Archív rubriky ‘Tiskové zprávy’

Dne 22. 4. 2009 navštívil předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip a předseda ÚV KSS Jozef Hrdlička, na pozvání české delegace v GUE/NGL, plenární zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Předseda KSS J. Hrdlička byl doprovázen Michalem Fričem, předsedou Svazu socialistické mládeže Slovenské republiky.

Cílem návštěvy obou předsedů byla setkání s poslanci GUE/NGL a výměna názorů na různá evropská i vnitrostranická témata. Jedním z hlavních témat jednání byla strategie vedení předvolební kampaně do evropských voleb a odhady volebních výsledků v jednotlivých členských státech. S tím souvisely i otázky dalšího směrovaní politické skupiny GUE/NGL po evropských volbách v příštím období.

Delegace byla přijata předsedou politické skupiny GUE/NGL Francisem Wurtzem. Protože F. Wurtz v těchto volbách již nekandiduje a na konci tohoto legislativního období ukončí svoji politickou činnost v Evropském parlamentu a v politické skupině GUE/NGL, oba předsedové mu poděkovali za jeho přínos evropskému levicovému hnutí.

V průběhu bilaterálních rozhovorů V. Filip a J. Hrdlička diskutovali např. s německou poslankyní Gabrielou Zimmerovou z Die Linke, portugalskou poslankyní Ildou Figueiredo z PCP, řeckým poslancem Georgiem Toussasem z Komunistické strany Řecka či s V. Polycarpou, která pracuje pro sekretariát kyperské strany AKEL v GUE/NGL. V. Filip informoval poslance zejména o politické situaci v České republice po demisi vlády a o aktuálním postavení KSČM na české politické scéně. Odpovídal také na dotazy, které se týkaly jeho osobních odhadů volebních výsledků evropských voleb v ČR a zejména počtu mandátů kandidátů za KSČM.

Návštěva byla nejen důstojným završením působení české delegace v GUE/NGL v tomto volebním období v EP, ale otevřela i možnosti další spolupráce a společného směřování levicových stran. Byla také příležitostí k poděkování za práci poslancům a pracovníkům sekretariátu GUE/NGL, kteří byli nominováni KSČM.

Dne 17. 2. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky hlasy 125 poslanců (ČSSD 71, ODS 33, KDU-ČSL 12, Zelení 4, Nezařazení 5), schválila Lisabonskou smlouvu.

Způsob, jakým tato smlouva byla ratifikována, je odsouzeníhodný a nedemokratický. Občané ČR, kterých se tato smlouva dotýká, opět neměli možnost se vyjádřit v referendu a ani politické strany zastoupené v PS PČR ve svých volebních programech neměly, ani nemohly mít, své postoje k postupné centralizaci byrokratické moci unijní administrativy na úkor národních parlamentů a vlád. Takové rozhodnutí má pochybnou legitimitu a proto vyjadřujeme k tomuto aktu náš zásadní nesouhlas.

Všichni občané ČR, nejen čelní představitelé, musí mít právo rozhodovat o své budoucnosti, která je dotčena ratifikací Lisabonské smlouvy.

Náš nesouhlas s Lisabonskou smlouvou nadále trvá, neboť nás vleče do militarizace mezinárodních vztahů, do područí Spojených států a jejich dobrodružství ve světě, a otevře cestu ke konstitucionalizaci volného trhu a neoliberální politiky a tím i k možnému zhoršení sociálních podmínek občanů EU. Zároveň výrazně zasahuje a omezuje státní suverenitu České republiky.

Nadále budeme pokračovat ve spolupráci s levicovými stranami v EU, v boji proti aplikaci této Smlouvy. Vyzýváme občany ČR, aby si pamatovali strany, které pro tuto Smlouvu zvedly ruku, a vyjádřili svůj protest v červnových volbách do Evropského parlamentu.

