Otázka: Byl jste jedním z vystupujících europoslanců při nedávném zasedání rozšířeného byra levicové frakce Evropského parlamentu GUE/NGL v Postupimi, jehož hlavním tématem byla demontáž sociálního státu. Hovořil jste především o některých úkolech levice v EP, zároveň jste zmínil současný politický vývoj, v němž už nejde jen o ohlížení do zpětného zrcátka.
Skutečně si myslím, že více než patnáct let po změně režimu ve středovýchodní Evropě se politický vývoj v tomto regionu již opírá o své vlastní, svébytné zákonitosti, přičemž dění v politice, sociální oblasti i v ekonomice přestává být vázáno na minulost. Politici přestávají soutěžit o to, kdo zajistí větší diskontinuitu s minulostí. Snad jen některá média – v ČR je to především veřejnoprávní televize – se snaží definovat současnost pouze jako popření minulosti. Většina lidí ale již cítí, že žijí v nové době, podle jiných zákonitostí. Že jejich dnešní problémy nejsou zaviněny podobou minulého režimu, ale tím současným. Že zápas o budoucnost musí mít podobu boje proti nešvarům dneška, nikoliv proti duchům včerejška.Otázka: A v jaké situaci je levice?
Také levice ve středovýchodní Evropě se již ve své většině postavila na vlastní nohy a svoje cíle spojuje s dneškem a nikoliv se včerejškem. Socialismus, o který bojujeme, není byrokratický socialismus 20. století, ale socialismus nové generace, generace století jednadvacátého. Je to cíl, který má ovšem dvě roviny – rovinu ideálu a rovinu reálných možností.,Otázka: Pozastavme se tedy nad vámi zmíněnou rovinou ideálu.
Při vymezování ideálu naší levice nesmíme v žádném případě uhýbat od obhajoby zájmů lidí práce. Socialismus zůstává naším nejdůležitějším programovým cílem. Zároveň ale vidíme, že dnes již nesmíme náš ideál svírat do představ o byrokratických strukturách jednoho národního státu. Spojujeme svůj ideál z jedné strany s představou samosprávné demokracie, z druhé pak s vizí celoevropské integrace – s představou jednotné socialistické Evropy. Je ovšem třeba říci, že tento náš ideál je do značné míry stále jen v oblasti pocitů: chybí konkrétní program socialistické Evropy 21. století. Domnívám se, že bychom v nejbližších letech měli soustředit intelektuální úsilí našich stran na vypracování takovéhoto programu.Otázka: A oblast reálné politiky autentické levice?
Také v oblasti reálné politiky je naším hlavním záměrem obhajoba zájmů lidí práce. Všichni cítíme, že čas pro praktické budování socialistické Evropy zatím nenazrál. Právě tak ale vidíme, že pravicové strany za pomoci stran středu zneužívají složitosti procesů integrace a globalizace k útokům na zájmy lidí práce. Pěstují ve veřejnosti strach z neznámé budoucnosti globálního světa i z bruselské byrokracie. Tento strach pak využívají k demontáži sociálního státu, který byl v minulých desetiletích vytvořen proto, aby chránil pracující před nejhoršími formami vykořisťování, mladým pomáhal se vzděláním a seniorům ve stáří, zdravotně postiženým při zařazování se do života, všem pak při péči o zdraví a životní prostředí. Domnívám se, že obhajoba nedokonalého sociálního státu a hledání cest, jak sociální stát zdokonalit, to je nejdůležitější z obecných aktuálních úkolů levice. S tím souvisí i potřeba zpracovat nejen na úrovni národních států, ale i na úrovni Evropské unie náš program formování evropského sociálního státu. Program, který vymezí jak cíle, tak i prostředky.Otázka: Hovoříte o potřebě programu formování evropského sociálního státu, můžete vymezit, jaké oblasti v této souvislosti považujete za důležité?
