Právě tímto vystoupením a zejména výsledky jeho práce v posledních měsících se Jiří Maštálka připomněl svým voličům, kteří o něm mohli v poslední době slyšet spíše díky účasti jako pozorovatele při volbách, například na Ukrajině. Následující rozhovor patří nepochybně dosud k nejpodrobnějšímu seznámení s některými procedurami před hlasováním v Evropském parlamentu, které se u nás z pohledu přímého účastníka objevilo, ale také se dotýká žhavých současných problémů či těch, které se v dohledné době opravdu žhavé stanou.Zdálo se, že jste se odmlčel, zpráv o vaší práci v poslední době nebylo mnoho, vaši voliči zjevně neměli příliš příležitostí se s vámi setkat osobně. Zpráva z Evropského parlamentu však dokladuje, že jste nebyl nečinný. Jak vypadaly vaše uplynulé měsíce?
Máte pravdu, skutečně to tak mohlo působit, protože poslední zprávu o své činnosti jsem čtenářům Haló novin podával v průběhu a po ukončení ukrajinských prezidentských voleb. Důvod je velice prostý. V září jsem byl určen naší frakcí jako zpravodaj pro Evropský parlament k vyhodnocení směrnice číslo 389, která se týká ochrany bezpečnosti a zdraví při práci. Je to velice vážná problematika a poměrně konfliktní, protože komise ji k vyhodnocení dala parlamentu k dispozici s velkou prodlevou šesti let. Práce nad zprávou probíhala ve třech slyšeních. Nyní za sebou máme úspěšné poslední slyšení, při kterém se hlasovalo o pozměňovacích návrzích. Výsledek je velice potěšující a byl velmi pozitivně hodnocen nejen naší frakcí, ale i představiteli socialistické frakce a frakce zelených. Podařilo se nám totiž, přes velice těžce dosahované kompromisy například s konzervativci a liberály, uchovat ve zprávě a v usnesení ty parametry, které budou zaručovat zvyšování kvality ochrany zdraví při práci ve všech členských zemích, zejména s důrazem na nové členské země.S čím vším, kromě toho, usnesení počítá? Co se vám do něj podařilo ještě prosadit?
Povedlo se nám do něj promítnout problematiku velice specifických problémů žen, které fakticky pracují na dvě směny. Podařilo se také prosadit, že na tuto problematiku mají členské státy vydělovat potřebné nebo adekvátní finanční prostředky a mají posilovat zejména prevenci a účinnost kontroly. Dalším důležitým bodem je, že do kontroly a do výchovy nebo edukace bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mají být zapojeni zaměstnanci, zaměstnanecké svazy mají šanci na zvýšení práv přímo na pracovištích. Posledním velmi důležitým bodem je, že se nám podařilo zachovat hlasováním v usnesení zmínku o délce pracovní doby. Známá fakta, pocházející například z Německa, dokazují, že prodlužování pracovní doby vede velice příkře ke zvyšování úrazů při práci a výrazným finančním důsledkům, které se týkají jak náhrad bezprostředně při nemoci, tak zejména těch dlouhodobých důsledků při těžších úrazech.I při povrchní znalosti rozložení sil v Evropském parlamentu, potažmo v jeho výborech, je zjevné, že jednání o tomto usnesení musela být skutečně náročná. Jak probíhala?
Dosahování kompromisu bylo skutečně svízelné. Bylo třeba jednat s představiteli všech politických frakcí Evropského parlamentu v několika kolech, a to jak na společných schůzkách, tak na oddělených schůzkách. Byla to ale pro mě obrovitánská škola, nové pojetí práce, odlišné od práce v českém parlamentu, a jsem rád, že se podařilo dosáhnout výsledku v této podobě. Definitivní hlasování na plénu Evropského parlamentu ve Štrasburku bude 23. února a já doufám, že stejně pozitivní hlasování, jako bylo v garančním výboru, bude i na tomto plénu, a tento proces bude pro mě završen.Pracovní doba, kterou jste zmínil v rámci vaší zprávy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, se vám zdá být natolik důležitá, že jste na toto téma připravil studii.
