Zastavení první – Peking
Když jsem před čtyřmi lety navštívil poprvé Peking, po tři dny jsem z něj takřka nic neviděl. Mlha, mlha, mlha. Vysoká vlhkost vzduchu, která je typická pro oblast hlavního města Čínské lidové republiky, nás zaskočila i tentokrát. A ne málo. Pekingské letiště v časných ranních hodinách je vidět až na poslední chvíli. Cestou do hotelu lze mezi mlhou či párou rozeznat jen billboardy světových firem a pár jehličnatých stromků. Tak začíná naše 14ti denní návštěva Čínské lidové republiky, kterou společně s kolegyní Kateřinou Konečnou absolvujeme na pozvání zahraničního výboru Všečínského lidového shromáždění v září tohoto roku. Žádná návštěva hlavního města Čínské lidové republiky nemůže minout náměstí Nebeského klidu a také palác v tzv. Tajném městě. A i když jsem měl možnost navštívit tuto historickou památku před 4 lety, její rozloha a velkolepost je taková, že v ní pokaždé návštěvník najde něco nového z čínské historie. Už při této návštěvě první historické památky je cítit, že hlavní město ČLR se chystá na olympiádu. Palác prochází rozsáhlou rekonstrukcí a opravami, některé části, které jsou opravené už svítí obnovenou novotou a zjara příštího roku bude Císařský palác připraven přijmout statisíce návštěvníků OH. O náměstí nebeského klidu a Císařském paláci, který se na něm nachází, bylo napsáno tolik, že psát více informací je nošení dříví do lesa.Nepřízeň počasí, tedy vysoká vlhkost a pára, nás provázejí i další den. Stejně jako návštěva Císařského paláce v hlavním městě, patří i návštěva Velké čínské zdi k jedné z nejpopulárnějších památek. Nebýt ukazatelů, asi by byla Velká čínská zeď k přehlédnutí. Romantické hory, které jí obklopují, jsou jen málo vidět, ale registruji, že k místu, které se nachází 80 km od Pekingu, jsou nově vybudované tunely, které procházejí horskými masivy. Jednoduše řečeno, i tady je vidět příprava na olympiádu a sice slušnou, ale jen dvouproudovou silnici, po které jsem jel před 4 lety, nahradila vysokorychlostní cesta, která snese parametry evropských dálnic. Naši průvodci ze zahraničního oddělení čínského parlamentu jsou na rozpacích. Pouští nás sice na Velkou čínskou zeď, ale mají obavu, abychom se neztratili. V teplé mlze je vidět asi tak na 3 metry před nás. Vyšlapaná a ohlazená dlažba na samotné zdi je kluzká a tak jdeme asi jen 200 m na první strážní věž. Po návratu na parkoviště konstatuje smutně kolegyně Konečná: „Tak tedy z historické památky, která je vidět i z kosmu, nebylo vidět skoro nic.“Peking nabízí velké množství historických památek, nejen ty nejznámější. Je neděle 11. září, oficiální jednání nás čekají až v pracovní den, a tak nás naši čínští přátelé berou na prohlídku Letního paláce a kláštera Tiantan. Letní palác, přestože je podstatně méně známý než tajné město, je alespoň podle mého názoru krásnější. Byl stavěn pro jednu z princezen císaře i jako přístav. Palác tvoří vyváženou a velmi příjemnou kompozici dřevěných kolonád u jezera, které jsou doplněny kamenným přístavem a dokonce i ohromnou kamennou lodí v čínském stylu, samozřejmě zdobenou draky. Tato kamenná loď sloužila jako místo odpočinku oblíbené císařovy dcery. V současné době je Letní palác jedním z nejoblíbenějších míst víkendového odpočinku obyvatel Pekingu. A stejně jako na mnoha místech, i tady potkáváme mladé rodiny s dětmi. Prohlídku Letního paláce ukončujeme plavbou na tradiční čínské bárce bohatě barevně zdobené a vyřezávané, ale samozřejmě poháněné naftovým motorem.Poslední z kulturních památek, které stojí za to připomenout, je klášter Tiantan. Stejně jako tajné město, prochází rozsáhlou rekonstrukcí a přípravou na