Ne, že bych chtěl tvrdit, že Evropská unie (EU) vyjednává Transatlantickou dohodu o volném obchodu a investicích (TTIP) s nějakým »čertovským partnerem«. Ono rčení se mi k tématu hodí proto, že vyjednávání důležité smlouvy obestírá mlžení, tajnůstkaření, zkrátka informační vakuum.
Skoro nikdo nepochybuje, že to je proto, aby nebylo vidět do zákulisí dohody, která je sice označována za spásu ekonomik obou stran, ale která budí zatím víc obav než nadějí. Kromě zainteresovaných politiků a nadnárodních korporací, kterým i podle velice sporadických informací o jednáních má »jít na ruku« především.
Když si shrneme, co zatím o přípravách dohody TTIP proklouzlo za hradby mlčení, jsou asi obavy na místě. Musíme si uvědomit, že se tu jedná o pravidlech, která mají ovlivňovat asi 40 % světového obchodu. Zastánci a obhájci dohody tvrdí, že je nutné vytvořit systém, který umožní oprostit vzájemný obchod a investice mezi EU a USA od maxima celních a tarifních bariér, kvót, ale i hygienických norem.
Zní to lákavě asi i pro neinformovaného laika, který se prý může těšit třeba na levnější internetové nákupy z USA. Ale i ekonomové, které naprosto není možné byť jen podezírat z nějaké levicovosti či náklonnosti k sociálnímu vidění světa, upozorňuji na mnohá nebezpečí a otazníky kolem zjednodušování obchodních a investičních podmínek mezi EU a USA.
Tak třeba už zmíněné hygienické normy. Všeobecně se dobře ví, že pro produkci i výrobu potravin platí ve Spojených státech mnohem měkčí normy, než v Evropě. Také »záliba« v genetickém upravování potravin v USA je dostatečně známá, stejně jako benevolentní veterinární kontroly. To všechno chceme bez možnosti obrany našich spotřebitelů dovážet z USA? Přitom v EU se snažíme zákazníky a spotřebitele chránit – vím dobře, o čem píši, protože při dosavadním působení v EP jsem se přípravy takových dokumentů na ochranu spotřebitelů nebo bezpečnosti léků aktivně účastnil.
Možná ale ještě nebezpečnější jsou zprávy, že nová dohoda o volném obchodu a investicích s USA by měla výrazně posílit moc a vliv nadnárodních korporací, většinou těch, které sídlí v USA. Ty mají mít možnost ignorovat nebo právně napadat ochranná opatření EU, žalovat státy o náhrady škod atd. Tady musíme hledat důvody pro mlžení kolem vyjednávání mezi EU a USA, pro odblokování veřejnosti od informací i jakékoli šance ovlivňovat výsledek, který se promítne do každodenního života Evropanů.
Jako zaklínadlo nebo snad vábnička pro chlácholení veřejnosti se používají tvrzení o příznivému vlivu nové dohody na tvorbu pracovních míst, růstu HDP atd. Nikdo ale neříká, podle jakých studií se k takovým tvrzením došlo, na základě čeho bychom měli smlouvu s USA očekávat s nadějemi. Dosavadní počínání jak amerických, tak evropských vrcholných politiků lze jen těžko nazvat prolidovou politikou, politikou v zájmu občanů.
Kolem sebe dobře vidíme, jak se rozevírají nůžky sociální nerovnosti, jak bohatnou nadnárodní koncerny, banky a jak si na druhé straně lidé stále těsněji utahuji opasky, jak přibývá nezaměstnaných mladých lidí i příslušníků starších věkových skupin.
Když si to tedy všechno shrnu, nejenže souhlasím s voláním po větší transparentnosti kolem jednání. Jako člen výborů EP pro právní záležitosti (JURI) a vnitřní trh a ochranu spotřebitele (IMCO) v novém funkční období se o to budu aktivně zasazovat.
S ohledem na zmíněné příklady a argumenty jsem ale zastáncem hlasů, které požadují zastavení těchto rozhovorů. To je i pozice frakce GUE/NGL v EP, jejíž jsme jako poslanci za KSČM součástí. Jsem přesvědčen, že to je v zájmu evropské veřejnosti, našich voličů a spoluobčanů…