Archív rubriky ‘Vystoupení v EP’

V tomto sále cítím z mnoha tváří a projevů uspokojení a někdy i radost z výsledků opakovaného irského referenda.

Přestože ratifikační proces Lisabonské smlouvy není ještě ukončen, chtěl bych podotknout, že uspokojení a radost budeme moci cítit teprve tehdy, pokud občané Evropského společenství potvrdí, například i v dalších volbách do Evropského parlamentu, že Lisabonská smlouva byla především v jejich prospěch, zlepšila jejich sociální podmínky, snížila nebezpečí ozbrojených konfliktů a výrazně přispěla k moderní demokratické Evropě.

Přiznám se, že výsledek opakovaného irského referenda pro mě nebyl velkým překvapením. Všichni jsme byli svědky výrazného zájmu ze strany evropských struktur, který hraničil až s nátlakem na Irsko a byl odpovídajícím způsobem podpořen i finančními prostředky.

Svým hlubokým přesvědčením jsem byl federalistou ještě v době existence společného státu Čechů a Slováků. Federalistou v nejlepším slova smyslu jsem a zůstávám. Vadí mi ale (a nejsem sám), že o tak důležitém dokumentu, jakým je Lisabonská smlouva, nemohli rozhodnout občané Evropské unie ve všech státech prostřednictvím referenda. A nemohu ani pominout skutečnost, že fakticky stejný text, kterým je Lisabonská smlouva, odmítli občané Francie, Nizozemska a také Irska. Jejich rozhodnutí bylo pominuto a pro ratifikaci byly zvoleny mechanismy sice na hranici práva, ale podle mého názoru za hranicí vkusu.

Prosadit dokument, který především dává možnosti posílit úlohu finančních institucí bez ohledu na sociální Evropu, považuji za chybu. Opakované referendum v Irsku považuji za precedent, který je nebezpečný pro celé Evropské společenství.

Čas bude našim soudcem a myslím, že ukáže, že výsledek druhého irského referenda je Pyrrhovým vítězstvím nikoliv ve prospěch občanů EU.

Přestože komisař Barroso - a mnozí z vás také - vyjádřil pochopení pro ústavní pořádek České republiky, chtěl bych velmi důrazně požádat, aby na Českou republiku - zejména na jejího prezidenta, nebyl vyvíjen jakýkoliv nátlak v rozhodovacím procesu o Lisabonské smlouvě. Česko přineslo dost obětí, aby mělo právo na čas k rozhodnutí.

Jak jsem uvedl, jsem přesvědčením federalista, jsem zastánce evropského integračního modelu, ale tento model si představuji na jiných principech a jiných mechanismech než těch, které zahrnuje Lisabonská smlouva. Jinými slovy: Ten, kdo kritizuje Lisabonskou smlouvu, nesmí být v žádném případě označován za nepřítele evropského integračního modelu.

Vítám každou dohodu mezi Evropskými společenstvími a zeměmi bývalého Sovětského svazu, pokud jsou tyto dohody založeny na rovnoprávnosti a oboustranném prospěchu. Stojí-li v důvodové zprávě předkládané dnes plénu Evropského parlamentu, že navrhovaná dohoda přispěje k upevnění a posílení Unie v Tádžikistánu a v oblasti Střední Asie z hlediska politického, hospodářského i obchodního, pak chci naléhavě upozornit na následující závěry, jež zdaleka nesdílím jen já sám. Dohoda nesmí být v žádném případě chápána jako případná platforma pro vojenskou přítomnost sil Unie v uvedeném prostoru. Evropskou unii je nutné bezpodmínečně budovat jako mírový projekt, oproštěný od velmocenských a vojenských ambicí. Proklamovaný boj proti terorismu nelze také v daném prostoru vést bez spolupráce s Ruskem a dalšími sousedními státy. V neposlední řadě bych chtěl upozornit na to, že v naprosto rovnoprávném a oboustranně výhodném duchu je třeba přistupovat také k dobývání a využívání surovinových zdrojů.