olympiádu. Původně sloužil jako klášter a místo k rozjímání i kulturní činnosti mnichů. Do areálu kláštera, kromě věže nejvyšší harmonie (viz foto), patří i rozsáhlé parky s vydlážděnými cestami. K našemu velkému překvapení jsme potkávali na těchto cestách čínskou modifikaci sgrafity. Totiž v těchto parcích je povoleno malovat na dlažbu kaligrafické znaky. Je nesmírně zajímavé vidět evidentní důchodce, kteří si v parku dají nejdříve „partičku tenisu“ a pak rozbalí své kaligrafické náčiní a s chutí a uměním malují kaligrafické znaky na dlažbu. Jsou samozřejmě omyvatelné.Ale naše návštěva není věnována jen prohlídce historických památek. Čeká nás řada setkání s oficiálními představiteli. Po krátké procházce před Mauzoleem Mao Ce Tunga a historického muzea, na kterém jsou právě instalovány velkoplošné hodiny, které po vteřinách odpočítávají čas do zahájení Olympijských her v roce 2008, vcházíme do budovy Čínského parlamentu a absolvujeme první jednání s místopředsedou zahraničního výboru panem Wang Yingfanem. Vzhledem k tomu, že náš partner je zároveň předsedou Společného výboru čínského parlamentu pro spolupráci s EU, jedním z hlavních bodů našeho jednání je téma spolupráce s EU.Právě v roce 2005 probíhaly oslavy 30. výročí navázání vztahů ČLR – EU. Za toto období bylo řešeno nejedno vážné společné téma. Většina z nich se samozřejmě týkala otázek ekonomických, přesněji řečeno obchodních. Pravidelných schůzek společného výboru bylo za uplynulých 30 let celkem dvacet. Důležité je, že zejména v posledních letech má dialog mezi EP a čínským parlamentem zcela pravidelný charakter. V této souvislosti jsme v debatě narazili na otázku reformy OSN. Celkem jednoznačně zazněl z čínské strany názor, že jde o nezbytný nástroj mezinárodní politiky, i když jeho reforma je nutná. ČLR nepodporuje rozšíření počtu členů Rady bezpečnosti a jistě má k tomuto svému stanovisku jako jeden z hlavních světových politických hráčů pádné důvody. K podobným tématům, ale navíc i např. k řešení otázek rozvoje čínské energetiky, problémů s dovozy čínského textilu do EU jsme se dostali při společném setkání v Bruselu, kam čínská delegace vedená panem Wangem Yingfanem zavítala v říjnu 2005 a absolvovala nejen jednání ve společném výboru EP-ČLR, ale i s vedením jednotlivých politických frakcí EP a samozřejmě i s představiteli nejen vedení frakce GUE/NGL.Shodou okolností měsíc po naší návštěvě v ČLR máme to štěstí, že se s našimi čínskými přáteli sejdeme na půdě EP při společných jednání a také v Praze, kam vzácná čínská delegace přijala v rámci své návštěvy Evropy. Samozřejmě že se zajímáme také o ekonomický a politický vývoj v ČLR. Nejzajímavější informací nepochybně je, že součástí nové strategie po změnách ve vedení KS Číny, ale také ve vrcholných státních funkcích je i nový sociální program, který zahrnuje nejen vytváření pracovních příležitostí, ale také nový systém sociálních podpor, velkých investic do vzdělávání a výzkumu ale také příprava nové koncepce zdravotnictví v ČLR. Základní pilíře politiky vedení ČLR jsou zachování ekonomického růstu, rovnoměrný rozvoj všech oblast í ČLR s důrazem na investice zejména v zaostalé středozápadní části, vytváření podmínek i finančních, ale i organizačních pro posilování sociálních jistot, včetně vytváření sítě zdravotnických zařízení. O všech těchto nejen záměrech, ale i konkrétní realizaci se budeme moci přesvědčit při návštěvě dalších oblastí Čínské lidové republiky.V architektonicky velmi zajímavé budově Všečínské federace žen se setkáváme s vedoucí mezinárodního oddělení Všečínské federace žen paní Long Jiangwen. Federace sdružuje více jak 60 milionů žen a