Minulý týden, tedy 13.-17. 9. 2004, proběhlo první skutečně pracovní plenární zasedání EP ve Štrasburku. Velká část tohoto zasedání byla věnována zahraničněpolitickým tématům. Vedle rezoluce k situaci v Iráku a v Súdánu zaujala pozornost EP i jiná teritoria – například Rusko – po atentátech, ale i Bělorusko, Moldavsko a překvapivě i situace ve Vojvodině.To, že se pod drobnohledem ocitly dvě tzv. postsovětské republiky, není náhodou. Obě země Moldávie a Bělorusko se po rozšíření staly bezprostředními sousedy EU. Obě tyto republiky volí vlastní cestu jak vyjít z krize, která je postihla po rozpadu SSSR a po období vlády tzv. demokratické opozice. K situaci v Moldávii bude čas ještě se vrátit. Zájem o Bělorusko je více než pochopitelný a aktuální. Vedeme totiž řeč o státu, který leží na hlavních geopolitických tazích v Evropě, na ose Paříž, Berlín, Moskva. Zájem Evropského parlamentu vzrostl tím více, že Bělorusko se chystá k říjnovým volbám do Parlamentu a také k referendu, ve kterém mají občané rozhodnout o změně Ústavy, respektive o prodloužení prezidentského mandátu. Čtenáři Haló novin si jistě vzpomenou na interpelace poslanců PK KSČM na ministra zahraničních věcí C. Svobodu k vztahům s Běloruskem. Je třeba přiznat, že v klubu Sjednocené evropské levice se názory na situaci v Bělorusko velmi různí. Přesto jsem byl pověřen tímto klubem, abych vyjádřil stanovisko k rezoluci EP k situaci v Bělorusku a toto stanovisko čtenářům předkládám:Patří k právům orgánů Evropské unie, že se vyjadřuje k zvláštním či dokonce mimořádným událostem a situacím. Je proto přirozené, že speciální pozornost věnuje i Bělorusku. Bělorusko je stát, který je ve zvláštní situaci. Je to jeden z nejmladších států Evropy s politickou elitou bez zkušeností s vlastní státností. Je to země, kde se administrativní hranice změnily na státní a rozdělily tak rodiny, ekonomiku a kulturu. Takový stát si zaslouží nejen speciální pozornost, ale i mimořádnou pomoc.Jedním z nejhorších způsobů jak v takovéto situaci pomáhat je hyperkriticismus vůči vládě a bezvýhradná orientace na opozici. Nejde přece o to svrhnout vládu, ale pomoci lidu dané země. Co víme o opozici, kterou se snaží někteří z našich kolegů povýšit na vladaře? Nebude horším správcem země než současná vláda? A co víme o tom, jaká jsou skutečná přání běloruského lidu? Chtějí vládu nacionalistů, chtějí protiruskou politiku? Nebo chtějí jen více demokracie a prosperity ve vlastní zemi a co nejtěsnější spolupráci s velkým, rychle se rozvíjejícím sousedem? Nevíme to.Jsme shromážděním, které si v současné sestavě teprve začíná zvykat na své povinnosti a odpovědnost. Nejhorším začátkem by bylo podlehnout ideologickým předsudkům a soudit podle toho, jak naše emoce řídí masové sdělovací prostředky. Nebyli jsme do poslaneckých lavic zvoleni proto, abychom soudili bez toho, aby druhá strana měla práva na obhajobu. Nebyli jsme zvoleni proto, abychom skandalizovali jen proto, že se nám někdo nelíbí, neboť jej televizní zprávy či úvodník v novinách vykreslily v černých barvách. Nebyli jsme zvoleni proto, abychom rozeštvávali Evropu. Jsme zde, abychom vytvářeli podmínky pro vzájemné porozumění. To znamená neizolovat, ale vést dialog. V tom souhlasím s kolegou Bog. Klichlem.Podporuji, aby Evropský parlament vyslal do Běloruska delegaci složenou ze zástupců všech klubů. Ta ať zjistí, co si myslí politici, co veřejnost a co experti. Pak můžeme říci, jaká je situace v Bělorusku. Pak nebudeme papouškovat pouze to, co nás doma naučili novináři milující senzace, a nebudeme obviňováni z metody dvojího metru.Tolik tedy vystoupení v Evropském parlamentu. Za pozitivní pokládám, že evropské instituce po letech odmítání a izolace Běloruska jsou připraveny vyslat své pozorovatele. Jak objektivní politickou optiku si povezou tito představitelé do Běloruska, ukáže čas. V každém případě by nemělo být v zájmu i těch nejtvrdších kritiků Běloruska destabilizovat další region v Evropě.
O dvojím metru EP
24.9.2004 000 17:08