Stateční bojovníci proti komunismu mají 29 let po roce 1989 další organizační platformu, tentokrát regionálního rázu. Aktivisté z Domažlicka a Klatovska totiž založili Společnost pro výzkum zločinů komunismu, která chce „připomínat zločiny komunismu především v oblasti jihozápadního pohraničí“ a jejímž úkolem bude „například zveřejňovat jména těch, kteří se na zvěrstvech totalitního režimu podíleli“. Společnost prý má bádat, vyvíjet přednáškovou činnost, pořádat výstavy, vydávat publikace, spolupracovat s místními samosprávami (v jakém směru není jasné) a tak dále. A také tedy denuncovat.
Spoluzakladatelka, spisovatelka a badatelka Václava Janečková se dala slyšet, že „už to, že v Den památky obětí komunistického režimu vznikla vláda opřená o podporu komunistů, je důkaz, že spolky tohoto typu je třeba vytvářet a podporovat“. Inu, ať mi paní spisovatelka a badatelka promine, ale tato její argumentace je na úrovni žáka základní školy. A pokud jde o onu žádanou podporu: jistě nebude nezajímavé, odkud potečou společnosti peníze; už jen proto, že mezi zakladateli jsou známé tváře ODS z Domažlic (viz samotná paní Janečková) a Klatov.
Nic proti bádání, samozřejmě. Ale objektivnímu. Jsou-li mezi zakladateli Společnosti pro výzkum zločinů komunismu, zaměřené na pohraničí (a tedy hlavně na někdejší pohraničníky) „historikové a spisovatelé“, měli by především oni respektovat, že studená válka byla kdysi vedena po obou stranách hranice. Že na státní hranici umírali tehdy nejen civilisté, ale i pohraničníci, že nebyla jen „estébácká“ a zavrženíhodná akce Kámen, ale také stovky agentů-chodců posílaných k nám ze Západu, že americká tajná služba pořádala přes hranici tzv. balónové akce s tragickými následky atd. Třeba by v tomto ohledu objevili „badatelé, historikové a spisovatele“ z domažlické Společnosti pro výzkum zločinů komunismu také mnoho zajímavých věcí.