Archív rubriky ‘Zahraničí’

Když jsem svůj příspěvek o nové německé politické straně Alternativa pro Německo (AfD), zveřejněný v HaNo 24. dubna, zakončil pochybností o tom, že tato strana nemá šanci být letos zvolena do Spolkového sněmu, připojila redakce HaNo svou velmi kvalifikovanou poznámku, dávající do souvislostí vzestup AfD s poklesem volebních preferencí pro německou Levici (DIE LINKE - DL). Těmto souvislostem dávají jasnější barvy aktuální události na německé politické scéně, zejména pak reakce představitelů DL na existenci a už nezpochybňovaný vzestup AfD: Poslední předvolební průzkumy už dávají této straně reálnou šanci na vstup do Spolkového sněmu.
Místopředsedkyně DL a moje bývalá kolegyně v Evropském parlamentu Sahra Wagenknechtová vyvolala před pár dny značný rozruch v DL právě svým vyjádřením na adresu AfD, kdy prohlásila, že ohledně kritiky europolitického kurzu spolkové vlády existují mnohé styčné body mezi DL a AfD. Jakkoli také uvedla, že v AfD jsou lidé, připravení sázet na nebezpečné nacionalistické nálady, a že vidí, že AfD nehájí perspektivu sociální Evropy nebo sociálního Německa, je podle ní jednoduché, známkovat zakladatele AfD jako populisty. Pokračování »

Konalo se o druhém dubnovém víkendu v berlínském hotelu Intercontinental: Nová německá politická strana Alternativa pro Německo (AfD) měla svůj zakládající sjezd. Ohlas v německých médiích byl velký, však také euroskeptická strana, minimálně stejně tak vpravo jako je CDU, a složená značnou měrou z jejích bývalých členů, se ve Spolkové republice nerodí každý den. Nadto když nosným kádrem AfD jsou poměrně známí němečtí národohospodáři, profesoři a doktoři.

Vypadá to jako paradox: V době, kdy Německo pod Angelou Merkelovou se stalo dominantní mocností Evropské unie a – máloplatné – silně těží, ale hlavně mělo by ještě těžit z krize státní zadluženosti ekonomicky slabších zemí na jihu Evropy, vzniká politická strana, odmítající jednotnou unijní měnu, požadující opětovné zavedení měny národní, kritizující „politickou a ekonomickou generální linii EU“ a „politickou korektnost“, ale požadující též „klasickou východu namísto multikulti-převýchovy“, kterýžto slogan (nejen však on sám) okamžitě nasadil AfD podezření z krajně pravicového populismu.
Pokračování »

O prvním březnovém víkendu proběhl v městečku Mörfelden, pro svou výraznou tradici dělnického hnutí zvaném jako „Malá Moskva“, 20. sjezd Německé komunistické strany (DKP). Už před sjezdem se hovořilo o tom, že pro DKP bude mít zřejmě toto rokování osudový význam: DKP se už řadu let nachází v těžké krizi, ohrožující její samotnou existenci. Průběžně dochází k úbytku členské základny (dnes je v DKP organizováno jen 3500 členů), a to nejen v důsledku přechodu členů do mnohem větší a úspěšnější Die Linke, ale také proto, že DKP se dosud příliš zabývala jen sama sebou a ztratila přitažlivost i pro lidi, kteří se jinak cítí být komunisty. Také o tom se na sjezdu hovořilo.
Vnitrostranické spory se v DKP vedou ve dvou základních rovinách. V teoretické rovině je to spor o to, zda aktuální nadnárodnost kapitálu vyžaduje novou analýzu imperialismu, nebo zda jeho definování podané Leninem je potvrzováno právě aktuálním vývojem.
Pokračování »

