Bělorusko odmítá dvojí metr

27.11.2012 v 21:53

Rozhovor s europoslancem Jiřím Maštálkou

Vaše zatím poslední zahraniční pracovní cesta vedla do Běloruska. Z jakého důvodu?Důvodem prvořadým bylo jednání s představiteli Běloruské státní univerzity v Minsku. Už několik let existuje smlouva o spolupráci mezi mnou a touto vysokoškolskou institucí, na jejímž základě mimo jiné absolvují běloruští studenti několikatýdenní stáže v mé bruselské poslanecké kanceláři. Na druhé straně jsem tak mohl umožnit už několika mladým lidem z České republiky studovat ruštinu v Minsku. Říkám „mimo jiné“, protože spolupráce má širší záběr včetně mých vystoupení před běloruskými vysokoškoláky. Tato cesta do Běloruska se uskutečnila v polovině listopadu a já jsem měl také možnost prohlédnout si nové objekty minské univerzity včetně kolejí. Byl jsem doslova nadšený, protože studenti mohou bydlet a studovat v prostorách odpovídajících nejvyšším evropským standardům.A měl jste tedy příležitost k běloruským studentům promluvit?Ano, absolvoval jsem asi tříhodinovou besedu se studenty mezinárodního práva a managementu. Dalo by se shrnout, že je zajímaly hlavně dvě věci. Za prvé, proč existuje stále na úrovni orgánů a institucí EU na Bělorusko tak silný nátlak, vycházející z neobjektivního pohledu na tuto evropskou zemi, tedy proč je vůči Bělorusku uplatňován pověstný „dvojí metr“. Bělorusové vědí lépe než kdo jiný o svých problémech a chybách, ale poslední léta vnímají, že i kdyby se takříkajíc rozkrájeli, nebylo by jim to nic platné – pokud na západ od jejich hranic budou existovat jisté zájmové skupiny a určité zájmy, usilující o Bělorusko zlomené a naprosto tvárné. Shodli jsme se na tom, že je třeba neustále se snažit o dialog na mezinárodní úrovni, informovat veřejnost a bránit neobjektivní ostrakizaci Běloruska.Druhý blok otázek se týkal možností spolupráce se státy Evropské unie, v prvé řadě spolupráce ekonomické. O spolupráci konkrétně s Českou republikou mají Bělorusové mimořádná zájem.Jaké jsou reálné možnosti a předpoklady takové spolupráce?Začnu obecně. Bělorusko má za sebou z hlediska ekonomického a sociálního těžké období. Nyní dochází k pozvolné stabilizaci poměrů, ale ty stále nejsou jednoduché. Připomenu jen, že průměrný plat v Bělorusku činí v přepočtu 250 eur, přičemž jen za byt vydá průměrný občan 200-230 eur. Lidé to často řeší tím, že mají dvě až tři zaměstnání, ale je třeba mít na zřeteli také to, že stát se snaží sociální situaci svým občanům zjednodušit rozsáhlými dotacemi ve zdravotnictví, školství a v dalších oblastech. Dnes jde Bělorusům o takzvané restartování ekonomiky a investoři ze zahraničí mají otevřené dveře. Jak už jsem řekl, o spolupráci s Čechy mají Bělorusové mimořádný zájem a Česká republika má v Bělorusku velmi dobré jméno bez ohledu na to, jak tristní je oficiální česká politika vůči této zemi. Velmi se obávám toho, že Česká republika bude kvůli svému oficiálnímu postoji vůči Bělorusku, se svými licoměrnými a účelovými hesly o demokracii a lidských právech, opět na chvostě vzájemně výhodné spolupráce. Jiné státy, včetně členů EU, se chovají vůči Bělorusku úplně jinak.Je třeba také vzít v úvahu, že podmínky ekonomické spolupráce s Běloruskem se budou výrazně zlepšovat – Bělorusko vede jednání ohledně svého členství ve Světové obchodní organizaci (WTO) a spolu s Ruskem a Kazachstánem je členem Euroazijské unie, což otvírá, ale hlavně bude otvírat další dosud zavřené nebo jen pootevřené dveře. Ostatně: na téma Euroazijská unie pořádám v Evropském parlamentu koncem února příštího roku, ve spolupráci s jednou slovenskou kolegyní, veřejné slyšení.

Ale váš program v Bělorusku nebyl asi omezen jen na minskou univerzitu?Nebyl, jednal jsem také s představiteli nově zvoleného běloruského parlamentu a Komunistické strany Běloruska (KSB). Tato strana je vlastně také po volbách, konkrétně po sjezdu, na které bylo zvoleno nové vedení. Sjezd proběhl – právě kvůli tomu, že řešil kádrové a také programové otázky – bez účasti zahraničních hostů. Velmi důležitá pro mne byla informace, že počátkem prosince se v Moskvě sejdou představitelé levicových stran tzv. postsovětského prostoru, aby projednali možnosti spolupráce nejen mezi sebou, ale také navenek. Při jednáních s představiteli KSB přišla nutně řeč na Stranu evropské levice (SEL), kde má KSČM status pozorovatele. Bělorusové jsou vůči zaměření a činnosti SEL skeptičtí. Já jsem konstatoval, že KSČM má výhrady především vůči černobílému vidění minulosti i současnosti ze strany SEL. Shodli jsme se však v tom, že zejména v této době vážné ekonomické a společenské krize si levice obecně, tedy hlavně v evropském rámci, nemůže dovolit další už tak značné tříštění a známkování. Já budu také usilovat o to, aby v příštím roce vyjela do Běloruska na pracovní pobyt delegace naší parlamentní politické skupiny GUE/NGL. Ta by se kromě jiných problémů měla zaměřit také na velmi sledované výsledky likvidace následků jaderné havárie z roku 1986.Především je třeba hledat styčné body. V tomto ohledu je nutné akcentovat nejen společné boje za sociální práva, ale také boj za mír.

Co konkrétně v této oblasti?Bělorusko je sice mimo Evropskou unii, ale nemůže třeba nevidět, jak razantně se Unie mění v militaristické seskupení. Jak obrovské výdaje jsou její členské státy nuceny vydávat na zbrojení, jak představitelé Unie horují pro bojová nasazení vojáků z EU mimo její teritorium, jak se stále hlasitěji hovoří o vytvoření „evropské armády“… Na to vše je třeba reagovat, a to rychle a společnými silami. Občanskými a mírovými.

Za rozhovor poděkoval Emil Hruška