běloruské Ekologické iniciativy… Jsem rád, že se nám v množství nejrůznějších akcí při příležitosti 30. výročí katastrofy v Černobylu, při kterých jsou prezentovány nejrůznější názory - hlavně o následcích pro Rusko, Ukrajinu a další země, podařilo ve spolupráci s naší politickou frakcí GUE/NGL v Bruselu upozornit také na situaci v Bělorusku. Ta bývá často neprávem v pozadí zájmu a přitom tento region patří mezi nejpostiženější.

Píšeme si s paní Mogheriniovou

v 21:08

Využil jsem možnost danou poslancům Evropského parlamentu jeho jednacím řádem a požádal jsem Evropskou komisi o odpověď na dvě otázky týkající se EU a její zahraniční politiky – konkrétně vztahů s Ruskem a Tureckem.

Pokud šlo o Rusko, odvolal jsem se na nedávné vystoupení předsedy Komise Junckera v Pasově, kde prohlásil, že stávající stav vzájemných vztahů se musí zlepšit a že Evropa si nemůže dovolit, aby její vztahy s Ruskem diktoval Washington. Otázal jsem se tedy, jak konkrétně hodlá vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Mogheriniová přispět ke zlepšení těchto vztahů? A také jakými kroky pomůže obnovení činnosti delegace pro spolupráci EP s ruskou Dumou, jejíž aktivity paralyzuje diskriminační seznam občanů Ruské federace, kterým je bráněno ve vstupu na území EU?

Odpověď, kterou za Komisi podepsala sama paní Mogheriniová, se dá charakterizovat slovy »neotravuj, poslanče!«. Dostalo se mi totiž sdělení, že »delegace Evropského parlamentu pro Rusko hraje významnou roli jako fórum pro meziparlamentní dialog« a »rovněž důležitou úlohu v rámci vztahů mezi EU a Ruskem«. A nakonec mi paní Mogheriniová prozradila, že »určité osoby a subjekty, včetně členů ruské Státní dumy a Rady federace Ruska, byly v rámci politiky EU vůči Rusku zahrnuty do seznamu osob, jimž je zakázáno vydávání víz a zmrazen majetek za to, že narušily nebo ohrozily územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. Tyto osoby a subjekty byly na seznam zařazeny na základě řádného zdůvodnění a dané opatření je založeno na jasném a transparentním právním základě a podléhá soudnímu přezkumu.« Toť vše. Čtenář si jistě udělá závěr sám.

Druhá moje otázka se týkala Turecka. Dovolil jsem se Komise otázat, s ohledem na aktuální stav věcí, do jaké míry je možné i nadále Turecko považovat za spolehlivého partnera pro další jednání o jeho členství v EU, a jak dalece lze na tuto zemi, provádějící tak neuváženou diplomacii s nebezpečnými následky, nahlížet jako na spolehlivého a odpovědného partnera EU?

Odpověď podepsala opět paní Mogheriniová. Poučila mě, že »Turecko je kandidátskou zemí a klíčovým partnerem Evropské unie«. Dále pak, že »Turecko je klíčovým partnerem v oblasti zahraniční politiky a boje proti terorismu a taktéž součástí koalice proti Daeš, jak je rovněž uznáno v závěrech Rady pro zahraniční věci ze dne 9. února 2015. O záležitostech v oblasti zahraniční politiky a boje proti terorismu se s Tureckem opakovaně debatuje. EU a Turecko jednaly s Tureckem (tomu moc nerozumím – JM) o boji proti terorismu v Ankaře dne 23. června 2015, vedly politický dialog v Bruselu dne 17. listopadu 2015 a politický dialog na vysoké úrovni v Ankaře dne 25. ledna 2016. EU i nadále vyzývá Turecko, aby rozvíjelo svou zahraniční politiku v návaznosti na EU a koordinaci s ní.«

Tak nevím. Vychází mi z toho, že EU proti politice a chování Turecka vlastně nic nemá, ale třeba se mýlím. Ostatně způsob reakce Komise na otázky poslanců EP je jednou z možností, jak nepřímo získat pohled Komise na jediný občany volený orgán EU, kterým Evropský parlament je.

1. Máj v Chebu

1. 5. 2016 v 21:18

Svátek práce, 1. máj, jsem tento rok oslavil se soudruhy v Chebu.