Na plenárním zasedání projednával 3. prosince Evropský parlament (EP) společnou zprávu Komise a zpravodajky poslankyně M. Kovacs, která se týkala evropské strategie pro romskou menšinu. Jedním ze závažných důvodů samotného předložení strategie byl fakt, že podle dostupných statistických údajů žije ve státech Evropské unie kolem deseti milionů Romů. V prosinci 2007 došlo ke zlomovému prohlášení Evropské rady, která poprvé uznala situaci Romů v Evropské unii za (cituji) zvláštní a ve svých závěrech vyvozuje žádost ke členským státům, aby učinily vše potřebné pro zlepšení sociálního začlenění romských menšin. Výsledkem tohoto dokumentu bylo, že Evropská komise zahájila konzultaci a přípravu nezbytných nástrojů a politik Evropského společenství na urychlení integrace Romů. Není bez zajímavosti, že analýza Evropské komise (EK) ukázala, že již v současné době existuje dostatek potřebných nástrojů i politik, které mohou tíživou situaci této menšiny řešit, avšak nejsou řádným způsobem využívány a prováděny. Pokračování »

Kolegyně a kolegové, jako stínový zpravodaj Výboru pro zaměstnanost a sociální věci bych chtěl velmi ocenit jednak práci Komise i zpravodajky, že významným způsobem chtěly pozitivně řešit problematiku jedné z menšin, která se týká Evropské unie. Obávám se, že z diskuse vyplývá, že slova komisaře Špidly byla špatně buďto přeložena, nebo špatně pochopena v myslích ať už kolegyní Mohácsi, nebo panem kolegou Cohn-Benditem. Česká republika, ze které pocházím a která byla v této souvislosti často kritizována, a jsem přesvědčen, že nikoliv právem, má s touto problematikou velké zkušenosti. Na základě toho bych chtěl říci čtyři body. Souhlasím s Komisí, že tuto problematiku nelze řešit jinak, než zapojením regionálních, národních, evropských struktur, a to v nejširším rozsahu. Za druhé, souhlasím s názorem, že v současné době máme dostatek nástrojů pro realizaci integrační politiky. Za třetí, zásadní souhlas chci vyjádřit s míněním Komise a některých kolegů, že klíč k úspěšnému řešení záleží také na vstřícnosti samotných představitelů romských menšin.

Já bych nejdřív chtěl velmi upřímně poděkovat paní zpravodajce za to, že odvedla velký kus práce na této zprávě, a zejména za úspěšné úsilí, tedy snad úspěšné úsilí při vyjednávání kompromisu s Radou a s Komisí. Chtěl bych poděkovat i Komisi, že nasměrovala své úsilí na sjednocování administrativy v oblasti uznávání léků, a poděkovat jí za to, že toto směřování by se mělo odrazit v zajištění větší bezpečnosti pro pacienty.

Je jasné, že sladění legislativy na evropské úrovni v oblasti registrace léčiv je nezbytné. Proto, abychom mohli předcházet negativním dopadům na lidské zdraví, potřebujeme jednotná administrativní pravidla pro všechna léčiva na vnitřním trhu. Velmi tedy vítám záměr tohoto legislativního návrhu zajistit, aby všechna léčiva na trhu podléhala stejným kriteriím, včetně většiny těch léčiv, které jsou schvalovány na čistě národní úrovni. Pokračování »

Kolegyně a kolegové, zajisté víte, že nadcházející české předsednictví bude probíhat pod heslem Evropa bez bariér. V této souvislosti jsem velmi rád, že se podařilo Komisi ve spolupráci s Evropským soudním dvorem připravit návrh, který prolomuje jednu z bariér, a to poskytování zdravotní péče. Vítám, že dosavadní jednání posunula řešení problému blíže k občanům. Jako lékař bych byl velmi rád, kdyby potřebné dokumenty byly schváleny co nejdříve, ale domnívám se, že jde o natolik složitou problematiku, u které platí staré římské přísloví „spěchej pomalu“. V současné době vidím k projednání následující základní body. Za prvé, shodneme se na tom, že je nutné zajistit právní ochranu pacientů, kteří mají právo čerpat zdravotní péči v rámci Evropské unie v souladu s judikáty Soudního dvora. Za druhé, není možné, aby směrnice zakládala nové kompetence pro Komisi, protože nejsou nezbytné. Za třetí, považuji za chybné, že základním smyslem bylo zajištění volného pohybu zdravotnických služeb, ale samotný text směrnice se zabývá především pohybem pacientů při čerpání neakutní zdravotní péče. Další projednávání je šancí nejen pro české předsednictví, ale i pro Evropu.

