Když jsem svůj příspěvek o nové německé politické straně Alternativa pro Německo (AfD), zveřejněný v HaNo 24. dubna, zakončil pochybností o tom, že tato strana nemá šanci být letos zvolena do Spolkového sněmu, připojila redakce HaNo svou velmi kvalifikovanou poznámku, dávající do souvislostí vzestup AfD s poklesem volebních preferencí pro německou Levici (DIE LINKE - DL). Těmto souvislostem dávají jasnější barvy aktuální události na německé politické scéně, zejména pak reakce představitelů DL na existenci a už nezpochybňovaný vzestup AfD: Poslední předvolební průzkumy už dávají této straně reálnou šanci na vstup do Spolkového sněmu.
Místopředsedkyně DL a moje bývalá kolegyně v Evropském parlamentu Sahra Wagenknechtová vyvolala před pár dny značný rozruch v DL právě svým vyjádřením na adresu AfD, kdy prohlásila, že ohledně kritiky europolitického kurzu spolkové vlády existují mnohé styčné body mezi DL a AfD. Jakkoli také uvedla, že v AfD jsou lidé, připravení sázet na nebezpečné nacionalistické nálady, a že vidí, že AfD nehájí perspektivu sociální Evropy nebo sociálního Německa, je podle ní jednoduché, známkovat zakladatele AfD jako populisty. Pokračování »

Konalo se o druhém dubnovém víkendu v berlínském hotelu Intercontinental: Nová německá politická strana Alternativa pro Německo (AfD) měla svůj zakládající sjezd. Ohlas v německých médiích byl velký, však také euroskeptická strana, minimálně stejně tak vpravo jako je CDU, a složená značnou měrou z jejích bývalých členů, se ve Spolkové republice nerodí každý den. Nadto když nosným kádrem AfD jsou poměrně známí němečtí národohospodáři, profesoři a doktoři.

Vypadá to jako paradox: V době, kdy Německo pod Angelou Merkelovou se stalo dominantní mocností Evropské unie a – máloplatné – silně těží, ale hlavně mělo by ještě těžit z krize státní zadluženosti ekonomicky slabších zemí na jihu Evropy, vzniká politická strana, odmítající jednotnou unijní měnu, požadující opětovné zavedení měny národní, kritizující „politickou a ekonomickou generální linii EU“ a „politickou korektnost“, ale požadující též „klasickou východu namísto multikulti-převýchovy“, kterýžto slogan (nejen však on sám) okamžitě nasadil AfD podezření z krajně pravicového populismu.
Pokračování »

Zdá se, jakoby narůstaly nejenom u nás - ale i v jiných zemích Evropy tendence radikalizujícího neonacizmu; nejde o jistý druh informačního šumu?
Nepochybně nejde o informační šum, ale o pravdivé údaje, že dochází k radikalizaci části společnosti. Nikoliv zanedbatelnou součástí jsou pravicoví radikálové, včetně neonacistů. Samotné posilování pravicového radikalizmu je sice evropskými institucemi odsuzováno, ale neřeší se zásadní problém. Tím jsou především sociální příčiny vzniku těchto hnutí. Různé státy mají různá specifika – ve Velké Británii, Belgii ale i Holandsku
či Švédsku je namířen tento radikalizmus především proti přistěhovalcům z třetích zemí, ve státech jako je Česká republika má z velké části proti romský náboj. Pokračování »

Ačkoliv od objevení koňského masa v potravinách, které měly obsahovat výhradně maso hovězí, uplynuly už tři měsíce, celý tento problém vyřešen není a k řešení nepřispívá zjevně účelově zavádějící ba lživé informování většiny médií včetně těch českých. Existuje totiž výrazná tendence vidět tento problém jako: a) problém koňského masa jako zavrženíhodné potraviny z hlediska kvality, a/nebo b) problém etický, čili jak člověk může vůbec pozřít maso z takového zvířete? Obojí zamlžuje podstatu. Nejde totiž ani koňské maso jako takové, ani o etiku s ním spojenou. Jde o projev závažných nedostatků v informování spotřebitelů. Jde o jejich klamání v zájmu zisku dravých potravinářských řetězců.

