1. Máj v Chebu

1.5.2016 v 21:18

Svátek práce, 1. máj, jsem tento rok oslavil se soudruhy v Chebu. Vážení přátelé, soudružky a soudruzi!Dovolte mi, abych Vás i já pozdravil u příležitosti Svátku práce. Dne, který jako slavnostní vnímá každý, kdo si váží skutečných hodnot a jejich tvůrců. Dne, kdy miliony lidí na manifestacích v celém světě připomínají sobě i ostatním, kdo vytváří podmínky pro důstojný život. Dne, kdy si víc než kdy jindy vnímáme, že pouze díky práci vznikla a trvá lidská civilizace. Civilizace, které patří budoucnost pouze tehdy, když si společnost začne vážit poctivé práce více než zisků spekulantů, tunelářů a nejrůznějších privatizátorů.Přátelé,už déle než jedno a čtvrt století každoročně lidstvo slaví tento svátek. A pokaždé je tomu v jiných podmínkách. Tu základní proměnu, která se dotkla nás, cítíme již třetí desetiletí: do střední Evropy se vinou našich chyb a zrady několika jedinců vrátil kapitalismus. Ten od nás vyžaduje, abychom práci nejen vzdávali hold, ale abychom za ni i bojovali. Za práci i spravedlivou odměnu za ni.Když se ohlédnu na uplynulý rok, snad nejvarovnějším signálem blížící se krize je téměř obecné uznání, že se v globálním i regionálním rozměru rozevírají nůžky mezi bohatými a těmi ostatními. Na lednovém ekonomickém fóru v Davosu, kde se scházejí mocní a bohatí tohoto světa, několikrát zaznělo, že stejně jako v rozvojových tak i v rozvinutých zemích chudší polovina obyvatelstva spravuje méně než jedno procento bohatství. Opakuji – stejně v rozvojových i rozvinutých zemích. Ukazuje se, že veškerý ekonomický růst nedokáže odstranit nezaměstnanost. Eurostat uvádí, že letos v únoru bylo jen Evropské unii téměř 21,7 milionů nezaměstnaných, což představuje 10,3 % práceschopného obyvatelstva. Mezi mladými pod 25 let bylo v Unii 4,4 milionů lidí bez práce. Je zřejmé, že nastupující technologické změny nezaručují, že mít vzdělání bude znamenat získání pracovního místa.Ani obrovská mediální manipulace, které jsme svědky, nedokáže většinu lidí zbavit obavy z budoucnosti. Většina cítí, že v této zemi chybí stovky miliard, které na dividendách každoročně od nás vyvážejí zahraniční firmy, že chybí miliony ukryté nejrůznějšími chytáky v daňových rájích. A nejen to. Spojili jsme osud našich dvou rodných zemí, Česka a Slovenska, s osudem Evropské unie. Myslím, že jen málokdo si před rokem dokázal představit problémy, které nám čelní politici Unie a unijní byrokraté připravili. Přes všechny fráze o demokracii, o společném rozhodování si především německá kancléřka osobuje právo bez jakýchkoliv konzultací rozhodovat nejen za vlastní vládu i za celou Evropskou unii. Série chyb Bruselu, které mají počátek v Berlíně – od řešení řecké finanční krize tak, že pokračuje zadlužování Řecka, přes nesmyslnou politiku vůči Ukrajině a Rusku, až po migrační krizi – vytvořila velmi rizikovou sociální a politickou situaci. Díky těmto chybám lze očekávat jak další pokles ceny práce, tak i růst popularity radikálních pravicových stran. Přestože Česko reaguje na veškeré ekonomické, sociální i politické posuny v Evropské unii se zpožděním, musíme být na tyto nevyhnutelné změny připraveni. A nejen proto, že se změny nálad projeví v říjnových volbách do krajských zastupitelstev a jedné třetiny Senátu.Nastupující radikalizace české i slovenské politické scény nás nesmí zaskočit. Musíme se poučit jak z voleb na Slovensku a v Rakousku, kde radikální pravice slaví úspěchy, tak i z toho, že do ulic proniká politické násilí. A hlavně: musíme reagovat na novu situaci vlastními činy. Doba, kdy se dalo uhýbat před problémy, minula. Naše řeč musí být ano, ano – ne, ne. Musíme mít odvahu říkat, že řešením migrační krize v Evropě je zastavení válek, které exportuje Západ. Že právo Ukrajinců na samostatné rozhodování o svém osudu začíná tam, že nikdo ze Západu nebude podněcovat k násilí odhodlané skupinky ke svržení řádně zvoleného prezidenta. Že pro nás Evropa nekončí na hranicích NATO, ale na Uralu – a že sankce jsou jen nástrojem zbídačování chudých a obohacování mocných. Musíme rázně odmítat předsudky všeho druhu. Pro nás není možná Evropa bez Ruska. Pro nás není budoucnost Západu bez spolupráce s Čínou.V době, kdy se nejvyšší představitel Labor Party v Británii hlásí k socialismu, kdy jeden z nejúspěšnějších prezidentských kandidátů v USA se nebojí označení „socialista“, i my musíme mít odvahu říci, že chceme pro naši zemi, ale i celou Evropskou unii, zásadní změnu. Že nechceme, aby za nás rozhodovali doma oligarchové a v Bruselu byrokraté. Nás nemusí nikdo z televize, ale ani z Berlína nebo z Washingtonu, poučovat o tom, co jsou evropské hodnoty. My víme, že nejúplnějším projevem evropského humanismu je spojení svobody a sociální solidarity v ideálu socialismu.Soudružky a soudruzi, přátelé!Oslavovat práci znamená věřit, že se nám podaří vytvořit lepší budoucnost. Práce – to je přetváření přírodního i sociálního prostředí života člověka. Jsem přesvědčen, že se blíží den, kdy budeme moci říci, že naše práce přináší plody těm, kdo pracují.Děkuji za pozornost.