má svoji strukturu v regionech i v jednotlivých provinciích. Udržuje kontakty s desítkami mezinárodních organizací, včetně např. se ženskou sekcí Socialistické internacionály. Hlavním tématům této federace patří především zajištění rovnoprávného postavení žen nejen ve společnosti ale zejména v otázce pracovních příležitostí, ochrana zdraví žen. Samozřejmě že jedním z hlavních témat je i populační politika v Čínské lidové republice. Je zcela jisté, že mnohé úspěchy, o kterých jsme se dozvěděli od vedoucí mezinárodního oddělení, by mohly být inspirující i pro ty, kteří se tak často i na půdě EP zabývají dodržováním lidských práv v Čínské lidové republice.Vzhledem k hustému provozu přijíždíme na schůzku s předsedou organizačního výboru pro olympijské hry s panem Wang Shilinem poněkud opožděně. Přesto se i ve zkráceném čase dozvídáme mnoho informací o připravenosti Pekingu na vrcholný sportovní svátek. Většina sportovních areálů je dokončována a nebo bude dokončena v průběhu roku 2006. Je však zajímavé, že tyto rozsáhlé moderní sportovní komplexy nezůstanou bez využití. A to už hned poskočení olympiády. Peking se totiž velmi plánovitě ucházel nejen o olympiádu, ale i o pořádání mistrovství světa a mezinárodních sportovních mítinků po roku 2008. I na podpoře sportu je vidět cílevědomé úsilí o zlepšování podmínek pro život a samozřejmě i pro prezentaci úspěchů ČLR. Na závěr návštěvy organizačního výboru pro olympijské hry napůl žertem a napůl vážně konstatuji: „Byl bych rád, kdyby v rámci přátelských vztahů mezi ČR a ČLR jste mohli pamatovat na českou republiku alespoň jednou zlatou medailí“. Narážím tak na fakt, kterého si povšimli i zaujatí sportovní komentátoři veřejnoprávní české televize, a to, že čínští sportovci vítězí na mezinárodních sportovních utkáních, nejen v tzv. tradičních sportech, tedy nejen v pinpongu a v badmintonu.Předposledním významným setkáním v Pekingu je setkání na ústředním výboru komunistické strany Číny s panem Zhang Zhijungem. K mé velké radosti se zde setkáváme i s mým dávným přítelem soudruhem Zhou Rulaiem, který působil 4 roky jako politický rada na velvyslanectví ČLR v Praze a se kterým jsme intenzivně a troufám si říci úspěšně spolupracovali v rámci Skupiny přátel PS PČR. V debatě se dotýkáme nejen situace v Evropském parlamentu po rozšíření EU, ale i otázek vývoje v Čínské lidové republice po zásadních personálních změnách ve vedení KS Číny a ve vedení ČLR. Je sympatické, že i přes ekonomické úspěchy se daří KS Číny zvládat otevírání se světu a zachovat si přitom vliv ve společnosti a neustupovat ze své specifické cesty k sociálně spravedlivé společnosti.Závěr pobytu v hlavním městě ČLR je věnován setkání s místopředsedou Čínského parlamentu panem Han Qidem. Přestože přijetí probíhá v oficiálních prostorách parlamentu, formality jdou stranou takřka ihned po začátku, a velmi rychle se obejdeme i bez tlumočníků. Náš hostitel je totiž původní profesí také lékař, takže debata se mimo program hned na začátek stočí ke zdravotnictví a k reformám, které se v této oblasti v ČLR připravují. Samozřejmě, že se také dozvídáme zajímavé informace o postupu nového čínského vedení. Má několik pilířů: upevňování státnosti (ke které patří nejen novelizace ústavy, která je předložena celospolečenské diskusi a která nově pojímá i problematiku lidských práv), zachování přiměřeného ekonomického růstu (při respektu k rovnoměrného rozvoji všech oblastí čínské lidové republiky), investice do sociálně ekonomické oblasti, vzdělávání a výzkumu. Jen pro dokreslení: ročně absolvuje vysoké školy v ČLR více než tři miliony absolventů. Velká část z nich dostává možnost