Připomenu, že koňské maso v potravinách, které jej bylo náhodně objeveno v polovině ledna v Irsku. Příslušné orgány Evropské unie jednaly poměrně rychle: Komise zmobilizovala odborné instituce (především Evropský úřad pro bezpečnost potravin-EFSA, Evropskou agenturu pro léčiva-EMA, ale také INTERPOL) a ve všech členských státech EU bylo odebráno 100 vzorků potravin na analýzu. Šlo nejen o zjištění případného podílu koňského masa, ale hlavně o to, zda zjištěné koňské maso neobsahuje fenylbutazon – tedy antirevmatikum s protizánětlivými účinky, jež je veterinárním přípravkem, který se nesmí používat u jatečných zvířat. Fenylbutazon byl při kontrolách v jednotlivých případech objeven, ale jen v minimálním množství. Pokračování »

K poměrně častým tématům německého tisku vycházejícího v německo-českém pohraničí, tedy v Bavorsku a Sasku, patří přeshraniční kriminalita, v prvé řadě pašování drog z České republiky. Dokonce i celostátní německé sdělovací prostředky tomuto fenoménu věnují pozornost: třeba podle renomovaného týdeníku DER SPIEGEL byl pervitin, zvaný v Německu „crystal meth“, donedávna „ostrovním problémem“ České republiky, odkud se však dnes šíří po Evropě.

Podle tohoto týdeníku „obchod s ´crystal methem´ na německo-české hranici jen kvete, ale „zdá se, že v Česku už úřady boj proti drogám vzdaly a loví jen velké ryby“. Tady je třeba podotknout, že německé zákonodárství je v tomto ohledu přísnější než české a postihuje i držení omamných látek pro osobní potřebu.
Němci mají pravdu, to, že pervitin lze na jistých místech v českém pohraničí snadno zakoupit a že je odtud distribuován do Spolkové republiky, není žádným tajemstvím. Není však pravdou, že by čeští policisté a celníci boj proti výrobě a pašování pervitinu vzdali, jak je kritizováno. Nelze také nepřipomenout německo-českou spolupráci v boji proti pašování drog přes hranici. V roce 2012 vyvolal německá strana jednání s českými úřady, tzv. Hofský dialog, v jehož důsledku byla mnohem více provázána spolupráce všech zainteresovaných složek na obou stranách hranice, a to od ministerské úrovně po výkonné články. Pokračování »

Evropská unie nejen název IV. - ke stažení v PDF

Europoslanec Jiří Maštálka patří k těm nemnoha poslancům EP, kteří se mohou pochlubit tím, že k jejich činnosti patří také systém práce s mladými lidmi – konkrétně se středoškoláky a vysokoškoláky, kteří dostanou příležitost absolvovat stáž v poslanecké kanceláři v Bruselu. Jiří Maštálka tvoří tento systém práce od roku 2007 a jeho kanceláří prošly už desítky mladých jak z České republiky, tak ze zahraničí.
Stalo se už tradicí, že každý ze stážistů o svém pobytu v Bruselu napíše, a že tyto práce pak Jiří Maštálka soustředí do brožury „Evropská unie – Nejen název“. Právě vyšla v pořadí už čtvrtá taková brožura a objevily se v ní příspěvky od deseti stážistů z České republiky, Slovenska, Běloruska, Ruska a Španělska. Co autor, to svérázné zážitky, ale i zajímavé názory, které zaujmou zejména mladé lidi, zajímající se o dění v Evropské unii.

Evropská unie nejen název IV. - ke stažení v PDF

Na svém březnovém plenárním zasedání přijal Evropský parlament „Usnesení o odstranění genderových stereotypů v EU“. Toto usnesení bylo v některých médiích kritizováno jako problematické, ba dokonce scestné. Co si o něm myslíte?

Asi hned na úvod bych měl připomenout, že genderové stereotypy lze definovat jako tradiční a často i diskriminační představy o typicky mužských a ženských vlastnostech a o rolích a pozicích mužů a žen ve společnosti.
Snaha o odstranění takových stereotypů v EU je iniciativou přínosnou, jedním z jejích hlavních motivů byla pracovní segregace a rozdílné odměňování mužů a žen za stejnou práci. Ovšem je nutno pochybovat o tom, zda tohoto cíle lze dosáhnout potlačováním projevů genderových stereotypů. Více žádoucí by bylo, aby EU šla spíše cestou aktivní podpory rovných příležitostí obou pohlaví tak, aby si společnost sama začala následně uvědomovat nepřípadnost těchto stereotypů.
Zcela jistě nelze připustit možnost, aby odstraňování genderových stereotypů bylo realizováno skrze cenzuru či vynucenou autocenzuru médií a dalších oblastí, zejména pokud je šíře opatření definována tak neurčitě, jako je tomu v usnesení. Rozsah a obsah navrhovaných opatření neodpovídá řešenému problému a mám za to, že by jeho důsledkem bylo omezení základních práv a svobod a naopak faktické potlačení diskuse o problému genderových stereotypů. Ty by mohly být fakticky i posíleny, a při umělém, vynuceném omezení jejich projevů v médiích a dalších oblastech by itakévymizel prostor o nich otevřeně mluvit a cíleně je ve společnosti eliminovat. Takové řešení považuji za sice zdlouhavější, ovšem výrazně trvanlivější co do dosaženého výsledku.
(eh)