26. listopadu 2008 rozhodl Ústavní soud, že návrh reformní Lisabonské smlouvy je v souladu s Ústavou ČR, byť uvedl, že neposuzoval dokument celý. Tím odstartoval její ratifikaci v Parlamentu ČR a zároveň poskytl důležitý argument obhájcům této smlouvy. KSČM dlouhodobě kritizuje jak navrženou Lisabonskou smlouvu, tak postup integrace Evropské unie. Jsme přesvědčeni, že EU potřebuje nový základní dokument, který by zpřehlednil integraci a dal Evropské unii právní subjektivitu. Toto zpřehlednění ale nesmí být samoúčelné. Podle našeho názoru Lisabonská smlouva nenaplnila dva hlavní záměry, které od takového dokumentu požadujeme: Pokračování »

V průběhu posledního plenárního zasedání byl samozřejmě vedoucím tématem vývoj finanční krize a její dopady na Evropskou unii. Možná poněkud ve stínu této problematiky, při níž exceloval i svými hereckými schopnostmi francouzský prezident Nicolas Sarkozy, zůstalo projednávání některých jiných závažných problémových bodů. Čtenáři Haló novin byli prostřednictvím několika článků informováni o tom, že jednou z priorit EU se z iniciativy poslanců Evropského parlamentu (EP) napříč politickým spektrem stalo téma bezpečnosti a dostupnosti léků a dalšího zdravotnického materiálu v členských zemích EU. Pro osvěžení paměti chci připomenout, že se zejména jednalo o zprávu poslankyně F. Grossette, která se týkala bezpečnosti pediatrických přípravků.

Na posledním plenárním zasedání proběhla debata a velmi intenzivní jednání zpravodajky F. Grossette a stínových zpravodajů jednotlivých politických skupin, která se zabývala novým návrhem směrnice týkajícím se změny registrací léčivých přípravků a zdravotnických prostředků v zemích EU. Abych přiblížil čtenáři podstatu nové směrnice, musím sdělit následující: Do současné doby upravovaly registraci léků a zdravotnických přípravků dva závazné dokumenty (směrnice), které vznikly v roce 2001. Tyto dokumenty nemohly odrážet situaci, která vznikla po rozšíření v roce 2004 a jak se ukázalo, nemohly ani reflektovat rychlý vývoj ve farmaceutickém a zdravotním průmyslu nejen v Evropě, ale ve světě jako celku. Pokračování »

Kandidát Demokratické strany Barack Obama dosáhl nejen zřetelného vítězství v prezidentských volbách, ale Demokratická strana posílila i své pozice v zastupitelských orgánech USA. Z dostupných komentářů, které se objevovaly v průběhu americké předvolební kampaně, bylo možné vyvodit několik následujících tezí:

• S velkou pravděpodobností si mnozí v USA takový výsledek nepřáli, o to cennější je, že v čele USA bude stát po půlstoletí od zrušení diskriminačních zákonů Afroameričan. V každém případě drtivá většina voličů ukázala, že si přeje zásadní změnu politiky Spojených států amerických.

• Výsledek voleb nepochybně ovlivnil i fakt rychle se rozvíjející finanční krize nejen ve Spojených státech. Většina Američanů byla touto krizí vyděšena, což je patrné i podle hlasů středních a nižších tříd pro Baracka Obamu a také podle faktu, že se mu podařilo získat 2,5krát více finančních prostředků na kampaň, než měl k dispozici jeho republikánský konkurent. Znamená to, že Obama měl podporu i silných kapitálových kruhů.

• Kdyby volby amerického prezidenta probíhaly v loňském roce, zcela jistě by zásadní otázkou pro voliče bylo, »jaký je váš vztah k invazi do Iráku?«. Volby v letošním roce ukázaly, že Američané volili podle toho, nakolik cítí, že je ohrožena jejich životní úroveň. Pokračování »

Ve dnech 13. - 15. října 2008 probíhaly v Paříži studijní dny GUE/NGL, na nichž kromě jiného byla podrobně diskutována současná globální finanční krize. V této souvislosti bych rád zdůraznil, že žádná z politických reprezentací, ani v Evropě ani v USA, takový vývoj nepředvídala. Ukazuje se, že současné politické elity, které jsou plně v zajetí liberálních a konzervativních doktrín, nejsou schopny zodpovědně vést své země (včetně EU a NATO) tváří v tvář dramatickým ekonomickým, sociálním, demografickým i vojenským změnám na počátku 21. století.

