Evropská unie se nachází v těžké krizi nejen finanční, ale také legitimační. Důvěra občanů v evropské instituce a v Unii jako takovou stále klesá.
Mimo jiné i jako přímý důsledek skutečnosti, že Německo a Francie – mocnosti, které dominují evropské politice – dávají jednoznačně najevo, že důležitá politická rozhodnutí týkající se celé Evropské unie jsou přijímána na vládních úrovních, při obcházení zastupitelských orgánů, což se týká i EU a jejího parlamentu.
Je tady nový německo-francouzský plán, který budí rozruch v celé Evropě – nebo spíše v té její části, která patří do tzv. schengenského prostoru volného pohybu osob a zboží, tedy prostoru bez vnitřních kontrol na státních hranicích zúčastněných států.
Německý ministr vnitra Hans-Peter Friedrich a jeho francouzský kolega Claude Guéant totiž přicházejí s návrhem na opětovné zavedení hraničních kontrol. Má se podle nich jednat o kontroly »časově omezené« – trvající maximálně 30 dnů nepřetržitě, jež by měly přispívat k potírání nelegální migrace uvnitř schengenského prostoru. Tak to alespoň vysvětlují oba iniciátoři poukazujíce na nedostatečnou ostrahu vnějších hranic EU ze strany Řecka a Itálie. Podle německo-francouzského plánu by možnost opětovného zavedení kontrol na státních hranicích uvnitř EU, byť jen časově omezených, měla co nejdříve projednat Rada EU složená z ministrů vnitra, přičemž konečné rozhodnutí by mělo údajně padnout v červnu tohoto roku. Z ohledu občana České republiky je nasnadě, že pokud by byl německo-francouzský plán realizován, setkal by se český občan při cestách do Německa s kontrolami, kterým už odvykl.
Jsou tady však vážné politické a právní problémy, které mohou tento německo-francouzský projekt přinejmenším zkomplikovat. Předně: přechodné kontroly na státních hranicích uvnitř schengenského prostoru smí doposud nařídit pouze Evropská komise, nikoli vláda toho kterého státu, a to jen v naléhavé situaci. Právo rozhodování je tedy zásadní, neboť německo-francouzský návrh předpokládá, že toto právo budou mít opět národní vlády. Jenže to by znamenalo, že EU by se vrátila o desetiletí nazpět, neboť volné hranice jsou jedním ze zásadních symbolů integrace!
Jiným zásadním problémem je to, že řešení problémů, s nimiž se EU potýká, vyžaduje politická, nikoli policejní opatření, neboť soudržnost EU je už tak dost otřesená měnovou krizí. Těžko může někdo uvěřit tomu, že »interní« evropskou nelegální migraci lze »řešit« opětovným zaváděním policejních kontrol na hranicích. Na německo-francouzský návrh je třeba proto pohlížet v souřadnicích národních zájmů a ambicí obou těchto zemí, jako na určitou aroganci a demonstraci moci. Ovšem to s sebou nese návrat do velmi obtížně překonávaného nacionálního smýšlení, do nebezpečného trendu renacionalizace, který jde zpravidla ruku v ruce s pravicovým populismem.
Postoj levice reprezentované na evropské úrovni politickou skupinou GUE/NGL v Evropském parlamentu je jednoznačný:…