O prvním březnovém víkendu proběhl v městečku Mörfelden, pro svou výraznou tradici dělnického hnutí zvaném jako „Malá Moskva“, 20. sjezd Německé komunistické strany (DKP). Už před sjezdem se hovořilo o tom, že pro DKP bude mít zřejmě toto rokování osudový význam: DKP se už řadu let nachází v těžké krizi, ohrožující její samotnou existenci. Průběžně dochází k úbytku členské základny (dnes je v DKP organizováno jen 3500 členů), a to nejen v důsledku přechodu členů do mnohem větší a úspěšnější Die Linke, ale také proto, že DKP se dosud příliš zabývala jen sama sebou a ztratila přitažlivost i pro lidi, kteří se jinak cítí být komunisty. Také o tom se na sjezdu hovořilo.
Vnitrostranické spory se v DKP vedou ve dvou základních rovinách. V teoretické rovině je to spor o to, zda aktuální nadnárodnost kapitálu vyžaduje novou analýzu imperialismu, nebo zda jeho definování podané Leninem je potvrzováno právě aktuálním vývojem.
Pokračování »

V závěru zasedání Rady Evropské unie pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitelů, jež proběhlo koncem února tohoto roku, došlo k události, která bude mít zásadní význam pro budoucí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU. Rada totiž svým usnesením č. 2013/109/SZBP umožnila vyzbrojování nestátních ozbrojených skupin a stran občanské války v Sýrii – byť zatím jen tzv. neletálním, tedy nesmrtícím vojenským materiálem.
Stalo se tak poté, co Velká Británie a Francie daly najevo, že hodlají podporovat syrskou protivládní opozici jak vojenským materiálem (kam patří třeba obrněné vozy, neprůstřelné vesty atd.), tak výcvikem členů opozičních ozbrojených skupin. To, že mezi těmito skupinami jsou výrazně zastoupeni islámští radikálové, je známé. Výše uvedené usnesení Rady EU tak zavádí výjimky ze zbrojního embarga, které umožní dodávat do Sýrie – pokryteckou diplomatickou krasomluvou – „neletální vojenské náčiní, určené pro ochranu civilního obyvatelstva nebo pro Národní koalici sil syrské revoluce a opozice“ a „dát k dispozici technické služby, zprostředkovatelské služby a další služby pro národní koalici sil syrské revoluce a opozice“. Tímto usnesením Rady se EU stala oficiálně aktérem občanské války v Sýrii, konstatují nejen odborníci.

Pokračování »

Stanovisko ke zprávě o odstranění genderových stereotypů ( http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A7-2012-0401+0+DOC+XML+V0//CS ):

Snaha o odstranění genderových stereotypů v EU je iniciativou přínosnou, ovšem je nutno pochybovat o tom, zda tohoto cíle lze dosáhnout potlačováním jejich „projevů“, když by bylo více žádoucí, aby EU šla spíše cestou aktivní podpory rovných příležitostí obou pohlaví tak, aby si společnost sama začala následně uvědomovat nepřípadnost těchto stereotypů. Zcela jistě nelze připustit možnost, aby odstraňování genderových stereotypů bylo realizováno skrze cenzuru či vynucenou autocenzuru médií a dalších oblastí, zejména pokud je šíře opatření definována tak neurčitě, jako je tomu v návrhu rezoluce. Takto široká formulace by mohla vést k zneužívání této iniciativy ke zcela jiným účelům, kdy by se stala pouze zdůvodněním zásahů do médií, svobodné tvorby, svobody slova a i volného podnikání. Rozsah a obsah navrhovaných opatření neodpovídá řešenému problému a mám za to, že by jeho důsledkem bylo omezení základních práv a svobod a naopak faktické potlačení diskuse o problému genderových stereotypů, které by ve společnosti latentně nadále přetrvávaly, fakticky by mohly být i posíleny, a při umělém, vynuceném omezení jejich projevů v médiích a dalších oblastech by i vymizel prostor o nich otevřeně mluvit a cíleně je ve společnosti eliminovat, kteréžto řešení považuji za sice zdlouhavější, ovšem výrazně trvanlivější co do dosaženého výsledku.