Opatření, která byla přijata v podobě obrovských finančních injekcí, jsou pouhé záplaty, které mají odstranit jevové stránky krize a ve skutečnosti neřeší podstatu problému. Je zřejmé, že po vítězství ve studené válce nejmocnější představitelé Západu i majetkové oligarchie ztratili ostych při honbě za svými majetky a upevňováním svých privilegií. Je příznačné, že krize začala v samotném jádru kapitalistického systému – v bankovním sektoru. Ani nejmodernější metody, které jsou dnes v bankovnictví užívány, nedokázaly zabránit sebevražedné touze po stále větším zisku, který přivedl bankovní sektor ke kolapsu. Po čtvrt století neustálého zdůrazňování frází o tom, že trh řeší vše a stát je špatný hospodář, jsme svědky toho, že soukromé banky jsou zachraňovány biliony dolarů a eur z peněz daňových poplatníků. Pokračování »

V průběhu plenárního zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku, v bodě urgentní otázky, byla projednávána situace v Bělorusku. Nebylo to žádné překvapení. Bělorusko čekají na podzim parlamentní volby a tato postsovětská republika je křižovatkou rychle rostoucích zájmů Moskvy, Bruselu, Washingtonu a některých dalších, méně významných metropolí. Jeho geografickou výhodou je, že jde o nejkratší pozemní spojení mezi Moskvou a Berlínem. Takovému pojetí jistě rozuměl Napoleon, maršál G.K. Žukov a zajisté mu rozumí i hráči evropské politiky v současné době.

Hra o Bělorusko trvá již řadu let. Občané v Česku jsou pravidelně veřejnoprávně informováni, o péči pražské vládnoucí elity o blaho tamních občanů. Pro většinu „našich“ medií je tato země, rozlohou osmkrát větší než Česká republika, ale počtem obyvatel srovnatelná, představována jako poslední evropská diktatura, kde se dnes a denně porušují lidská práva – aniž by se někdo snažil blíže ukázat, jak tam funguje ekonomika, sociální sféra, právo. Faktem však je, že přes všechny barevné snahy zůstává Bělorusko nejen geopoliticky významnou, ale i stabilní zemí. Pokračování »

Trocha nedávné historie

Pro snazší pochopení je potřebné vrátit se do období před volbami. V roce 2003 došlo v Gruzii, a zejména v Tbilisi k masový m demonstracím proti tehdejšímu prezidentovi Ševardnadzemu. Tento muž “perestrojky” , který byl fakticky vládcem Gruzie již v 80. letech - tehdy jako první tajemník KS Gruzie - se dostal k moci po občanské válce počátkem 90. let. Přestože si na světové standardy jak v ekonomice, tak i v oblasti lidských práv počínal více než nestandardně, byl podporován jak Evropskou unií, tak i USA. I takováto “politická láska” má však své hranice. A tak se objevil v USA vystudovaný a vychovaný mladý ambiciózní politik Michail Saakašvili, který s podporou Bílého domu, ale zejména na vlně naprosto oprávněné nespokojenosti obyvatel Gruzie doslova vynesl Ševardnadzeho z parlamentu a stal se nový m prezidentem Gruzie.

