V posledních dnech proběhla českými médii informace o nátlaku Bruselu na ČR ohledně důchodového a daňového systému.
Doporučení Evropské komise má samozřejmě svůj původ v jejím bruselském sídle. Je ale nutné připomenout, jaký je mechanismus při projednávání takových doporučení. Česká vláda, stejně jako vlády ostatních členských zemí, zasílají komisi informaci o jednotlivých krocích v různých oblastech. Česká vláda tak musela poskytnout své představy o daních a reformě penzijního systému. Komise tyto podklady posoudila a vydala stanovisko. V daném případě (i vzhledem ke způsobu, jakým česká média informaci zprostředkovala) lze spekulovat, že Brusel »chudáka« českou vládu opět nutí k nepopulárním opatřením. Osobně mám ale pocit, že nyní vládě velice vyhovuje možnost »hodit« vinu za daňovou a důchodovou reformu na EK a vytvořit obraz, že vláda sama nese minimální odpovědnost. »Strašák« z Bruselu se dá dobře využít. Není to ostatně poprvé, kdy se v českých médiích objevuje informace o údajném tlaku Bruselu na ty či ony změny, které nejsou v zájmu občanů ČR.
Co se týká daní, jistě si můžeme vzpomenout, jak úporně se bránil český ministr financí proti sjednocování daňových systémů EU. Správně tehdy řekl, že tato oblast patří do kompetence národní vlády, nikoli evropských struktur. Jenže v době, kdy současná amorfní a bezradná vládní koalice hledá, kde by ještě seškrtala veřejné výdaje, se najednou »nátlak« Evropské komise hodí.
Pečlivému čtenáři by jistě neušlo, že původní text doporučení EK zdůrazňuje také nezbytnost efektivnějšího systému zamezování daňovým únikům v ČR. Tato podle mého názoru důležitá oblast se však z informací po cestě k běžnému čtenáři jaksi vytratila.
Pokud jde o věk odchodu do důchodu, doporučení komise, byť v obecné rovině, hraje současné vládě také do karet. Nikdo přitom v rámci tzv. diskuse o penzijní reformě neuvádí, že ukazatele zdravotního stavu obyvatel v ČR jsou rozdílné ve srovnání se zeměmi, které jsou nám dávány za příklad pozdějšího odchodu do důchodu. Také o intenzitě a délce pracovní doby se jaksi mlčí. Mohu uvést příklad: V Norsku, kde je odchod do důchodu pozdější než v ČR, odpracují zaměstnanci méně hodin a zřejmě v lepších podmínkách, neboť ukazatele o zdravotním stavu obyvatel Norska jsou podstatně optimističtější, než u obyvatel ČR. Vláda jaksi pozapomněla i na to, jaké bude vytvářet programy zaměstnanosti pro občany před důchodem, aby měli možnost s ohledem na zdravotní stav vůbec pracovat. A už vůbec se nikdo nezabývá tím, že základním řešením pro zajištění finanční stability důchodového systému by mělo být zvýšení produktivity českého národního hospodářství, investice do vzdělání a také silná propopulační politika, aby pořízení dítěte neznamenalo pro rodiny hrozbu finanční pohromy. Doporučení EK mluví také o tzv. druhém pilíři penzijní reformy. Ten již v Čechách existuje, a pokud komise doporučuje vládě České republiky, že by do něj mělo být zapojeno co nejvíce občanů, říká tím, že neví, že základním problémem nedůvěry českých občanů k připojištění se jsou trpké zkušenosti z druhé poloviny 90. let. Tehdy vinou absence efektivní legislativy přišli občané ČR o velkou část svých vkladů. Navíc i nyní dennodenně přicházejí informace o korupci a tunelování veřejných peněz, ale i velkých soukromých subjektů, a proto si každý Čech velmi rozmyslí, zda má takovýto systém ze svých prostředků podporovat.
Jsem zvědav, co si počne vláda ČR s doporučeními EK ohledně jaderné energetiky. Hysterie, která byla rozpoutána vlivnými skupinami na půdě Evropského parlamentu proti jaderné energetice, snese snad jen srovnání s hysterií okolo nemoci šílených krav.
Také budu bedlivě sledovat, jak se česká vláda zachová v oblasti vztahů s Ruskem. Ještě den před začátkem Summitu EU – Rusko byla ve vyhrocené rusofobní atmosféře schválena rezoluce, která je napěchována formulacemi, které diktují Rusku, co musí naplnit, aby EU laskavěji pohlížela na tuto velmoc. To se týká například i zákazu dovozu zeleniny kvůli obavám z nebezpečné infekce. Nikoliv pouze jako lékař, ale i jako poslanec se domnívám, že každý zodpovědný a zdravě uvažující státník by v dané situaci, aby zabránil možné zdravotní katastrofě ve své zemi, podnikl obdobné kroky, jaké vyhlásili D. Medvěděv a V. Putin. Navíc zde na rozdíl od situace s ptačí a prasečí chřipkou (také spojené s hysterií, která šla postupně do ztracena) selhal evropský model vzájemné informovanosti. Nejslabším článkem bylo Německo, které zpočátku skrývalo informace podobně jako vedení SSSR při Černobylské havárii.
Přestože existuje společná zahraniční služba EU, chci věřit, že česká zahraniční politika se bude řídit (nejen ve vztahu k Rusku) českými národními zájmy, nikoliv diktátem jiných zemí EU či Velkého bratra za oceánem. Zdravý rozum tak přímo velí.
Otázkou je, kolik odvahy a zdravého rozumu ve prospěch České republiky má česká vláda ještě v rezervě.