Armáda EU: proti komu?

21.3.2015 v 22:53

Haló noviny před několika dny informovaly o zásadně odmítavém stanovisku naší frakce GUE/NGL v Evropském parlamentu ke snaze vytvořit »armádu Evropské unie«. Bezprostředním impulzem k přijetí našeho stanoviska byla vyjádření šéfa Evropské komise Junckera, který mimo jiné prohlásil, že »společná armáda Evropanů by Rusku jasně ukázala, že s obranou evropských hodnot to myslíme vážně«, ale také, že »se svou vlastní armádou by mohla Evropa věrohodně reagovat na ohrožení míru v některém členském státě nebo v zemi sousedící s EU«.

Co asi Juncker myslel »ohrožením míru v některém členském státě«? Třeba proruská povstání v Pobaltí, kterými dnes straší protiruští politikové v rámci své psychologické války?

V takzvané solidární klauzuli obsažené v článku 222 Smlouvy o fungování Evropské unie stojí, že »pokud je některý členský stát cílem teroristického útoku nebo obětí přírodní nebo člověkem způsobené pohromy, jednají Unie a její členské státy společně v duchu solidarity. Unie uvede do pohotovosti veškeré nástroje, které má k dispozici, včetně vojenských prostředků«. Jenže co je míněno »terorem« nebo »člověkem způsobenou pohromou«, není nikde definováno, takže cesty pro další interpretaci jsou otevřeny. Případná armáda EU by tak mohla být nástrojem nejen politiky proti Rusku, ale také třeba – k potlačování sociálních protestů, které v Evropě budou sílit.

Jean-Claude Juncker má v tomto ohledu silného spojence: v EU dominantní mocnost, kterou je Německo. Vznik armády EU prosazuje nejen kancléřka Merkelová, ale také – a to velmi vehementně – němečtí sociální demokraté. Tento zájem politických špiček v SRN však není motivován, stejně jako tomu není u Junckera, zprofanovaným a lživým klišé, kterým je »obrana evropských hodnot«. Německo chce jít cestou ke světové velmoci, ba má už »našlápnuto«. Jeho armáda však není dostatečně silná pro světovou politiku 21. století. Pomoci by však mohla jednotná evropská armáda. Pod německým vedením.