Chci tímto příspěvkem navázat na článek Miloslava Ransdorfa (viz HaNo 30. 5.), ve kterém stručně vysvětlil, proč čeští europoslanci zvolení za KSČM (s výjimkou nepřítomného kolegy Kohlíčka) hlasovali v Evropském parlamentu pro usnesení, nedoporučující Evropské radě svolávat konvent, jenž by se zabýval tzv. Klausovou výjimkou – tedy přistoupením České republiky k Protokolu č. 30 připojenému k Lisabonské smlouvě.Podle výkladu bývalého prezidenta České republiky a kruhů jemu blízkých by mělo toto přistoupení zajistit nedotknutelnost tzv. Benešových dekretů. Pokusím se vysvětlit podstatu věci a tedy důvody, proč jsme hlasovali tak, jak jsme hlasovali. Žádná „zrada národních zájmů“ se totiž nekonala.Není těžké vybavit si, jaký humbuk byl skoro před čtyřmi lety spojen s takzvanou „Klausovou výjimkou“. Přesto pro osvěžení paměti: Když měl v roce 2009 tehdejší český prezident Václav Klaus podepsat ratifikační dokument týkající se Lisabonské smlouvy, požadoval splnění dvou podmínek. Za prvé, Ústavní soud České republiky se měl vyslovit k tomu, zda Lisabonská smlouva je či není v rozporu s českou ústavou. Ústavní soud konstatoval slučitelnost Lisabonské smlouvy s ústavou opakovaně 3. listopadu 2009. To je třeba zvláště zdůraznit: Ústavní soud se tím vyslovil i pro Listinu základních práv Evropské unie!Za druhé mělo být České republice umožněno přistoupit k Protokolu č. 30 Lisabonské smlouvy.Tento protokol měl zajišťovat Velké Británii a Polsku výjimky z uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v těchto zemích. Hlavní část Protokolu č. 30 byla vměstnána do těchto dvou článků. „Článek 1: 1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje. 2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království. Článek2: Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království.“
Václav Klaus přišel s požadavkem na výjimku pro Českou republiku náhle a překvapivě až 9. října 2009 (!). Během vyjednávání Lisabonské smlouvy se Česká republika kupodivu o nic takového nepokusila a spokojila se pouze s Deklarací č. 53 nazvanou „Prohlášení České republiky k Listině základních práv Evropské unie“. Jde o dokument velmi malé, ba zanedbatelné právní síly, který v podstatě pouze opakuje to, co obsahuje samotná Listina ve svých obecných ustanoveních, upravujících její výklad a aplikaci.Zatímco hlavním důvodem pro vyjednání Protokolu č. 30 byla pro Spojené království ochrana jeho imigrační politiky a pro Poláky intaktnost katolického pojetí rodiny a práv sexuálních menšin, pak Václav Klaus zdůvodňoval svůj požadavek české výjimky nedotknutelností tzv. Benešových dekretů a s nimi spojenou úpravou poválečných poměrů v ČSR. Tedy co stát, to zcela jiný důvod.Na summitu EU, konaném v Bruselu koncem října 2009, se dostalo Václavu Klausovi a České republice slibu, že v době podepsání příští přístupové smlouvy (s Chorvatskem) bude ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie připojen nový Protokol o uplatňování Listiny v ČR. Tento protokol by měl ve třech článcích obsahovat „technické“ informace o přistoupení ČR k Protokolu č. 30 včetně jeho formálních modifikací.
