Krátce před vánoční přestávkou přijal Evropský parlament – hlasy především pravicových poslanců, kteří v něm mají většinu – zprávu, obsahující doporučení Radě, komisi a Evropské službě pro vnější činnost, týkající se jednání o nové dohodě mezi EU a Ruskem.Existující Dohoda o partnerství a spolupráci, zakládající (lépe řečeno: jež měla založit) partnerství mezi Unií a jejími členskými státy, která začala platit od 1. prosince 1997, by měla být nahrazena dohodou novou; jednání o ní byla zahájena v roce 2008.Jak stojí v usnesení Evropského parlamentu ve výše uvedené zprávě, nová dohoda by měla odrážet „společné cíl EU a Ruska“, které se týkají „vytvoření společného hospodářského prostoru, společného prostoru svobody, bezpečnosti a práva, společného prostoru spolupráce v oblasti vnější bezpečnosti a společného prostoru pro výzkum a vzdělávání včetně kulturních aspektů“.
Ovšem to, co Evropský parlament prostřednictvím těch poslanců, kteří zprávu schválili, doporučil Radě, komisi a Evropské službě pro vnější činnost, nelze nazvat ničím jiným, než krajně tendenčním postojem vůči vedoucím činitelům Ruské federace a hrubým zasahováním do vnitřních záležitostí Ruska- bez ohledu na to, zda je nám tato země sympatická či nikoliv. Zpráva je plná tendenčních obvinění a arogantních diktátů, jak by se prý mělo Rusko chovat. Včetně kupříkladu absurdního obvinění, že „Rusko za vlády prezidenta Vladimíra Putina… nemá žádný vážný úmysl vytvořit skutečné a významné strategické partnerství za účelem uplatňování mezinárodního práva a předcházení konfliktům“.Doporučeních týkající se dvou bloků potenciálního partnerství (politický dialog a spolupráce a hospodářská spolupráce) se pak doslova hemží útočnými imperativy: Rusko musí „jednoznačně potvrdit“, Rusko je třeba „naléhavě vyzvat“, nutno prý „přimět ruskou stranu“, „přimět Rusko“, „vyzvat Rusko“ a tak by bylo možné pokračovat.Už při čtení výše uvedené zprávy, tedy ještě před jejím schválením, jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsme se vrátili do dob studené války. Dlouho jsem nečetl text, který postrádá špetku empatie, zní arogantně a povýšenecky. Jestliže v Moskvě sedí podobná skupina, jako je ta, který připravila předložený text, a diktuje doporoučení obdobným způsobem, není naděje k nějaké společné dohodě dospět.Co když tato skupina navrhne, že EU musí napřed dodržovat lidská práva tzv. neobčanů v Lotyšku a Estonsku? Nebo když bude trvat na tom, že členské státy EU, které sedí v Radě bezpečnosti, musí brát své závazky vážně a nebombardovat Jugoslávii, Libyi či Irák, protože to neodpovídá mezinárodnímu právu? Nebo bude trvat na spravedlnosti pro Juliana Assange?Myslím, že příště, až bude sestavována skupina pro přípravu podobných doporučení, měli by být do ní vybráni lidé, kteří zodpovědně posoudí potřeby a možnosti EU a budou rozumět zemi, s níž se má jednat. Pak budou vycházet z toho, co máme společné dnes, aby to bylo možné rozšiřovat zítra.