Pokud bychom hodnotili jen statistické údaje jeho pětiletého období, zřejmě by mohlo jít i o hodnocení pozitivní. Jenže Saakašvilimu zachutnala moc, a to natolik, že začal zneužívat i pozici “miláčka Západu”. Mezitím se z chudých obyvatel Gruzie stali obyvatelé ještě chudší, jedna korupční skupina vystřídala skupinu druhou. Saakašvili se nebál obětovat ani spolupracovníky ze svého okolí, např. bývalého ministra obrany Irakli Okruašviliho. Ten jako příslušník nejbližšího týmu prezidenta obvinil hlavu státu z plánování politických vražd. Pokračování »

Tento rozhovor probíhá o přestávce konference komunistů domažlického okresu. Kolika okresních konferencí strany jste se již zúčastnil a jaký dojem jste si z nich přinesl?

První stranické konference jsem se zúčastnil v Mladé Boleslavi. Tohle je již moje sedmá předsjezdová konference. Zatím z nich mám velice dobrý dojem. Dobrým ukazatelem je, že všude probíhají po technické stránce velice dobře. Nemají v sobě žádné negativní emotivní napětí, ale jedná se věcně. Samozřejmě, že občas se hovoří o nejaktuálnější otázce, kterou je volba prezidenta. Na všech konferencích jsou představováni kandidáti do krajských voleb. Osobně zdůrazňuji, abychom pro krajské volby a volby do Senátu, které samozřejmě nemůžeme podcenit, nezapomněli, že v příštím roce je české předsednictví v EU a zároveň volby do Evropského parlamentu. Ty jsme minule velmi úspěšně absolvovali a máme tak co obhajovat. Je to i naše zodpovědnost vůči evropské levici.

Zůstaňme ještě u volby prezidenta. I když jako europoslanec se jí účastnit nemůžete, jaký máte na ni názor? Na okresních konferencích KSČM často zaznívalo, že, cituji: Jeden kandidát na prezidenta je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet…

I když v našem politickém systému má prezident omezené pravomoci, jeho symbolický význam, tradiční autorita hlavy státu při hodnocení situace či řešení sporů a v neposlední řadě postavení na čele armády i působení do zahraničí činí z prezidenta jednoho z rozhodujících ústavních činitelů. Pokračování »

Evropská komise si ve strategii Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007-2012 stanovila cíl: Snížit počet pracovních úrazů v EU o 25 procent. Vy jste ve svém vystoupení tento materiál hodně kritizoval. Proč?

Musím říci, že po předložení zmíněného materiálu jsem byl v mnoha směrech zklamán. Přestože cíl Komise snížit počet pracovních úrazů o čtvrtinu je poměrně ambiciózní, strategie obsahuje jen velmi málo konkrétních iniciativ a doporučení, jak tohoto cíle dosáhnout. Kritizoval jsem zejména opětovné zaměření dokumentu pouze na pracovní úrazy. Ty totiž tvoří jen část zdravotních problémů souvisejících s prací. Nemoci z povolání jsou opět jaksi stranou, což je podle mého názoru krok zpátky.

Jste s tímto názorem v Evropském parlamentu osamocen, anebo se k vám přiklánějí i jiní poslanci?

Zcela jistě toto přesvědčení nesdílím pouze já. Svědčí o tom i zpráva ke strategii, kterou přednesla zpravodajka paní Willmott (PSE). Na rozdíl od dokumentu Komise, tato zpráva obsahovala mnoho konkrétních návrhů a doporučení, jak dosáhnout lepších výsledků v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Paní poslankyně zdůrazňovala i nutnost správně určit a vyčíslit rakovinu, jako nemoc z povolání, pro stanovení cílů k snížení výskytu tohoto onemocnění. Do této doby pouze pět procent případů onemocnění rakovinou, které bylo způsobeno výkonem pracovní činnosti, bylo označeno jako nemoc z povolání. Za důležité pro zlepšení situace v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pokládám také důkladnou prevenci, pravidelné inspekce, výměnu osvědčených postupů a zvyšování účasti pracovníků. Tyto nástroje jsem navrhoval i jako zpravodaj ke zprávě o podpoře bezpečnosti a ochrany zdraví při práci již v roce 2004. Pokračování »