V závěru zasedání Rady Evropské unie pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitelů, jež proběhlo koncem února tohoto roku, došlo k události, která bude mít zásadní význam pro budoucí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU. Rada totiž svým usnesením č. 2013/109/SZBP umožnila vyzbrojování nestátních ozbrojených skupin a stran občanské války v Sýrii – byť zatím jen tzv. neletálním, tedy nesmrtícím vojenským materiálem.
Stalo se tak poté, co Velká Británie a Francie daly najevo, že hodlají podporovat syrskou protivládní opozici jak vojenským materiálem (kam patří třeba obrněné vozy, neprůstřelné vesty atd.), tak výcvikem členů opozičních ozbrojených skupin. To, že mezi těmito skupinami jsou výrazně zastoupeni islámští radikálové, je známé. Výše uvedené usnesení Rady EU tak zavádí výjimky ze zbrojního embarga, které umožní dodávat do Sýrie – pokryteckou diplomatickou krasomluvou – „neletální vojenské náčiní, určené pro ochranu civilního obyvatelstva nebo pro Národní koalici sil syrské revoluce a opozice“ a „dát k dispozici technické služby, zprostředkovatelské služby a další služby pro národní koalici sil syrské revoluce a opozice“. Tímto usnesením Rady se EU stala oficiálně aktérem občanské války v Sýrii, konstatují nejen odborníci.

Pokračování »

Byl jsem členem delegace KSČM na nedávném 15. sjezdu Komunistické strany Ruské federace (KSRF), o kterém v Haló novinách informoval už Vojtěch Filip. Vzhledem k tomu, že význam tohoto sjezdu byl skutečně značný, chtěl bych upozornit na některé aspekty této události, které by pode mne měly na dlouho zůstat v paměti.
Začnu obecnými politickými záležitostmi. Předseda KSRF Gennadij Zjuganov přednesl se svém dvouhodinovém referátu bilanci uplynulých dvaceti let a zabýval se také analýzou současné situace jak v Rusku tak ve světě. Krize kapitalismu, kterých bylo za jeho existence už dvanáct, měly podle Zjuganova vždy pouze tři vyústění: Buď končily revolucí, nebo válečným konfliktem, nebo fašistickou diktaturou. Dnes hrozí všechny tři varianty.
Situace ve světě, ale i v samotném Rusku je podle G. Zjuganova natolik vážná, že válka se přibližuje stále více k hranicím Ruské federace za situace, kdy v Ruské federaci existují takové vnitřní rozpory, taková pnutí, že ohrožují její soudržnost. Včetně toho, že podle názoru odborníků jsou ruské ozbrojené síly ve stavu, kdy by nebyly schopny účinně hájit svou zem.
Kolem KSRF se proto nikoli náhodou stále více soustřeďují ruské vlastenecké síly, kterým výše uvedené skutečnosti nejsou lhostejné, a tato skutečnost se projevuje i nárůstu počtu hlasů, odevzdaných ve volbách pro kandidáty KSRF.
Pokračování »

Rozhovor s europoslancem Jiřím Maštálkou

Vaše zatím poslední zahraniční pracovní cesta vedla daleko, do hlavního města Ázerbajdžánu Baku. Byl jste členem delegace Evropského parlamentu na zasedání mnohostranného parlamentního shromáždění Euronest. Mohl byste nejprve stručně vysvětlit, co to vůbec Euronest je?

Shromáždění Euronest představuje vlastně parlamentní dimenzi východního partnerství, tedy politiky, kterou Evropská unie sleduje ve vztahu ke svým – bohužel jen vybraným – východním sousedům, a která má oficiálně vést k jejich přiblížení, k překonávání dělících čar a k podpoře těchto zemí při zavádění politických, ekonomických a sociálních reforem. Euronest existuje od roku 2009 a je v něm 60 poslanců Evropského parlamentu a po deseti členech z Arménie, Ázerbájdžánu, Gruzie, Běloruska, Moldavska a Ukrajiny. Bělorusko je však svým způsobem ostrakizováno a jeho zástupci jsou vylučováni z jednání. Samozřejmě z politických důvodů.

Nyní tedy k Baku: Co se tam konalo?

Euronest má několik tzv. podvýborů. Já jsem sice členem podvýboru pro sociální záležitosti, ale kolega Ransdorf mě kvůli svému zaneprázdnění požádal, abych jel za něj do Baku na jednání podvýboru pro energetiku a energetickou bezpečnost. Našimi partnery byli ázerbájdžánští specialisté z energetického sektoru, vyměňovali jsme si s nimi názory na aktuální problémy energetiky a energetické bezpečnosti. Připomenu, že vlastníkem surovinových zdrojů včetně ropy a zemního plynu je v Ázerbájdžánu stát, ale těžbu a distribuci provádějí soukromé společnosti včetně nadnárodních. Pro nás bylo důležité slyšet, že ještě nedávno tolik vychvalovaný projekt Nabucco, který měl snížit závislost EU na Rusku v dodávce zemního plynu, je de facto mrtvý a zřejmě přichází doba, kdy Ázerbájdžán spolu s Tureckem a Íránem se domluví na vybudování vlastní distribuční sítě do Evropy přes Turecko. Zakončení tohoto kanálu by mělo být buď v Rakousku nebo v Itálii.