Aniž bych chtěl určovat pořadí důležitosti, považuji za klíčové zejména následující oblasti – penzijní systém, podpora mladých lidí a mladých rodin, reforma sociálních dávek, politika zaměstnanosti, zdravotní služby, ochrana zdraví při práci a rovnost podmínek pro pracující a rozvoj vzdělávání. Samozřejmě, že do tohoto výčtu patří i ochrana a rozvoj životního prostředí a také pomoc rozvojovým zemím.Otázka: Už nejednou jste zmínil důležitost užší spolupráce na všech úrovních, připomněl jste to i na tomto zasedání. Zároveň jste uvedl, že za velmi významnou v souvislosti s tématem programu socialistické Evropy 21. století považujete zejména úroveň EP. Proč?
Za jeden z možných pozitivních dopadů vstupu České republiky do Evropské unie jsme považovali to, že na obhajobu sociálních zájmů nejsme jako politická strana sami, ale že se stáváme součástí, byť malé, ale vlivné politické frakce Evropského parlamentu, tedy frakce Sjednocené evropské levice. Máme-li mít šanci vypracovat společný program socialistické Evropy 21. století, pak právě naše frakce nejen v EP, ale i v Radě Evropy je dobrou platformou. Jsem o tom přesvědčen nejen z toho důvodu, že jako poslanci EP máme možnost být v neustálém kontaktu, ale naše možnosti se rozšiřují i o expertní zázemí. Žádné z politických stran to samozřejmě nebere možnost přihlížet k vlastním národním specifickým podmínkám. Jenže i ty by měly mít svojí hranici. Mohu uvést příklad. Ve většině postsocialistických zemí, které se staly v loňském roce členy EU, došlo v posledních 15 letech k výraznému snížení ochrany pracovních práv zaměstnanců. Dokonce lze říci, že paradoxně polská Solidarita, která byla jako odborový svaz iniciátorem změn v Polsku, není v současné době schopná nebo nemá zájem zúčastnit se efektivní obhajoby práv těch, kteří ji vynesli k politické moci. Jako politická frakce bychom jistě měli podpořit všechny iniciativy, které budou zaručovat vyšší standardy pracovně-právní ochrany na úrovni Evropské unie, než tomu je v národních legislativách.Otázka: Potřeba společného programu socialistické Evropy je tedy zřejmá. Než ten bude vypracován, budou se muset levicoví europoslanci nejen postavit už nyní k řadě problémů tak, aby se přinejmenším otupily hrany asociálních iniciativ pravice, ale přímo být iniciativní v oblastech, kde se to od nich očekává.
To je pravda. Do doby vypracování společného programu je skutečně zapotřebí, abychom se výrazně angažovali na půdě EP nejen v diskusích, ale v reálném ovlivňování znění právních dokumentů, které se sociální oblasti týkají. Jsme například iniciativní v otázce směrnice o službách. Neměli bychom však pro tuto směrnici zapomínat na jiné důležité dokumenty, které Evropským parlamentem procházely a procházejí. Velkou oblastí, kde můžeme a musíme mít spojence, zejména v odborových centrálách, je realizace zprávy o ochraně zdraví při práci, se kterou bude souviset i konečné znění například směrnice o optické radiaci, která je v současné době projednávána. Zásadním předpokladem v tomto ohledu je náš nesouhlas, aby závazné normy byly přijímány pouze na úrovni národní legislativy. Výsledkem v tomto konkrétním případě bude nejednotná ochrana pracujících v rámci EU, nemluvě o tom, že třeba zaměstnanci z nečlenských zemí se mohou dostat do postavení připomínajících silně raný feudalismus.
