VELMOCENSKÉ AMBICE NĚMECKA

2.2.2014 v 22:41

Zcela stranou pozornosti veřejnoprávních českých médií (jak jinak, lze dodat) zůstala událost, která se udála o víkendu v Mnichově a které věnovaly mimořádnou pozornost jak německé, tak francouzské či americké sdělovací prostředky. Po padesáté byl totiž Mnichov místem konání každoroční Bezpečnostní konference, na které takzvané elity západní politiky, armádní experti a zástupci největší průmyslových, v prvé řadě zbrojních koncernů, rozebíraly světové dění z vojenskopolitických hledisek. Do Mnichova letos přijeli američtí ministři zahraničí a obrany, objevil se zde doyen americké zahraniční politiky Henry Kissinger a další osobnosti. Více než tři tisíce policistů bylo nasazeno proti několika tisícům demonstrantů, kteří rozhodně neprojevovali sympatie k “elitě” shromážděné v exkluzivním hotelu “Bayerischer Hof”.

Jakkoli k hlavním projednávaným tématům patřila situace na Ukrajině a v Sýrii, celkové poselství konference znamenalo oficiální vyhlášení velmocenských ambicí Německa. To, co je už nějakou dobu realitou a o čem zatím hovořili a psali političtí komentátoři, nyní zní z úst německé politické reprezentace – zvláště pak po nedávných volbách a vzniku velké koalice CDU/CSU – SPD.Konferenci zahájil spolkový prezident Joachim Gauck a jeho projev byl v tomto směru jednoznačný: Gauck vyzval spolkovou vládu, aby byla méně zdrženlivá v zahraniční a bezpečnostní politice; prohlásil dokonce, že “Německo už nesmí schovávat nedostatek obratnosti a pohodlnost za svou historickou vinu”. Spolkový prezident se vyslovil pro mnohem silnější roli Německa v rámci EU a NATO včetně angažovanosti v zahraničních misích bundeswehru. V této souvislosti budiž poznamenáno, že k polovině ledna tohoto roku operovalo na 5000 německých vojáků v 11 zemích tří kontinentů!

“Evropa už nestačí – Německem vedená Evropská unie se snaží o světověpolitickou ofenzívu,” píše německý levicový tisk a upozorňuje mimo jiné na to (viz třeba deník Junge Welt), že z pohledu kabinetu CDU/CSU – SPD je doba zralá pro ještě větší vojenskou angažovanost Německa v zahraničí, neboť “krize eura jasně ukázala nový poměr sil”. Německo z krize trvale profituje a díky své ekonomické síle už otevřeně hovoří o své dominantní roli v Evropě; nejen však hovoří, aktivně ji začíná prosazovat, což symbolizuje to, že Angela Merkelová je označována zcela vážně za “kancléřku Evropské unie”! Oficiální žargon německé politiky pak operuje s výrazem “německé vedení”.

“Spolková republika se stále ještě vydává za ´mocnost v čekárně´ – to se nyní musí změnit. Německo bude muset v budoucnu vést častěji a rozhodněji… Německo má dnes více moci a vlivu, než kterékoli demokratické Německo předtím. Jeho síla mu dnes dává nové možnosti vlivu” – také to jsou oficiální teze vládní německé politiky.

Je proto dobře, že Německo, jehož vláda usiluje o velmocenskou politiku, má relativně silnou levici a pozoruhodné mírové hnutí. Spolupředsedkyně strany DIE LINKE (Levice) reagovala na Gauckovu řeč prohlášením, ve kterém mimo jiné stálo, že “kultura vojenské zdrženlivosti patří z základnímu konsensu Spolkové republiky. Kdo jej napadá, chce jinou republiku”. Před rozšiřováním zahraničních vojenských aktivit Německa varovali také němečtí Zelení a Piráti. “V Gauckově projevu byla vyhlášena upřímně nová německá velmocenská politika, kterou chce velká koalice prosazovat,” uvedl představitel Pirátů Fotios Amanatides.

Vzhledem k tomu, že pro uskutečňování svých mocenských ambicí potřebuje Německo Merkelové and Co. vláčnou Evropskou unii, je velmi důležité, aby z letošních voleb do Evropského parlamentu vzešla posílená levice, zejména pak levice německá, která je naším tradičním a osvědčeným spojencem. Dokud však bude o německé politice rozhodovat konzervativní pravice v čele s kancléřkou Merkelovou, a to za aktivního souhlasu sociálních demokratů, budou mocenské ambice Německa přinášet velké otazníky a vykřičníky. A to také – nebo možná hlavně – z pohledů zemí s Německem přímo sousedících.