zahraničních stáží po celém světě. Co znamená zvládat sociálně ekonomický rozvoj může dokreslit fakt, že za posledních několik let se přesunulo z venkovských oblastí do velkých měst na 100 milionů lidí. Na závěr velmi příjemného setkání se také dozvídáme, že vrcholí přípravy druhé, tentokrát vícečlenné posádky čínských astronautů.Nemůžeme se samozřejmě vyhnout i otázce Thaiwanu. Možná by pro tzv. znalce (kritiky) thajwanské otázky bylo dobré vědět, že Thaiwan (tedy součást ČLR) patří k největších investorům na území kontinentální Číny. Tyto investice činí více než 60 milionů dolarů ročně. Přes 3 miliony lidí z Thaiwanu přijíždí nebo se osidlují na pevnině. Předpoklad je, že trvale bude na pevninské Číně osidleno více než 600 000 Thaiwanců. V posledním roce došlo (v Čechách úspěšně zamlčovaným) setkání politických špiček vedoucích politických stran Thaiwanu a komunistické strany Číny. Dialog mezi těmito dvěma částmi ČLR, které v určité době oddělila historie i geopolitické podmínky, úspěšně pokračuje a zcela zjevně ve prospěch občanů ostrova i pevniny.Zastavení druhé – Tibet
S mezipřistáním v Chengdu po pěti hodinách letu přistáváme na náhorní plošině v Tibetu. Letiště u hlavního města Lhasa je moderní, otevřené právě před několika měsíci. Naši tibetští přátelé, kteří nás čekají přímo na letišti, nás zaskočili. Hned v přijímací místnosti nás čeká lékařka s kufříkem a hned nám měří hladinu kyslíku v krvi. Dostáváme speciální místní nápoj, abychom se rychleji aklimatizovali. Nacházíme se ve výšce 3700 m nad hladinou moře a po několika hodinách chápu, proč nám byl v hotelu naordinován po jídle odpočinek a spánek. Vidím, že jsem něco zanedbal při svých studiích medicíny a zapomněl na to, že existuje něco jako vysokohorská nemoc. Ale náš lékařský doprovod je zřejmě na takové návštěvy zvyklý, takže dostáváme vaky s kyslíkem a po několika hodinách odpočinku jsme schopni vyrazit na oficiální jednání. Na oficiální večeři jsme přijati předsedou místní samosprávy Luo Sang Dun Zhuem, tedy tibetského parlamentu, a máme možnost seznámit se se základními údaji o Tibetu. Jsou v příkrém rozporu s tím, co velmi často čteme jak v českých, tak i v unijních oficiálních zdrojích. Tibet je výrazným způsobem podporován finančně centrální vládou. A tyto investice jsou patrné. Část hlavního města je budována jako průmyslová zóna, avšak se všemi ekologickými parametry. Po cestě nejen po hlavním městě, ale i do klášterů, které máme možnost navštívit, je vidět nově vybudované silnice, tunel pod himalajským masivem, který spojuje hlavní město s letištěm, nové školy, ale i rodinné domky postavené sice s přihlédnutím k tibetskému stylu, ale s moderními parametry. K hlavnímu městu Tibetu se blíží také železnice, která by měla spojit hlavní město s železniční sítí ČLR v příštím roce. Jde o velice náročnou stavbu a vzhledem k množství tunelů a také výškovému převýšení, kterou musí železnice překonat.Není bez zajímavosti, že v Tibetu a vůči etnickým Tibeťanům je uplatňována modifikace zákona co se týká množství dětí v rodině, totiž že Tibeťané, ať už žijí v Tibetu nebo v jiných částech ČLR mají možnost (stejně jako některá další etnika v ČLR) mít neomezený počet dětí bez toho, aby se jich dotýkali určité regulační mechanismy v poskytování finanční podpory na dítě. Při setkání s předsedou výboru pro náboženství tibetské samosprávy se můžeme seznámit např. i s tím, že státních prostředků je jen v Tibetu podporováno na různých náboženských organizací včetně křesťanské minority. Ostatně o přístupu k této otázce svědčí i finance, které musí jak centrální, tak místní vláda investovat do udržování a oprav