Děkuji pane předsedající, vždycky je těžší vidět třísku ve vlastním oku než trám ve vlastním zraku. Já bych chtěl především vyjádřit soustrast obětem toho velkého neštěstí a také bych vyjádřit obdiv, stejně jako kolega Rouček, nad reakcí čínské vlády, které obětem pomohla. Chci poděkovat i Komisi, která neobvykle rychle dala finanční pomoc, a chci vyjádřit přesvědčení, že tato pomoc nebude limitována. Myslím, že vyjádřím mínění většiny z nás, že si přejeme, aby olympijské hry proběhly bezpečně a v duchu fair play, a to nejen na stadionech. Máme jistě respekt k historickým a kulturním zvláštnostem Číny. Tyto dvě události nám otevírají prostor, abychom ještě intenzivněji vedli dialog a měli reálné výsledky při rozhovorech s našimi partnery z Čínské lidové republiky jak v oblasti ekologie, tak v oblasti lidských práv.

Kolegyně a kolegové, i já se připojuji k těm, kteří chtějí poděkovat zpravodajce za odvedenou práci, za zprávu, která zdůrazňuje jeden z pilířů Evropského společenství, a to je evropský sociální model. Oceňuji, že ve zprávě jsou zdůrazňovány takové otázky, jako je zlepšení sociální integrace, boj proti chudobě a důraz na sociální inkluzi v politikách zaměstnanosti. Je příznivé, že zpravodajka právem zdůrazňuje i nezbytnou podporu rovnosti pohlaví v zaměstnání. Přes tyto pozitivní body z pohledu naší politické skupiny návrh zprávy zdůrazňuje více princip flexibility nežli skutečné zabezpečení dobrých pracovních příležitostí a skutečného práva na dobrou práci. Chápu zpravodajku, že mezi těmito dvěma termíny lze jen těžko hledat kompromis.

Je mi líto, že z mnoha návrhů, které předložila naše politická skupina, byl na výboru přijat pouze jediný a za těchto okolností musím konstatovat, že přes všechny přijaté kompromisy nebudeme moci závěrečnou zprávu podpořit. Přesto mi dovolte říci, že mi bylo ctí se zpravodajkou spolupracovat. Koneckonců budoucnost, osud realizace pojetí zdůrazňujícího flexibilitu, nová sociální zkušenost a občané Evropské unie nám ukáží, kdo z nás je blíže pravdě v hledání a realizaci projektu sociální Evropy.

Na svém posledním plenárním zasedání ve Štrasburku 22. dubna projednával Evropský parlament zprávu O dárcovství orgánů a transplantacích - opatření na úrovni EU . Vzhledem k závažnosti tématu stojí za to připomenout alespoň krátce některé údaje. Uplynulo 40 let od první úspěšné transplantace lidského orgánu. Stalo se tak v Jihoafrické republice, příjemcem nového srdce byl L. Washkanski, přičemž operaci excelentně provedl vynikající kardiochirurg vychovaný v USA Christian Barnard. Medicína za tu dobu poskočila v oblasti transplantací neuvěřitelným způsobem. Tento pokrok, který dává šanci na přežití mnoha pacientům, se bohužel díky tržním mechanismům stal i cílem obchodu. S tím, jak se rozšiřoval počet transplantačních středisek, zdokonalovala se transplantační technika, se zvýšil nejen počet možných příjemců, ale zvýšila se i potřeba dárců. Z pokroku medicíny se stala vítaná příležitost pro zisk. Mnohé mezinárodní instituce, například i Parlamentní shromáždění Rady Evropy se opakovaně touto situací zabývalo. Pokračování »

Pane předsedo, kolegyně a kolegové, já bych především chtěl poblahopřát upřímně jako lékař a poslanec kolegovi Adamou za velký kus práce, který vykonal na této zprávě. Téma transplantací a dárcovství může být někdy chápáno kontroverzně. Důvod je jasný, na jedné straně musíme brát do úvahy otázky etiky a na druhé straně bychom neměli připustit, aby se zastavil pokrok v medicíně a tím pádem i možnost, jak pomoci člověku nebo abychom dokonce nedávali možnost pomoci člověku.

Velmi vítám, že zpráva je vypracována na pilířích, které i já sdílím. Zaprvé právní nástroje, které musí zaručit jistotu, že darování orgánů zůstane darem, nikoliv obchodem. Je dobře, že budeme mít standardy, ale měli bychom mít takové, které nebudou snižovat legislativní úroveň a možnosti v jednotlivých členských státech. Druhý pilíř, stejně jako v ostatních oblastech se neobejdeme bez vzájemné spolupráce členských států. Třetí pilíř, žádné opatření se neobejde bez spolupráce s občany, proto vítám nutnost zvýšené informovanosti a větší transparentnost. Společným úkolem, a zpráva Adamou k tomuto cíli směřuje, je dosáhnout za každou cenu likvidace nelegálního obchodu. Všechny tyto předpoklady zpráva kolegy Adamou naplňuje.