Ano, délka pracovní doby je a bude velikým problémem. Všechno odstartovaly soudy, které němečtí zaměstnanci nakonec vyhráli u Evropského soudního dvora. Na nich se ukázalo, že je potřeba změnit stávající směrnici o délce pracovní doby. Někteří europoslanci se snaží v rámci demontáže sociálního státu tuto směrnici pojmout tak, že by fakticky došlo ke zhoršení podmínek pro zaměstnance. A teď mám na mysli nejen k faktickému prodloužení pracovní doby, ale dokonce ke zhoršení podmínek, za kterých se budou podepisovat smlouvy a zejména pasáže o pracovní době. Problematika vyvolala velice silnou reakci zejména ve Francii, ale i v Itálii. Současné lucemburské předsednictví zatím zaujalo na půl roku takovou zmrazovací pozici, během níž by se neměla tato problematika řešit.A vy souhlasíte s nutností novelizace této směrnice?
I já jsem přesvědčený, že se bude muset směrnice nějakým novým způsobem novelizovat. A bude to velký boj – ač to tak zní, není to přehnané slovo – o to, jaké podmínky se do nové směrnice o pracovní době podaří zakomponovat. Registroval jsem názor nového komisaře Špidly, že ani jemu se směrnice, tak jak byla předložena jeho předchůdcem, příliš nezamlouvá. Je ale otázkou, jakou novou směrnici předloží sám pan komisař Špidla.Vraťme se ale k té studii.
Je to skutečně tak velké téma, že jsme s kolektivem vypracovali studii, která analyzuje jak historii, tak současný stav úpravy pracovní doby v jednotlivých členských státech Evropské unie a zejména v České republice. Poukazuje na možné dopady změn a obsahuje i názory některých členů sociálního výboru z frakce GUE-NGL. Publikace, obsahující tuto studii a informace, by měla být k dispozici koncem února. Může být i dobrým návodem nebo vodítkem pro debaty, které nás nepochybně čekají v druhé polovině tohoto roku. Tehdy už bude Evropské komisi předsedat Velká Británie a dá se předpokládat, že ta se bude snažit tuto směrnici výrazným způsobem ovlivnit.Původním povoláním jste lékař. Pracovní doba u lékařů je specifickou záležitostí. Jaké bylo jednání s vašimi profesními kolegy, s nimiž jste se v minulosti dostal do sporu?
Jsou známy některé mé, řekněme disonantní názory, na činnost Lékařské komory. V tomto bodě jsme na setkání v Bruselu, kde asociace lékařů členských států EU pořádala seminář právě k této problematice, ale našli společnou řeč i s prezidentem Lékařské komory panem Rathem. Myslím si, že stejně tak najdeme společnou řeč právě ohledně mé zprávy o ochraně zdraví při práci, kde jako jeden z důležitých bodů se mi podařilo vyčlenit zvýšení pozornosti členských států pro ochranu zdraví při práci zdravotníků, a to nejen ohledně známých problémů napadení zdravotníků rychlé záchranné služby, ale i problematiky možnosti napadení nebezpečnými infekčními nemocemi, zejména AIDS. I to je věc, na které bych rád s Lékařskou komorou spolupracoval.Tolik tedy k vaší zprávě a studii o pracovní době. V Haló novinách jsme informovali o vaší účasti jako pozorovatele při ukrajinských prezidentských volbách. Vy ale aktivně sledujete dění i v dalších zemích.
Přes časové vytížení v souvislosti s přípravou zprávy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci jsem se snažil věnovat i svým tradičním zahraničněpolitickým zájmům v rámci delegací, které Evropský parlament má. Ukrajina se promítla bezprostředně, co se týká voleb. Další vývoj na Ukrajině samozřejmě budu sledovat. Chystám se společně s některými kolegy z frakce GUE-NGL na Ukrajinu opět vyjet. Evropský parlament a Evropská komise by totiž neměly mít o Ukrajinu zájem, jenom když se jako geopolitický hráč snaží ovlivnit změny na zdejší politické scéně, což se jim svým způsobem podařilo. Nyní by ale měly ty sliby, které před volbami Ukrajincům Evropská unie dávala – zrychlení možnosti přičlenění Ukrajiny k Evropské unii, realizovat. Jak bude Ukrajina připravená, jaká bude skutečnost té politické scény, nyní když je zformována ukrajinská vláda, chceme posoudit přímo na místě.
