Konalo se o druhém dubnovém víkendu v berlínském hotelu Intercontinental: Nová německá politická strana Alternativa pro Německo (AfD) měla svůj zakládající sjezd. Ohlas v německých médiích byl velký, však také euroskeptická strana, minimálně stejně tak vpravo jako je CDU, a složená značnou měrou z jejích bývalých členů, se ve Spolkové republice nerodí každý den. Nadto když nosným kádrem AfD jsou poměrně známí němečtí národohospodáři, profesoři a doktoři.
Vypadá to jako paradox: V době, kdy Německo pod Angelou Merkelovou se stalo dominantní mocností Evropské unie a – máloplatné – silně těží, ale hlavně mělo by ještě těžit z krize státní zadluženosti ekonomicky slabších zemí na jihu Evropy, vzniká politická strana, odmítající jednotnou unijní měnu, požadující opětovné zavedení měny národní, kritizující „politickou a ekonomickou generální linii EU“ a „politickou korektnost“, ale požadující též „klasickou východu namísto multikulti-převýchovy“, kterýžto slogan (nejen však on sám) okamžitě nasadil AfD podezření z krajně pravicového populismu.Novináři přítomní na sjezdu si všímali i dalších věcí: třeba toho, že účastníkům sjezdu jednoznačně dominovali decentně vyhlížející muži středního věku, dávající najevo svou německou hrdost a razantní euroskepticismus; ten však hlavně v odmítání jednotné měny, leč při zachování společného evropského vnitřního trhu.
AfD, označená též za „německou Tea Party“, chce jít do podzimních voleb do Spolkového sněmu s následujícími programovými body:● Jsme pro Evropu suverénních států se společným vnitřním trhem.● Chceme žít v přátelství a dobrém sousedství.● Trváme na neomezeném rozpočtovém právu národních parlamentů. Rozhodně odmítáme unii transferu nebo centralizovaný evropský stát.● Postaráme se o to, aby zákonodárné kompetence byly přeneseny zpět na národní parlamenty.● Výrazně se zasadíme o reformu EU, aby byla odbourána bruselská byrokracie a podpořena transparentnost a přiblížení k občanům.● Evropský parlament selhal při kontrole Bruselu. Podporujeme důrazně pozice Davida Camerona, aby EU zeštíhlena větší soutěží a vlastní odpovědností.„Pokud ztroskotá euro, neztroskotá Evropa,“ říká předseda AfD prof. Lucke. „Ta se pod eurem rozpadá na zbídačelý jih a hospodářsky úspěšný sever. Tím jsou probouzeny k novému životu staré antiněmecké resentimenty. Rozpuštění eurozóny by zmírnilo napětí v Evropě.“ Proto prý chce AfD „donutit k rozpouštění eurozóny“ tím, že Německo odmítne další pomocné kredity pro zadlužené země.Parlamentní jednatel Zelených ve Spolkovém sněmu Volker Beck vznesl na AfD požadavek, aby v prvé řadě vyjasnila veřejnosti svůj vztah právě k vytýkanému k pravicovému populismu. „Za kruhem ctihodných ekonomických profesorů s nestravitelnými europolitickými představami se skrývá zvláštní směs mnohého, co lze najít vpravo od CDU,“ uvedl Beck. V AfD se podle něj organizuje „populistické hnutí, které strká dopředu zdánlivě bezelstné profesory a v pozadí je otevřeno doprava“.Kořeny AfD sahají do roku 2010. Poté, co Spolkový sněm přijal na jaře toho roku usnesení o finanční pomoci Řecku, vzniklo na výzvu současného předsedy AfD prof. Bernda Luckeho protestní Plénum ekonomů, které však veřejnost téměř nevzala na vědomí. Stalo se tak až poté, co se v únoru 2011 vyslovilo 189 německých národohospodářů ostře proti zavedení Evropského stabilizačního mechanismu (ESM).Prof. Lucke a další dali na podzim roku 2012 život Volební alternativě 2012, ještě ne politické straně, nýbrž zatím jen spolku, který hodlal podpořit potenciálního etablovaného politického partnera. Spojenectví se Svobodnými voliči, se kterými šli Lucke a spol. do zemských voleb v Dolním Sasku, se však ukázalo být špatnou volbou. V únoru tohoto roku se v prostředí inkriminovaných ekonomů objevily plány na založení nové politické strany – AfD, jež se v dubnu staly realitou.Ačkoliv předvolební průzkumy v Německu poukazují na poměrně značný potenciál pro euroskeptickou politickou stranu, její reálné šance jsou označovány za minimální, zejména pak pro podzimní volby. Bez ohledu na kontroverzní politický program chybějí AfD stranické struktury v jednotlivých spolkových zemích.„Pryč s eurem, návrat k národním měnám, oslabení institucí EU – to je tradiční koncept pravicového populismu,“ zaznělo v jednom z komentářů po sjezdu AfD. „ AfD nemá šanci na úspěch – snad jen tehdy, pokud Německo v důsledku své politiky vůči zadluženým zemím utrpí skutečné škody.“ Ale, ptejme se – opravdu jen za této podmínky?