Od 15. května má Euroasijská (hospodářská) unie nového člena. Stal se jím Kyrgyzstán v pořadí už pátá země z někdejších patnácti svazových republik Sovětského svazu. Euroasijská unie tak zahrnuje vedle Kyrgyzstánu Rusko, Bělorusko, Arméni a Kazachstán. Jen připomenu, že koncepce Euroasijské unie jako hospodářské integrace dostala pevný obrys už před rokem 2012, a to jako zóna volného pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb. Na rozdíl od Evropské unie ale euroasijská integrace nepředpokládá, respektive neusiluje o hlubší jednotu politickou, sevřenou předimenzovaným normativním systémem. Trvalým principem zůstává suverenita členských států.
Ovšem vstup Kyrgyzstánu do Euroasijské unie má – alespoň z pohledu Ruska – větší význam (geo)politický než ekonomický, a to z hlediska rozvoje kontaktů a cest do střední Asie. Kyrgyzstán přitom nebude partnerem neproblémovým. Po desetiletí lavírovali jeho nejvyšší představitelé mezi Ruskem a USA se snahou o co největší prospěch z obou stran. A dnes dávají bez okolků najevo, že bližší jim je přece jen košile než kabát, a že velké sociální a ekonomické problémy, se kterými se Kyrgyzstán potýká, chtějí řešit za pomoci právě Euroasijské unie. Realitou také je, že statisíce Kyrgyzů pracují v Rusku, což má pro Kyrgyzstán dlouhodobě pozitivní sociální efekt.
Je zde však čím dál méně latentní komplikace. Příklon Kyrgyzstánu k Rusku a dalším zemím postsovětského prostoru se velmi, ale velmi nelíbí americké administrativě. Nestabilní politická situace v novém členském státu Euroasijské unie by prý mohla být úrodnou půdou pro další „barevnou revoluci“ s protiruským vyústěním. Američtí specialisté na státní převraty se už mají nacházet v hlavním městě Biškeku a pilně pracovat. Včetně formování „občanských iniciativ“ postavených na dolarech. Koncem tohoto roku se mají v Kyrgyzstánu konat parlamentní volby. Myslím, že budou dramatické a mnoho o nich uslyšíme.