Brexit – karty jsou rozdány

Úporná jednání v zákulisí i na summitu zemí Evropské unie skončila minulý týden úspěchem: mezi Vekou Británii a ostatními státy Unie bylo dosaženo dohody. Dohody, že se jde dál společně – leč do neznáma. Dohody, která je sice psaná v oznamovacích větách, přinesla však celou řadu otazníků.I když je dohoda – uzavřená v atmosféře britského vydírání – projevem vůle zachovat Evropskou unii v současné podobě, výrazně Unii mění. Seznam privilegovaných se rozšířil. Už nejen Berlín a Paříž, ale i Londýn má svá výsadní práva. Ta britská nemají mít jen podobu nepsané výhody plynoucí z ekonomické síly. Mají být vepsána do zakládacích dokumentů Evropské unie. Asymetrie jako princip byla akceptována na nejvyšší úrovni.Závažnou otázkou je, jak se s danou situací vyrovnají ostatní členské státy Evropské unie. Podle zásady nejvyšších výhod by si teď každý stát mohl nárokovat stejné výhody, jako jsou ty, které si pro sebe vyhandloval Londýn. Hlavně ty silnější jistě budou chtít více svobody, tedy méně závislosti na Bruselu. A protože integrace v kapitalistických podmínkách je vždy především o penězích, pak to znamená, že silnější budou uhýbat od placení, na což nutně doplatí ti slabší. Ale i pro české euroskeptiky by mohl být vzorem například botičský výdobytek „Nikdy Euro!“ Už dnes se ozývají hlasy, že po vzoru Velké Británie i ostatní země omezí sociální benefity pro pracující z jiných zemí Unie. Idea všeobjímajícího eurounijního občanství utrpěla další porážku.To vše je ale realita, která se plnou silou projeví jen tehdy, když Britové v červnovém referendu zmíněnou bruselskou dohodu schválí. Když budou hlasovat za setrvání Velké Británie v Evropské unii. To však samo o sobě není jisté. Především veřejnost je rozpolcena, a to nejen podle jednotlivců, ale i podle regionů. Skeptická Anglie je v kontrastu s optimistickým Londýnem, který však reprezentuje skeptický starosta. Jiné je Skotsko i Severní Irsko či Wales. A přestože si britský premiér David Cameron odvezl z Bruselu dohodu, kterou pokládá za výhodnou a začal agitaci ve prospěch setrvání Británie v Unii, v jeho vládnoucí Konzervativní straně rozhodně jednota není. Pozoruhodná je obecná charakteristika rozporů: sociální a ekonomičtí ministři jsou v zásadě skeptičtí vůči Unii, siloví ministři a ministr zahraničí jsou pro setrvání.A pak je tu další otazník. K uzavření dohody došlo ve chvíli relativního klidu v Evropě. Víme ale, že euroskepticismus v Británii narůstal souběžně s vlnou migrantů valících se z jihu. I když referendum má být už v červnu, je to dlouhá doba na to, aby se „poklidná“ situace změnila. S běženci, na Ukrajině, v NATO. Nevyzpytatelná Angela Merkelová může přijít s dalším dobrým nápadem typu zvaní migrantů do Německa či přebírání dluhů Kyjeva, který vlnu euroskepticismu ve Velké Británii změní na tsunami. Pak britský premiér odletí do Bruselu uzavírat další, dodatečné dohody. A německá kancléřka prohlásí další porážku za velké vítězství.