Evropský parlament se musí zamyslet nad demokratickými standardy voleb tak, aby se už neopakovalo měření dvojím metrem při posuzování voleb, například v Bělorusku a na Ukrajině. Evropský parlament se musí také zasazovat o to, aby intervence jednotlivých států nebo i Evropské unie do vnitřních záležitostí zemí, které jsou na hranicích Unie, měly určitou míru. Samozřejmě, že každý stát má právo sympatizovat s tou či onou vládou v sousední zemi. Nelze ale postupovat tak, že Evropská unie má právo na vměšování kdykoliv, je to v jejím zájmu, a jiným hráčům, například Rusku, toto právo upírá nebo kritizuje za pasivitu nebo za přílišnou aktivitu. Mohu uvést dva příklady. Jedním z nich je Moldávie. Zde v Podněstří je umístěna ještě stále 14. armáda ruských vojenských sil. Jedná se o teritorium, které není úplně ovládáno centrální vládou z Kišiněva. Rusku se vyčítá v této souvislosti pasivita. V dalším případě, mám na mysli Ukrajinu, se Rusku naopak vyčítala přílišná aktivita kvůli podpoře jednoho z kandidátů na prezidenta Ukrajiny. Moldávii jsem zmínil speciálně, neboť tam se chystám jako pozorovatel na volby. Je to země, v níž má zatím většinu komunistická strana, prezidentem této země je pan Voronin, který byl předsedou komunistické strany Moldávie. A i Moldávie deklarovala, že chce zrychlit svůj postup směrem do Evropské unie – z tohoto pohledu je to důležitý partner i pro frakci GUE-NGL. Stranou nezůstává samozřejmě ani zájem o Bělorusko, a zejména po diplomatické válce mezi Českou republikou a Běloruskem, vrcholící vzájemným vypovězením diplomatů. Zde bude třeba hledat nové cesty a nové přístupy i směrem k Minsku, protože Bělorusko nemůže zůstat v izolaci a stranou od procesu rozšiřování Evropy v širším slova smyslu. Poslední zemí, která mě velmi zajímá – a to už i z doby, kdy jsem byl poslancem českého parlamentu, je Čínská lidová republika. Byl jsem předsedou Skupiny přátel s ČLR a v současné době jsem členem delegace Evropského parlamentu pro spolupráci s touto zemí. Myslím si, že zde mohu zkušenosti a poznatky z doby, kdy jsem byl členem českého parlamentu, uplatnit. Už jsem se zúčastnil setkání s ambasadorem Čínské lidové republiky při Evropské unii, na které jsme si stanovili priority naší vzájemné spolupráce, které by se měli promítnout do mé práce v delegaci Evropského parlamentu.
A nemohu pominout už zmíněné Rusko. Vztahy mezi Evropským parlamentem a ním se poněkud zhoršily. Skoro jsem začínal mít pocit, že díky poslancům z Polska, Maďarska a pobaltských zemí se do práce Evropského parlamentu začíná promítat jistá míra rusofobie. Registroval jsem tyto tendence i na půdě Rady Evropy, když jsem byl členem Parlamentního shromáždění. Všechno v podstatě vyvrcholilo ukrajinskými volbami. Je špatné zhoršovat vztahy Evropské unie s Ruskem. Napsal jsem v této souvislosti článek do parlamentních novin ruské Státní dumy o těchto rusofobních náladách v Evropském parlamentu a budu se snažit návštěvou Moskvy jako poslanec Evropského parlamentu, opět společně s dalšími kolegy, ovlivnit tyto negativní tendence ve prospěch zlepšení spolupráce.Už jednou jsem připomněla, že jste lékař. Tentokrát se k vašemu původnímu povolání vrátím v souvislosti s děním v České republice a diskusí nad koncepcí ve zdravotnictví. Stíháte je sledovat?
Zdravotnictví samozřejmě nezůstává stranou mé pozornosti, i když ty časové dispozice jsou omezenější, než když jsem byl místopředsedou výboru pro zdravotnictví a sociální věci. Se zájmem jsem sledoval vývoj po nastoupení nové ministryně zdravotnictví Milady Emmerové, s níž jsem léta spolupracoval na jedné klinice i ve výboru. Ve vládě se projednává druhá verze její koncepce zdravotnictví. Měl jsem možnost se s ní, zatím velice povrchně, seznámit. Důležité ale bude, jaké k ní zaujme stanovisko vláda. Mezi pozitivní signály ale patří, že místopředseda vlády Jahn stahuje své poměrně radikální návrhy a liberální přístupy do zdravotnictví, jako například zvyšování spoluúčasti pacientů. Jestliže vláda dosáhne konsenzu, bude to první nezbytný krok k tomu, aby se ve zdravotnictví mohly dít pozitivní změny a reforma. Nicméně každá koncepce v realizační fázi je závislá na zákonodárných aktech, a já jsem k jejímu dotažení skeptický. Ministerstvu zdravotnictví totiž zůstala do příštích voleb poměrně krátká doba na realizaci těchto zákonných norem. Vyžadovalo by to mít velice silný realizační tým, který, myslím, na ministerstvu zatím není, a také většinovou podporu kompromisních návrhů v parlamentu. I o ní mám jisté pochybnosti. Summa summarum, bez těchto tří předpokladů, tedy schválení koncepce vládou v pojetí těch zásadních bodů paní ministryně, bez rychlé, ale kvalitní legislativní přípravy, a bez konsenzu v parlamentu na legislativních normách, se nic zásadního a pozitivního ve zdravotnictví nemůže dít. Říkám to, i když bych to zdravotnictví velice přál.Na začátku našeho rozhovoru jsem zmínil, že vaši voliči, ale i další občané, řečeno s nadsázkou, už možná zapomínají vaši tvář. Pokusíte se to v dohledné době napravit?