V této souvislosti bylo možné zaznamenat v průběhu summitu důležitou událost: Jakkoli slovenský premiér Fico deklaroval tzv. Benešovy dekrety jako součást právního řádu Slovenské republiky a zprvu naznačoval možnost připojit se ke Klausově iniciativě, prohlásil nakonec, že Slovensko nebude výjimku z Listiny požadovat, jakkoli tzv. Benešovy dekrety jsou pro slovenský právní řád a jeho kontinuitu neméně významné než pro právní řád český. Podle Roberta Fica šlo jeho vládě především o ochranu sociálních práv občanů a bylo zřejmé, že v Listině samotné nespatřují Slováci pro tzv. Benešovy dekrety nebezpečí.Nejen tento Ficův přístup vyvolával už v době Klausova „boje za výjimku“ otázky týkající se nejen důvodu, proč Klaus tak činí (mnoho relevantních právních analýz už v té době vypovídalo, že Listina neovlivní Českou republiku více, než samotné její členství v EU), ale také ohledně reálného významu takové výjimky a tedy samotného Protokolu č. 30.Předně nelze ignorovat to, že špičky unijní exekutivy i legislativy přikládají takové výjimce ve skutečnosti marginální význam včetně toho, že termín „výjimka“ podle nich rozhodně není na místě. Protokol č. 30 prý nehovoří o tom, že aplikace Listiny by měla být v případě dotčených států zcela vyloučena – dovodit lze pouze „určité limity“ jejího použití!Britská vláda už ostatně uznala, že Protokol č. 30, jehož vznik iniciovala, není žádnou výjimkou, ale pouze protokolem interpretačním, tedy že jeho účelem „není zabránit uplatňování Listiny ve Spojeném království, ale pouze vysvětlit její účinky“. A Polsko? Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost polská justice Protokol č. 30 zcela opomíjí a byl navržen ústavní mechanismus, který Polsku umožňuje protokol upravit, nebo od něj zcela odstoupit (!).
I když všechny členské státy EU v roce 2009 písemně slíbily ratifikaci doplněného a modifikovaného Protokolu č. 30, v rámci unijního legislativního procesu je pro to nutné předchozí schválení Evropskou radou, pro jejíž jednání v této věci byl požádán o stanovisko Evropský parlament.Jeho Výbor pro ústavní záležitosti (AFCO), který měl připravit doporučení pro hlasování pléna EP, se „českým problémem“ zabýval půldruhého roku (!), přičemž zpravodaj, britský poslanec Andrew Duff, předložil výboru v průběhu uvedené doby celkem tři varianty zprávy.
Pro objasnění postoje špiček EU jak k Protokolu č. 30, tak k požadavku České republiky na „výjimku z listiny“ budiž citovány následující pasáže z Duffovy zprávy, přijaté výborem AFCO:● Na základě akademického výzkumu a judikatury lze říci, že Protokol č. 30 nevyjímá Polsko ani Spojené království z oblasti působnosti závazných ustanovení Listiny, nejedná se o tzv. „opt-out“ (tj. výjimku pro tyto státy) a tento protokol nepozměňuje Listinu ani nemění právní situaci, která by panovala, pokud by neexistoval; jeho jediným účinkem je vytvářet právní nejistotu, a to nejen v Polsku a ve Spojeném království, ale také v ostatních členských státech.● Česká vláda prosazuje svou žádost o přijetí Protokolu č. 30 výhradně na základě slibu Evropské rady, že českou žádost schválí, a na základě toho, že nedodrží-li představitelé EU svůj slib, bude to česká veřejnost vnímat jako negativní signál. Existuje ještě jedna, ač méně zmiňovaná obava, že by Česká republika ztratila věrohodnost, pokud by nyní od své žádosti upustila. (Zpravodaj se naopak domnívá, že pokud by Češi stáhli svůj požadavek na změnu Smlouvy, pocítili by jejich partneři obecně úlevu.)● Konečně musíme zohlednit dva nálezy českého Ústavního soudu (z let 2008 a 2009), které potvrzují, že Lisabonská smlouva je plně v souladu s českou ústavou. To znamená, že jakékoli dílčí výjimky – o něž usiluje iniciativa za schválení protokolu – velmi pravděpodobně povedou k předložení nového podání nebo vícero podání k Ústavnímu soudu.
Při uvědomění si všech těchto faktů a souvislostí a preferujíce posílení ochrany sociálních práv občanů zaručených Listinou jsme tedy hlasovali pro schválení návrhu usnesení formulovaného v Duffově zprávě.Pokud jde o tzv. Benešovy dekrety, pak politikové reprezentující KSČM včetně europoslanců se nesčíslněkrát vyslovili pro jejich pevné místo v českém právním řádu a pro jejich význam pro utváření poválečných poměrů a tudíž pro jejich striktní nezpochybňování.
Ochrana těchto dekretů však spočívá jinde, nikoli v odmítnutí Listiny základních práv EU, to je pouhá demagogie. Stejná jako to, když se poslanci za ODS vydávají za velké vlastence, zatímco předseda jejich strany si jede do Bavorska pro pochvalu od sudetských Němců!