Pokračování »

Syrská státní tisková agentura SANA oslovila poslance Evropského parlamentu Jiřího Maštálku, aby se vyjádřil k některým problémům, týkajícím se ozbrojeného konfliktu v Sýrii.

1) Jaké vidíte možnosti řešení konfliktu v Sýrii?
Základem řešení konfliktu v Sýrii je nalezení kompromisu mezi vládou a opozicí. Opozicí ozbrojenou i neozbrojenou. Každý kompromis ovšem předpokládá dobrou vůli. Ta ovšem chybí na straně těch ozbrojenců, kteří se opírají o zahraniční podporu – dodávky zbraní, zpravodajských informací, výcvik, propagandu. Ti jsou pak v důsledku této pomoci přesvědčeni, že kompromis nepotřebují, že je Západ přivede k totálnímu vítězství. A tak mír v Sýrii nenastane, dokud někteří politici na Západě nepochopí, že neokoloniální války nejsou cestou ke stabilitě světa. A že stabilita opírající se o mezinárodních právo je nejlepší cestou k zajištění i zájmů Západu.
Pokračování »

Pro naši německou partnerskou stranu DIE LINKE (DL-Levice) to nebyla dobrá zpráva: Po volbách do zemského sněmu v Dolním Sasku museli poslanci za DL tento regionální parlament opustit. Získali jen 3,5% všech odevzdaných hlasů a nepřekonali tak potřebnou pětiprocentní hranici. Je to už druhý zemský sněm, který DL ztrácí poté, co od roku 2008 zakotvila ve všech německých zemských sněmech s výjimkou Bavorska. V květnu minulého roku odešla DL ze zemského sněmu v Severním Porýní-Vestfálsku.
Pokračování »

Krátce před vánoční přestávkou přijal Evropský parlament – hlasy především pravicových poslanců, kteří v něm mají většinu – zprávu, obsahující doporučení Radě, komisi a Evropské službě pro vnější činnost, týkající se jednání o nové dohodě mezi EU a Ruskem.
Existující Dohoda o partnerství a spolupráci, zakládající (lépe řečeno: jež měla založit) partnerství mezi Unií a jejími členskými státy, která začala platit od 1. prosince 1997, by měla být nahrazena dohodou novou; jednání o ní byla zahájena v roce 2008.
Jak stojí v usnesení Evropského parlamentu ve výše uvedené zprávě, nová dohoda by měla odrážet „společné cíl EU a Ruska“, které se týkají „vytvoření společného hospodářského prostoru, společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva, společného prostoru spolupráce v oblasti vnější bezpečnosti a společného prostoru pro výzkum a vzdělávání včetně kulturních aspektů“.

Pokračování »

Pokud se v posledních letech píše o Belgii, pak to zpravidla bývá v souvislosti s vleklou nikoli už vládní, ale státní krizí, která reálně hrozí rozkladem státu – a to v důsledku separatistického úsilí vlámských nacionalistů. Jejich „vůdce“ Bart De Wever, stojící v čele krajně pravicové Nové vlámské aliance (N-VA), si při letošních podzimních volbách do regionálních, provinčních a komunálních zastupitelstev předsevzal, že dosud nebývale suverénním způsobem zvítězí ve vlámské části země a stane v čele Antverp, vlámské metropole. To se mu podařilo, ale vítězství N-VA, opírající se o vlámský velkokapitál, nebylo tak bombastické, jak nacionalisté očekávali. Volby totiž přinesly jeden dosud nebývalý jev: výrazný zisk belgických komunistů, takto Belgické strany práce (PTB). V samotných Antverpách získala PTB 8% odevzdaných hlasů a tím čtyři místa v městské radě!
Pokračování »