Vážení přátelé, soudružky a soudruzi!
Dovolte mi, abych Vás i já pozdravil u příležitosti Svátku práce. Dne, který jako slavnostní vnímá každý, kdo si váží skutečných hodnot a jejich tvůrců. Dne, kdy miliony lidí na manifestacích v celém světě připomínají sobě i ostatním, kdo vytváří podmínky pro důstojný život. Dne, kdy si víc než kdy jindy vnímáme, že pouze díky práci vznikla a trvá lidská civilizace. Civilizace, které patří budoucnost pouze tehdy, když si společnost začne vážit poctivé práce více než zisků spekulantů, tunelářů a nejrůznějších privatizátorů.
Přátelé,
už déle než jedno a čtvrt století každoročně lidstvo slaví tento svátek. A pokaždé je tomu v jiných podmínkách. Tu základní proměnu, která se dotkla nás, cítíme již třetí desetiletí: do střední Evropy se vinou našich chyb a zrady několika jedinců vrátil kapitalismus. Ten od nás vyžaduje, abychom práci nejen vzdávali hold, ale abychom za ni i bojovali. Za práci i spravedlivou odměnu za ni.
Když se ohlédnu na uplynulý rok, snad nejvarovnějším signálem blížící se krize je téměř obecné uznání, že se v globálním i regionálním rozměru rozevírají nůžky mezi bohatými a těmi ostatními. Na lednovém ekonomickém fóru v Davosu, kde se scházejí mocní a bohatí tohoto světa, několikrát zaznělo, že stejně jako v rozvojových tak i v rozvinutých zemích chudší polovina obyvatelstva spravuje méně než jedno procento bohatství. Opakuji – stejně v rozvojových i rozvinutých zemích. Ukazuje se, že veškerý ekonomický růst nedokáže odstranit nezaměstnanost. Eurostat uvádí, že letos v únoru bylo jen Evropské unii téměř 21,7 milionů nezaměstnaných, což představuje 10,3 % práceschopného obyvatelstva. Mezi mladými pod 25 let bylo v Unii 4,4 milionů lidí bez práce. Je zřejmé, že nastupující technologické změny nezaručují, že mít vzdělání bude znamenat získání pracovního místa.
Ani obrovská mediální manipulace, které jsme svědky, nedokáže většinu lidí zbavit obavy z budoucnosti. Většina cítí, že v této zemi chybí stovky miliard, které na dividendách každoročně od nás vyvážejí zahraniční firmy, že chybí miliony ukryté nejrůznějšími chytáky v daňových rájích. A nejen to. Spojili jsme osud našich dvou rodných zemí, Česka a Slovenska, s osudem Evropské unie. Myslím, že jen málokdo si před rokem dokázal představit problémy, které nám čelní politici Unie a unijní byrokraté připravili. Přes všechny fráze o demokracii, o společném rozhodování si především německá kancléřka osobuje právo bez jakýchkoliv konzultací rozhodovat nejen za vlastní vládu i za celou Evropskou unii. Série chyb Bruselu, které mají počátek v Berlíně – od řešení řecké finanční krize tak, že pokračuje zadlužování Řecka, přes nesmyslnou politiku vůči Ukrajině a Rusku, až po migrační krizi – vytvořila velmi rizikovou sociální a politickou situaci. Díky těmto chybám lze očekávat jak další pokles ceny práce, tak i růst popularity radikálních pravicových stran. Přestože Česko reaguje na veškeré ekonomické, sociální i politické posuny v Evropské unii se zpožděním, musíme být na tyto nevyhnutelné změny připraveni. A nejen proto, že se změny nálad projeví v říjnových volbách do krajských zastupitelstev a jedné třetiny Senátu.
Nastupující radikalizace české i slovenské politické scény nás nesmí zaskočit. Musíme se poučit jak z voleb na Slovensku a v Rakousku, kde radikální pravice slaví úspěchy, tak i z toho, že do ulic proniká politické násilí. A hlavně: musíme reagovat na novu situaci vlastními činy. Doba, kdy se dalo uhýbat před problémy, minula. Naše řeč musí být ano, ano – ne, ne. Musíme mít odvahu říkat, že řešením migrační krize v Evropě je zastavení válek, které exportuje Západ. Že právo Ukrajinců na samostatné rozhodování o svém osudu začíná tam, že nikdo ze Západu nebude podněcovat k násilí odhodlané skupinky ke svržení řádně zvoleného prezidenta. Že pro nás Evropa nekončí na hranicích NATO, ale na Uralu – a že sankce jsou jen nástrojem zbídačování chudých a obohacování mocných. Musíme rázně odmítat předsudky všeho druhu. Pro nás není možná Evropa bez Ruska. Pro nás není budoucnost Západu bez spolupráce s Čínou.
V době, kdy se nejvyšší představitel Labor Party v Británii hlásí k socialismu, kdy jeden z nejúspěšnějších prezidentských kandidátů v USA se nebojí označení „socialista“, i my musíme mít odvahu říci, že chceme pro naši zemi, ale i celou Evropskou unii, zásadní změnu. Že nechceme, aby za nás rozhodovali doma oligarchové a v Bruselu byrokraté. Nás nemusí nikdo z televize, ale ani z Berlína nebo z Washingtonu, poučovat o tom, co jsou evropské hodnoty. My víme, že nejúplnějším projevem evropského humanismu je spojení svobody a sociální solidarity v ideálu socialismu.
Soudružky a soudruzi, přátelé!
Oslavovat práci znamená věřit, že se nám podaří vytvořit lepší budoucnost. Práce – to je přetváření přírodního i sociálního prostředí života člověka. Jsem přesvědčen, že se blíží den, kdy budeme moci říci, že naše práce přináší plody těm, kdo pracují.
Děkuji za pozornost.

