Vývoj krize v dodávkách ruského plynu do střední a západní Evropy potvrdil dvě zásadní skutečnosti,
na které KSČM dlouhodobě upozorňovala. Především se potvrdilo, že privatizace strategických podniků a služeb výrazně snižuje energetickou bezpečnost postsocialistických zemí.
Fakt, že energonosiče, ale i strategické zásoby plynu jsou dnes v soukromých rukou, ztěžuje hledání řešení v krizových situacích anebo je činí téměř nemožným. To platí nejen v případě České republiky, ale také ve sporu Ukrajiny s Ruskem, kdy do jednání státních institucí vstupovali nejrůznější soukromí zprostředkovatelé. Jejich hlavním záměrem je zvyšovat své zisky na úkor potřeb a problémů států a jejich občanů. Zároveň se ukazuje, že tato privatizace přináší nepřiměřené zisky soukromým osobám a zvyšuje nebezpečí korupce politické sféry. Komplikuje i možnou solidaritu a vzájemnou výpomoc mezi státy. I proto musela slovenská vláda vážit rozhodnutí, zda spustit odstavený druhý blok Jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice. KSČM vnímá s pochopením toto rozhodování. Ví, že je nelehké a diskutabilní, ale v dané situaci, kdy se Slovensko ocitlo na pokraji kolapsu dodávek elektrické energie, pochopitelné. Je tu ještě jeden problém, který je jaksi odsunut do pozadí. A to, že dosavadní řešení, kterého bylo dosaženo při obnovení dodávek ruského plynu přes Ukrajinu do Evropy, se vyhnulo otázce, proč vlastně ke krizi došlo, jaké jsou její skutečné příčiny a kdo ji zavinil. Za druhé se potvrdilo, že česká vláda byla na úkoly spojené s předsednictvím EU nedostatečně připravena. Prvotní zprávy o velkých úspěších mise premiéra Topolánka velmi brzy zastínily jiné skutečnosti. Především to byl nepřehlédnutelný amatérismus zprostředkovatelské mise v čele s Mirkem Topolánkem. Právě ten totiž umožnil, aby ukrajinská strana připojila k dohodnuté smlouvě jednostranné prohlášení o vině Ruské federace na vzniku celé krize. Takový pohled na plynovou krizi sice prezentují hlavní česká média, především Česká televize, je však zcela v rozporu s realitou. Zároveň nelze nezmínit, že neprofesionální, vychloubačná prohlášení některých členů mise, především ministra M. Římana, komplikují postavení České republiky při plnění úlohy zprostředkovatele.
Rusko a Ukrajina mají objektivní zájem na urovnání sporu okolo tranzitu plynu, jehož vyřešení brání pouze některé lobbistické skupiny, zejména na Ukrajině. A proto tvrzení, že Moskva a Kyjev musely být přinuceny k dohodě vyjednavači Evropské unie, je zásadním nepochopením role zprostředkovatele.