Přívrženci nezávislosti zvítězili ve volbách do regionálního parlamentu v Katalánsku, konaných v neděli 27. září. Význam, který Katalánci těmto volbám přikládali, se projevil v jejich účasti: činila 77,48 procenta voličů, což bylo zatím nejvíce, pokud šlo o regionální volby. Nejvíce křesel v katalánském parlamentu získala koalice Společně pro Ano, složená z vládní pravicově liberální strany Demokratická konvergence (CDC) premiéra Artura Mase, z Republikánské levice Katalánska a nezávislých osobností. Z celkového počtu 135 křesel získala tato koalice, proklamující cestu k samostatné katalánské republice, 62 míst. Vzhledem k tomu, že o nezávislost regionu na ústřední španělské vládě usiluje také radikální levicová Kandidátka lidové jednoty (CUP), díky jejímu volebnímu zisku (deset křesel) mají stoupenci nezávislosti v regionálním parlamentu většinu.
Ovšem spolupráce obou subjektů je a bude problematická. CUP, která od voleb v roce 2012 svůj zisk více než ztrojnásobila, proklamuje jako svůj cíl samostatnou katalánskou republiku, ovšem – socialistického charakteru, označujíc se za antikapitalistickou stranu systémové změny. Pro CUP také nepřichází v úvahu, aby jako premiéra akceptovala A. Mase, kterého činí zodpovědným za ekonomické problémy regionu. A zatímco vítězná koalice prosazuje pozvolnou cestu k nezávislosti, jejímž mezníkem má být rok 2017, CUP požaduje zahájení radikálních kroků směřujících k nezávislosti na Španělsku včetně aktů občanské neposlušnosti.
Nicméně představitelé jak Masovy koalice, tak CUP prohlašují, že proces směřující k nezávislosti Katalánska se stal po nedělních volbách nezvratným. A jak přímí aktéři dění, tak pozorovatelé čekají, jak na výsledek voleb v Katalánsku bude reagovat španělská centrální moc. V Madridu totiž vládne od roku 2011 s absolutní většinou v kongresu pravicová Lidová strana, která dosud veškeré projevy katalánských snah o nezávislost potlačovala. Nelze proto od ní jaksi samozřejmě očekávat, že výsledek nynějších voleb v Katalánsku pochopí jako úkol pro sebe a začne konečně uvažovat, v zájmu jednoty státu, o novém federálním uspořádání Španělska. Východiskem by byla ústřední vláda socialistů a levicového hnutí Podemos (reálný potenciál pro to existuje) a takové ústavodárné shromáždění, jež by uvolnilo cestu ke katalánské autonomii. Všechny další kroky jen zostří státní krizi, která je skutečností. A volby do španělského kongresu se mají konat už 20. prosince tohoto roku.