Časovou vytíženost posledních měsíců jsem už vysvětlil. Chci tento nedostatek, že jsem po České republice nebyl tak moc vidět, nahradit v tomto pololetí. I Evropský parlament upravil režim tak, že zvýšil počet týdnů, kdy se mohou europoslanci pohybovat po svých členských státech. Mám připraveny výjezdy jak na Moravu, tak i po Čechách. Mně osobně také chybí bezprostřední kontakt s lidmi, s nimiž jsem se měl možnost setkávat na předvolebních mítincích při volbách do EP, ale i v předchozím období jako poslanec českého parlamentu.Na internetu se v minulých dnech objevila vaše nová webová stránka. Co nabízí?
Slíbil jsem našim voličům, ale zejména našim starostům, například při své návštěvě severní Moravy v říjnu minulého roku, že připravím webovou stránku, která bude poradcem nebo jakýmsi průvodcem po možnostech, čerpání prostředků z evropských fondů například starosty českých obcí a měst, ale také studenty, kteří mají zájem o konkrétní možnosti studia za peníze Unie v jejích členských státech. Určen je samozřejmě i dalším skupinám. Stránka je ve zkušebním provozu, spuštěna byla 1. února. Lidé ji naleznou pod názvem eu-poradce.cz. Jsou na ní základní informace, které jsou průběžně doplňovány a aktualizovány. Návštěvníci tam najdou ale i informace o mých aktivitách a vystoupeních, či informace o dalších členech Evropské delegace za KSČM, o inženýru Vladimíru Remkovi a doktorce Věře Flasarové. Samozřejmě že za všechny připomínky k této stránce a náměty budu jedině vděčný.Patříte mezi europoslance s letitými zkušenostmi českého zákonodárného sboru. Můžete uvést některé zásadní rozdíly práce v obou institucích?
Tak za tuto otázku děkuji. V souvislosti s mým vytížením, o kterém jsem hovořil, nosím v hlavě poznámku, s níž jsem se nedávno setkal. Podle ní máme v Bruselu údajně volné pátky, takže možností pro pobyt v České republice nemáme zas až tak málo. Já bych to ale trochu poopravil. Život v Bruselu, případně ve Štrasburku, má dvě stránky. Na jednu stranu musím říct, že časový scénář, který je Evropským parlamentem schválen na celý rok, se velice pečlivě dodržuje. Dá se tedy velice dobře plánovat s velkým předstihem – jak práce v Bruselu, ve Štrasburku, tak pobyt v České republice. Na druhou stranu, i přes tuto velice dobrou organizaci a pevný časový rámec, se v Bruselu i ve Štrasburku koná spousta schůzek. Setkáváme se při nich s různými zájmovými skupinami. Uvedu příklad. V současné době se projednává směrnice, která se bude týkat chemických látek, a běží pod pracovním názvem Reach. Tato problematika zasahuje velmi širokou strukturu podniků. Já jsem měl mnoho schůzek například s představiteli firem, které vyrábějí potravinové doplňky, s představiteli farmaceutických firem, s ochránci zvířat, kteří chtěli jistou úpravu, jež by na nezbytně nutnou míru omezovala laboratorní pokusy na zvířatech. Do toho nabíhají samozřejmě i schůzky se zahraničními partnery, které vyplývají z mé orientace v jednotlivých delegací. Takže ten čas, který tam je, využíváme velice intenzivně a není ho opravdu tolik nazbyt. Na druhé straně i sám cítím, že je třeba provázat naši práci poslanců Evropského parlamentu po jednotlivých resortech s poslanci za KSČM v českém parlamentu. Protože koneckonců věci, které předprojednáváme my v Evropském parlamentu, mají dopad na harmonizaci českého zákonodárství, a pokud chceme udržet kontinuitu práva a zachovat možnosti levicové politiky, provázanost je naprosto nezbytná. To se týká jak oblasti sociální, tak zdravotnictví, ale zcela jistě oblasti daňové, dopravní a dalších.
