Na svém dubnovém jednání přijalo plénum Evropského parlamentu – i přes odpor levicového spektra – návrh Evropské komise a Evropské rady o úpravě obchodního tajemství, která znamená harmonizaci práv 28 členských států. Několik členských zemí Unie tuto právní úpravu vůbec nezná a panují z ní tudíž ne zcela neoprávněné obavy. V návrhu je například z mého pohledu nedostatečná ochrana mobility zaměstnanců. Rovněž může být ohrožena i práce novinářů a třeba zakotvení výjimky pro tzv. »informátory« je v této souvislosti silně vágní.
Zajímavým zjištěním ale je i fakt, že téměř ve stejný moment je obdobný návrh »na stole« i v legislativních orgánech USA. Tamními institucemi projednávaný text je velice podobný, ne-li totožný s tím evropským, který byl schválen. Obsahuje podobné definice, stejnou promlčecí lhůtu i obdobnou vágní ochranu tzv. »informátorů« (angl. whistleblowers). Je to pouhá náhoda? Nebo shoda okolností? Obávám se – a nejsem sám ani v Evropském parlamentu, že nikoliv. Vidím v tom jasnou souvislost s projednávanou smlouvou o »transatlantickém partnerství« (neboli TTIP), proti které panuje silný odpor veřejnosti v EU. Evropská komise se sice tváří, že jde o pouhou shodu okolností a že proces vyjednávání TTIP a této směrnice byl jasně oddělený, z mého pohledu však jen formálně. V EU jsme si schválili de facto shodnou právní úpravu s USA a v případě přijetí TTIP do budoucna bude velice obtížné dosáhnout jakékoliv změny.
Na náhody v otázkách, kde v poslední době figurují evropské unijní politické i hospodářské »špičky« v zádech s »kamarády« ze Spojených států – například po prosazení konfrontační linie vůči Rusku – už nějak nevěřím…