kulturních církevních památek. O tom jsme měli koneckonců možnost přesvědčit se jak při prohlídce paláce Potala (sídla a pohřebiště Dalajlámů), tak i při návštěvě kláštera Jokhang.Poslední večer v hlavním městě Tibetu jsme pozváni nejdříve na typickou tibetskou večeři, při které samozřejmě neodolám a nejen kvůli radosti našich přátel a hostitelů opakovaně ochutnám místní čaj s máslem (budu mít dost času toho litovat…..). Pro znalce protokolů je třeba uvést jednu zajímavost, že v Tibetu si každý, kdo sedí za stolem přijde s hostem vypít skleničku a musí vypít právě tolik, kolik má ve skleničce host. Uvádím to spíše jako humorné varování, protože Tibeťané jsou samozřejmě velice pohostinní a jako hosté budete mít skleničku neustále plnou. Při 20 účastnících večeře se velice rychle může stát „neštěstí“. Je to o to nebezpečnější, že se na přípitek podává místní velice silná pálenka. Ale jako Plzeňák musím podotknout, že skvělé je i tibetské pivo, vyráběné podle české technologie, nemluvě už o jídlech, jejichž názvy si při nejlepší vůli nepamatuji. Slavností tibetská večeře má také jednu specifiku. Číšníci, lépe řečeno velice pohledné číšnice v národních krojích, při přípitcích hostitele, ale i hostů, zazpívají po dolití národní píseň. Její text, jak jsem pochopil z anglického překladu, se podobá asi nejblíže našemu živijó. Zároveň je v každé této písni obsažena nová pozvánka do Tibetu.Tak tedy po této večeři nás tibetští přátelé vzali do salónku, který připomínal – nebýt bohatě vyřezávaných a malovaných stropů, jakési domácí kino. Jak se ukázalo záhy, byla to speciální místnost pro prezentaci tibetské opery. Na rozdíl od čínské opery, kterou jsem měl možnost vidět, kde se mluví, ale nezpívá, je tibetská opera plná zpěvu a tanců. Vypráví poměrně tradiční příběh o mladé dívce z chudé rodiny, která po překonání všech úskalí, která jsou na ni nachystána, se stane manželkou krále. Představení trvá více než dvě hodiny, je doprovázeno hudbou na tradiční tibetské nástroje, ze kterých mě snad nejvíc zaujal systém bubnů a bubínků, a herci mění tváře pomocí masek. Bylo to krásné zakončení našeho pobytu uprostřed Himalájí a přiznám se, že je mi jen líto, že jsme nestačili pořídit fotografii s herci na pódiu, i když jsme měli možnost. Čaj s máslem totiž po dvou hodinách dokončil dílo zkázy…Zastavení třetí – provincie Sečuan
V odpoledních hodinách opouštíme Lhasu. Máme štěstí, protože letadlo nabírá výšku a postupně vidíme himalájské štíty, z nichž některé přesahují přes 6000 m a vyčuhují ještě dlouho nad mraky. Míříme zpátky do města Chengdu – hlavního města provincie Sečuan.Provincie Sečuan je známa ve světě zejména svojí typickou kuchyní a možná i díky divadelní hře Bertholda Brechta „Dobrý člověk ze Sečuan“. Lidnatostí a rozlohou nepatří k největším v ČLR. Rozhodně však patří k provinciím, které se velice dynamicky rozvíjí. Při jednáních s představiteli vedení města, stejně jako v Pekingu rádi slyšíme, že i zde je zájem o spolupráci s českými podnikateli a o navázání kontaktů s českými kraji. Město je položeno pod soutokem horských řek a často bylo v minulosti zaplaveno . Kromě jiného má velkou zajímavost. Vodní dílo Dujiangyan už za dynastie Ming čínští stavitelé pozorovali dlouhodobě jakým způsobem teče voda z horských řek a připravili projekt vodního díla, které z jedné strany zajišťuje, že v době záplav město není zaplaveno, ale přebytečná voda se odvádí na rýžová pole, stejně tak jako v době sucha umožňuje tento systém přelívat vodu do zavlažovacích systémů. Ještě za doby Mao Ce Tunga začala obnova tohoto vodního díla a vznikla tak v současné době velice zajímavá kombinace. Soustava