Dalším příkladem může být naplňování tzv. Lisabonské strategie. U vlád všech členských zemí je evidentní rozpor mezi deklarovanými cíli na jedné straně a ochotou a schopností investovat finanční prostředky právě do vzdělávání mladých lidí, rekvalifikací, ohrožené sociální skupiny pracujících starších 50 let, investice do vytváření podmínek pro pracovní příležitosti pro mladé. Namístě je připomenout jeden malý český úspěch: Poslaneckému klubu KSČM se podařilo prosadit návrh zákona o tzv. právu absolventů na první zaměstnání, jenž s drobnou modifikací schválily obě komory parlamentu. Ten garantuje absolventům středních a vysokých škol právo na první zaměstnání po absolvování školy. Je to malý krůček sociálního státu, ale přesto potěšitelný.(Související článek – pozn.).Otázka: Jste původním povoláním lékař. Co oblast zdravotnictví?
Ano, i to je velmi důležitou oblastí, na níž bychom se měli soustředit. Přestože samotná organizace zdravotních systémů patří výhradně do kompetence národních vlád, je naší povinností, abychom těm, kteří prosazují konkurenceschopnost a volný pohyb kapitálu a pracovní síly, zároveň připomínali, že tato mobilní pracovní síla má právo na poskytování srovnatelné – tím však myslím vysoce kvalifikované a bezpečné – zdravotní péče. Je potěšitelné, že ministryně zdravotnictví Velké Británie Patricie Hewittová problematiku dostupnosti zdravotní péče a rovnosti přístupu k ní pojímá jako jednu z priorit britského předsednictví v ES. Bude jistě zajímavé, s jakými náměty nejen k této problematice pojede na summit ministrů EU česká ministryně Milada Emmerová. Správným krokem je zajisté i zpráva kolegy Johna Bowise o mobilitě pacientů, ale také jeho zpráva o závažných neléčených onemocněních v rozvojových zemích. Osobně považuji za svoji chybu, že jsem díky malé zkušenosti sám tato témata neuchopil, ale do budoucna je považuji za svoje priority a chci požádat frakci o podporu. Stejně tak důležitá je podpora iniciativě Evy Britt Svenson z naší frakce a její zprávě o rovnosti pohlaví v přístupu ke zdravotní péči.
Oblast zdravotnictví je důležitá i z jiného pohledu. V souvislosti s bojem a terorismem se jen málo mluvilo o připravenosti zdravotních systémů na mimořádné situace. Avšak takové situace vznikají nejen v důsledku teroristických činů, ale i živelních katastrof, čehož jsme byli svědky při povodních v České republice. Provázanost systémů záchranné služby, ale zdravotnictví jako takového tak, aby členské státy byly schopny vzájemně si pomoci v těchto situacích, patří také k jednomu z důležitých prvků sociálního státu.Otázka: Postupimské zasedání se konalo v období před německými parlamentními volbami. Obecně se v této souvislosti hovořilo o hrozbě posunu Evropy doprava – v našem okolí, kromě Slovenska a Rakouska, vládnou sociálnědemokratické či socialistické vlády, a ty většinou prožívají krize. Měl jste možnost sledovat předvolební období v Německu zblízka. Shodují se vaše zkušenosti s touto obavou?
Průběh předvolební kampaně v Německu naznačuje (rozhovor vznikal těsně před uskutečněním voleb, pozn. red), že tato krize nikterak nesouvisí s tím, že by se nálady veřejnosti zásadním způsobem posunuly směrem napravo. Naopak, ztráta důvěry vůči sociální demokracii je spojována s jejím odklonem od programových cílů. Výsledkem je, že se sociální demokracie ve své předvolební kampani radikalizuje. Zcela viditelně začala soutěž mezi středovými sociálnědemokratickými stranami a stranami levice o to, kdo bude vypadat levicověji. V této situaci sázka na sociální demokracii může vést k další diskreditaci našich ideálů. Je málo pravděpodobné, že sociálnědemokratické a socialistické strany střední Evropy po úpravě rétoriky změní i politiku. Hrozí nebezpečí, že i v případě úspěchu sociální demokracie bude demontáž sociálního státu pokračovat. A dnešek nabízí jediné řešení: usilovat o takový volební výsledek stran autentické levice, který znemožní sociální demokracii vládnout bez ohledu na zájmy pracujících.
autor: J. Exner zdroj: Haló noviny 30. září 2005