Myslím, že Evropský parlament má oproti národním parlamentům, kromě pevného časového scénáře, ještě jednu velkou výhodu. Je to přece jen těleso, které je zvyklé jednat v omezeném času. A ten vyžaduje velmi intenzivní jednání, ani ne tak na plénu, větší část práce a kompromisů, výměn názorů se odvíjí mimo oficiální zasedání, která jsou třeba výboru pevně stanovena na dvě a půl hodiny a během nich se musí projednat dvanáct bodů, včetně slyšení představitelů komise. Je to výhoda i nevýhoda. Je sice demokratický deficit, že i řečnická doba pro jednotlivé frakce a pro jednotlivé řečníky je omezena. Na druhou stranu to vede k větší koncentraci řečníků na to, aby sdělili to nejpodstatnější, a ty zásadní debaty, časově neomezené, se opravdu musí dít mimo zasedání výboru a jsou velice důležité a jsou velice prospěšné.Takže kompromisy vznikají výhradně před samotným plénem?
Dosahování kompromisu v Evropském parlamentu má přece jen jiný charakter než v parlamentu národním, protože se nejedná o nějaký politický handl. Je zde snaha o jeho dosažení v rámci diskuse, v rámci argumentů, takových formulací, ve kterých se najdou zásadní názory politických frakcí. Samozřejmě, pokud dojde k nějakému principiálnímu rozdílu, není to nikdy posuzováno z ideologických pozic, a komentováno třeba na výboru nebo na plénu z ideových pozic, jak to velice často bývá na půdě českého parlamentu. Zde se používají věcné argumenty, a pokud není shoda, tak se prostě rozhoduje hlasováním. Koordinátoři jednotlivých frakcí dopředu zhruba znají, jak jednotlivé frakce budou hlasovat, takže někdy probíhá hlasování velmi formálně, rychle. Pokud má ale kdokoliv z výboru pocit, že hlasy nebyly řádně sečtené a že většina byla jen optická, tak je jim vždycky vyhověno a hlasovací kartou se upřesní počet hlasů. Nedochází tedy k nějakému zaskakování, nedochází ani ke zpochybňování hlasování. Poslanec se samozřejmě může do protokolu vyjádřit, když špatně hlasoval. Nestalo se ale, že by takové vyjádření ex post mělo vliv na výsledek hlasování, protože ta rozhodující práce před hlasováním na plénu už je dávno odvedena právě na těch neformálních schůzkách jednotlivých představitelů frakcí. Myslím si, že je to dobrý mechanismus, jak v takovém velkém tělese, které má více než sedm set lidí, šetřit čas, efektivně ho využívat a přitom dosahovat dobrých výsledků.Zůstanu u srovnávání. Má Jiří Maštálka méně času na sebe, rodinu a přátele jako europoslanec, než dokud byl poslancem českého parlamentu?
Samozřejmě že dříve jsem měl poněkud více času, dokonce i na své přátele. Bylo to ale dané tím, že jsem byl v České republice. Dneska ten první limit je, že větší část týdne trávím v zahraničí, ze kterého se prostě nedá vracet každý den. To je první omezení. Druhé omezení vyplývá z toho, že fakticky jednou za měsíc se na celý týden vyjíždí do Štrasburku, několik dní se zasedá v Bruselu; koncentruji svůj program tak, aby tam byly schůzky fakticky a zúčastňuji se oficiálních akcí, takže toho času pro osobní život příliš není. Vázne možnost setkat se s přáteli nejen z českého poslaneckého klubu, ale i v Plzni, odkud pocházím, o rodině ani nemluvím. Navíc tím, že jsem byl aktivní směrem k zahraničí, mluvím o účasti při volbách v Rusku, na Ukrajině či v Bělorusku, které zabraly i víkendy, takže se čas na osobní život velice scvrkl. Jen na okraj, vytížený jsem byli v době svátků. Štědrý večer jsem ještě trávil s rodinou, 25. prosince jsem už byl jako pozorovatel voleb na Ukrajině. Ale myslím si, že to bylo z velké části dáno přípravou zmíněné publikace o pracovní době a přípravou zprávy o ochraně bezpečnosti a zdraví při práci. Doufám, že v následujících měsících si najdu více času na voliče, přátele, rodinu i na sebe.autor: Jana Exnerzdroj: Haló noviny, příloha Parlament 16. února 2005