přepadových splavů a umělých koryt, které zabraňují záplavám a zároveň přírodní park, který slouží k odpočinku obyvatel hlavního města provincie. V areálu jsou také historické dřevěné stavby a muzeum, resp. prezentační místnost, kde na velkém modelu je možné sledovat fungování celého vodního díla, které se rozprostírá na několika desítkách kilometrů.Provincie Sečuan je známa ještě jednou zajímavostí. Vzhledem k tomu, že se zde nachází více jak 300 druhů bambusů, je i domovem medvědů panda. Nedaleko hlavního města se nachází ohromný park na území mnoha kilometrů čtverečních, na jehož území je i výzkumný ústav, který se zabývá ochranou a záchranou tohoto ohroženého druhu, který je také svým způsobem jedním ze symbolů Číny.Zastavení čtvrté – Šanghaj
Už při svém minulém pobytu jsem měl možnost navštívit Šanghaj, bohužel jen na několik hodin. Je to město příštího tisíciletí, které šokuje moderní architekturou, skvělou infrastrukturou. Je to vlastně hospodářské centrum ČLR. Nenajdete jednu jedinou světovou firmu či banku, která by neměla v Šanghaji své zastoupení.Pohled na město je nejkrásnější z rozhledny – perly Asie. Z výšky zhruba 200 metrů uvidíte jak řeku, přístav, tak výškové budovy, tak i rychle ustupující starý Šanghaj. I když je rozhledna velkou turistickou a architektonickou atrakcí, na mě osobně udělal největší dojem rychlovlak Maklew. Jde o speciální soupravy dosahující rychlosti až 400 kilometrů za hodinu, které se pohybují na magnetickém polštáři, takže vlastně ani nevíte o tom, že jedete v dopravním prostředku. To že jedete můžete zjistit jedině tak, že za okny ani neubíhá, ale ulétá krajina. Zatím tato rychlodráha spojuje centrum Šanghaje s letištěm Pudong. (asi 50 km). Vzhledem ke krátké vzdálenosti nemůže dosáhnout max. rychlosti, pro kterou je projektován. A tak jsme z centra Šanghaje na letiště byli za méně než 10 minut a jeli jsme nejvyšší rychlostí jen 280 km za hodinu. O historii Šanghaje, opiových válkách, ale i např. o měnících se dopravních prostředcích v Šanghaji, se můžete velmi podrobně dozvědět v muzeu historie Šanghaje. Jako milovníka autoveteránů mě samozřejmě zaujaly nejvíce originální modely prvních automobilů vyrobených v ČLR.Jsme poslední den na návštěvy ČLR. Letadlo odlétá ve 12. hod., ale náš program ráno ještě nekončí. Dvě hodiny absolvujeme překrásnou prohlídku paláce moderní architektury a rozvoje Šanghaje. Na závěr této prohlídky se ocitáme na jakémsi balkóně, v místnosti, kde se promítá trojrozměrné kino a kde nás provází komiksový panáček. Nemám s touto technologií žádnou zkušenost, a tak si zapomenu nasadit sluchátka a speciální brýle. Tak se mi stane, že při virtuálním průletu nad řekou a pod mosty se mi skoro podlomí nohy. Loučíme se s naší průvodkyní v muzeu, která je nesmírně sympatická, mladá, krásná a na klopě má odznáček komunistického svazu mládeže Číny. Za dva dny se dá zjistit atmosféra města, nedá se samozřejmě poznat město do detailů. Mohu posoudit, jaký skok udělal Šanghaj za poslední 4 roky. Budoucnost, alespoň architektonickou, nám ukázalo trojrozměrné kino a upřímně řečeno, přál bych si, abych jí směl alespoň ještě jednou vidět.Jak už to bývá, sebelepší plánování selhává při dopravní zácpě. Z muzea architektury sice vyjíždíme včas a přesto, že řidič našeho mikrobusu dělá i nemožné, nezbývá nic jiného než obejít všechny oficiální formality a mikrobus nás zaveze rovnou až k letadlu. Naštěstí i s touto variantou naši přátelé zřejmě počítali a tak jedna z našich průvodkyň zařídila odbavení v průběhu naší prohlídky architektonického muzea. Takže chybí už jen zamávat z okénka a přát si „Číno, brzy nashledanou“.