Cheb 1. máj 2016
Cheb 1. máj 2016
Cheb 1. máj 2016
Cheb 1. máj 2016
Cheb 1. máj 2016
Cheb 1. máj 2016
Cheb 1. máj 2016
Cheb 1. máj 2016

Až moc velká náhoda kolem obchodního tajemství

v 21:08

Na svém dubnovém jednání přijalo plénum Evropského parlamentu - i přes odpor levicového spektra - návrh Evropské komise a Evropské rady o úpravě obchodního tajemství, která znamená harmonizaci práv 28 členských států. Několik členských zemí Unie tuto právní úpravu vůbec nezná a panují z ní tudíž ne zcela neoprávněné obavy. V návrhu je například z mého pohledu nedostatečná ochrana mobility zaměstnanců. Rovněž může být ohrožena i práce novinářů a třeba zakotvení výjimky pro tzv. »informátory« je v této souvislosti silně vágní.

Zajímavým zjištěním ale je i fakt, že téměř ve stejný moment je obdobný návrh »na stole« i v legislativních orgánech USA. Tamními institucemi projednávaný text je velice podobný, ne-li totožný s tím evropským, který byl schválen. Obsahuje podobné definice, stejnou promlčecí lhůtu i obdobnou vágní ochranu tzv. »informátorů« (angl. whistleblowers). Je to pouhá náhoda? Nebo shoda okolností? Obávám se - a nejsem sám ani v Evropském parlamentu, že nikoliv. Vidím v tom jasnou souvislost s projednávanou smlouvou o »transatlantickém partnerství« (neboli TTIP), proti které panuje silný odpor veřejnosti v EU. Evropská komise se sice tváří, že jde o pouhou shodu okolností a že proces vyjednávání TTIP a této směrnice byl jasně oddělený, z mého pohledu však jen formálně. V EU jsme si schválili de facto shodnou právní úpravu s USA a v případě přijetí TTIP do budoucna bude velice obtížné dosáhnout jakékoliv změny.

Na náhody v otázkách, kde v poslední době figurují evropské unijní politické i hospodářské »špičky« v zádech s »kamarády« ze Spojených států - například po prosazení konfrontační linie vůči Rusku - už nějak nevěřím…

Evropský parlament a krajní pravice

29. 4. 2016 v 21:08

Zpráva, kterou před pár dny přinesla řada médií, byla vskutku znepokojivá až alarmující: Evropský parlament financuje chystaný sjezd švédských neonacistů! V lednu tohoto roku totiž schválil poskytnutí vysoké finanční částky krajně pravicové nadaci Europa Terra Nostra a do léta mají touto cestou odejít na mítink neonacistů další peníze… Tato zpráva vyznívá zdánlivě zcela jednoznačně (EP podporuje neonacisty), ale celý problém je mnohem složitější a sahá až do jednotlivých členských států EU.

Posun velké části evropské politické scény doprava, ještě více vpravo od etablovaných konzervativních stran, je procesem, který má ve svém důsledku přímý vliv na (mimo jiné) složení Evropského parlamentu. Kde jsou ty časy, kdy legendární F. J. Strauss hřímal, že vpravo od jím vedené CSU (Křesťanskosociální unie) nesmí existovat žádná demokraticky legitimovaná strana! V samotném Evropském parlamentu nejen že zasedá stále více reprezentantů krajní pravice (včetně například německé NPD), ale daří se jim zakládat populistické až krajně pravicové frakce, čímž se podmínky pro jejich činnost vylepšují – hlavně díky finančním prostředkům. A tak lze jen bezmocně sledovat protiintegrační, antilevicové, ba i šovinistické vystupování poslanců z Evropské konzervativní a reformní skupiny (kam patří, vedle kupříkladu polské PiS, Nové vlámské aliance nebo Bulharského národního hnutí také česká ODS), z frakce Evropa Svobody a Přímé Demokracie nebo Evropa národů a svobod. Tyto frakce, resp. politické skupiny, jsou složeny ze stran legálně působících v členských státech.

Z takových stran se také zformovala evropská politická strana Aliance pro mír a svobodu (APF). Stalo se tak v únoru minulého roku v Bruselu. Jedná se o krajně pravicovou stranu na evropské úrovni, leč - opakuji - složenou opět ze stran legálně působících v členských státech EU. APF sestává z dvanácti národních stran včetně české Dělnické strany sociální spravedlnosti. Jako evropská politická strana má také APF nárok na finanční příspěvek pro svou činnost – stejně jako jiné evropské politické strany včetně například Evropské lidové strany nebo Strany evropské levice. A peníze plynou do APF prostřednictvím její nadace Europa Terra Nostra, která sídlí v Berlíně, v centrále neonacistické NPD…

Celý problém je tak třeba uchopit u kořenů. Pokud krajně pravicové subjekty působí v členských státech legálně, nelze je bohužel účinně paralyzovat na evropské úrovni. To je prostý, ale zásadní fakt.

PŘIHLÁŠENÍ
LOGIN:
HESLO:

Odkazy


Anketa

Premiérem další vlády bude:

Zobrazit výsledky

Loading ... Loading ...