České předsednictví zklamalo

21.7.2009 v 21:24

České předsednictví, tak jak se dalo čekat, bylo dosud jedním z nejhorších předsednictví Rady EU.

Kromě administrativně pořadatelské role, při řízení agendy dávno určené Bruselem, a pózování vládních představitelů České republiky před kamerami sdělovacích prostředků, zklamalo na celé čáře.

Ihned v prvních dnech zahájení tohoto předsednictví úřad bývalého premiéra Topolánka udělal ostudu EU, když charakterizoval krvavé izraelské masakry proti palestinským civilistům v Gaze jako obrannou operaci. Ani vnucená improvizace představitelů ostatních členských států EU v čele se Sarkozym k záchraně politické prestiže nestačila k vymazání této hloupé diplomatické stopy. Ale i ukončení krize s dodávkami plynu do střední a západní Evropy potvrdilo nejen slabost, ale i nemohoucnost tohoto předsednictví. Vždyť závěrečné dohody, které vedly k obnovení dodávek, byly uzavřeny se skutečným zprostředkováním Berlína a Říma, nikoli předsednického státu, ČR.

České předsednictví, pokud jde o světovou ekonomickou a finanční krizi, zklamalo, nejen v rámci České republiky, neboť vláda do poslední chvíle tvrdila, že ČR je imunní vůči světové krizi, ale i v rámci EU. Vláda M. Topolánka zuby nehty se nechtěla rozloučit s praktikami neoliberální politiky a brzdila snahy usilující o stabilizaci bankovního systému EU a státní zásahy za účelem záchrany skutečné ekonomiky, i když byly zaměřeny především na pomoc bohatší vrstvě společnosti. Byla v čele těch, kteří usilovali o to, aby náklady krize zaplatili občané. Jinými slovy, i v těžké krizové situaci vystupovala bezohledně ideologicky.

Toto předsednictví uprostřed kapitalistické ekonomické krize iniciovalo a organizovalo antikomunistické akce za účelem přepsání historie a uvedení komunismu a nacismu na stejnou úroveň. Chtělo těmito aktivitami útočit na síly, které obhajují zájmy pracujících a všech neprivilegovaných.

Pražský summit EU-USA byl neformální schůzkou. Šlo spíše o zdvořilostní setkání evropských lídrů s novým prezidentem USA. Česká média navíc překryla summit zájmem o Obamův pobyt v Praze a jeho vystoupení na Hradčanském náměstí. Summit, byť monstrózní akce, která stojí obrovské sumy a vyžádá si obrovská opatření a omezení, nic nového nepřinesl kromě deklarování, že obě strany by si rády rozuměly více než za Bushe. Navzdory mnoha vzletným slovům o partnerství Evropanů a Rusů, která po dva dny zněla na ruském Dálném východě v Chabarovsku, neshody vypluly na povrch v energetice, kde znovu hrozí plynová krize, ale i v přístupu k postsovětským republikám. Summit skončil bez podpisu jakýchkoliv dokumentů. Naproti tomu Evropská unie odstartovala projekt, který má k sobě připoutat šest zemí na jejích východních hranicích. Lídři sedmadvacítky spolu s představiteli Arménie, Ázerbájdžánu, Běloruska, Gruzie, Ukrajiny a Moldavska podepsali v Praze deklarace o takzvaném Východním partnerství. Summit Východního partnerství byl poznamenán nízkou účastí nejvyšších představitelů sedmadvacítky. Rusko tento projekt velmi kritizovalo.

Na vrcholném setkání představitelů Evropské unie a Číny, které se konalo v Praze, zástupci obou stran uzavřeli dohodu o partnerství a několik dohod o rozšíření spolupráce v oblasti vědy a technologií, ekologické energie a drobného podnikání. Čínský premiér Wen Ťia-pao zdůraznil princip oboustranného respektu a nevměšování se vzájemně do vnitřních věcí. V otázce finanční krize se Unie s Čínou shodla na tom, že mezinárodní instituce by měly hrát důležitější roli při sledování hospodářských rizik a rozvíjející se ekonomiky i rozvojové země by se měly v těchto institucích více podílet na rozhodování.

Česká vláda nejen špatně předsedala EU, ale i špatně vládla, nebrala na zřetel zájmy našich občanů ani zájmy státu v podnicích se státní účastí. Naproti tomu vehementně usilovala o zajištění cizích zájmů i proti vůli převážné většiny našich občanů, když stůj co stůj prosazovala americkou radarovou základnu. Reformy zdravotnictví, školství a důchodového zabezpečení pocházely z neoliberální školy a učebnic. Její korupční aféry nešlo ani hasit. I zbytky státního majetku, jako letiště a aerolinie, chtěla za podivných okolností vyprodat.