Co lze očekávat od nové Evropské komise?

17.10.2014 v 23:58

V brzké době by měl Evropský parlament schvalovat složení nové Evropské komise pro léta 2014-2019, tedy Komise, do jejíhož čela navrhla Evropská rada bývalého lucemburského premiéra a šéfa tzv. euroskupiny Jeana-Clauda Junckera, což Evropský parlament většinou hlasů (422:250) akceptoval. Za Českou republiku byla do Komise nominována Věra Jourová (ANO), která by měla vést poněkud pitoreskní resort spravedlnosti, ochrany spotřebitele a otázek rovnosti pohlaví. Schválení nové Komise jako celku (jen tak je to možné) bude předcházet slyšení nových potenciálních komisařů ve výborech Evropského parlamentu odpovídajících jejich resortům. Nová Komise, pokud bude schválena a následně jmenována Evropskou radou, by měla zahájit činnost 1. listopadu.

Evropská komise je výkonný orgán EU, nezávislý na národních vládách a kolektivně odpovědný Evropskému parlamentu. Ten může Komisi jako celku vyslovit nedůvěru. Obecným úkolem Komise je prosazovat a hájit zájmy EU jako takové. S tímto posláním Komise zajišťuje zejména uplatňování zakládacích smluv EU a opatření, přijatých na jejich základě. Pod kontrolou Soudního dvora EU dohlíží na uplatňování unijního práva, plní rozpočet a řídí finanční programy EU. Pouze Komise má mezi všemi orgány a institucemi EU možnost legislativní iniciativy – Rada EU a Evropský parlament mohou pouze požádat Komisi o navržení určité legislativní úpravy. Komisaři nejsou zástupci svých států, nesmějí od nich (ani od jiných zemí) přijímat instrukce a jsou povinni prosazovat výhradně zájmy EU.

S nominací Jeana-Clauda Junckera do čela Evropské komise nesouhlasily Velká Británie a Maďarsko s poukazováním na to, že »více Evropy«, o což Juncker hodlá usilovat, by znamenalo další omezování pravomocí národních států. Juncker také chce, aby Komise pracovala jiným způsobem, než tomu bylo po uplynulá desetiletí. Má v plánu vytvořit sedm resortních grémií v čele s místopředsedou Komise vybaveným patřičnými pravomocemi (sedm komisařů tak bude mít zároveň funkci místopředsedy Komise); grémia by měla zpracovávat hlavní komisní úkoly. Toto je hodnoceno jako velmi obratný tah: dosud nesl veškerou odpovědnost za práci Komise jen její předseda, takto bude odpovědnost rozdělena mezi několik členů Komise a jejího předsedu. Další Junckerův princip: silná země ještě neznamená důležitý resort pro jejího zástupce v Komisi. To se už ukázalo v případě Německa.

Na kritiku a pochybnosti však naráží Junckerův záměr zvrátit trend, kdy o dění v EU a jejím směřování prakticky rozhoduje několik silných států v čele s Německem. Jenže – ještě nedávno sám Juncker coby šéf euroskupiny podporoval omezování vlivu Evropského parlamentu a národních zastupitelských sborů na politiku EU a sama Komise byla odstavována od zásadních rozhodnutí.

Které jsou Junckerovy priority v práci Komise? Má to být politika ekonomického růstu a vytváření pracovních míst, dále využívání možností digitálního trhu, přeměna energetické politiky EU ve zcela novou tzv. Evropskou energetickou unii se zvláštním zaměřením na obnovitelné zdroje. Juncker také hodlá prosadit pro Evropu velmi nebezpečnou obchodní dohodu mezi EU a USA (Transatlantická dohoda o obchodu a investicích – TTIP), reformovat měnovou unii (týkající se států eurozóny) a realizovat oboustranně přijatelné řešení »britské otázky« ve smyslu akceptování britských specifik a další integrace EU.

Tyto ambiciózní (a s ohledem na TTIP velmi kontroverzní) plány však mají velké úskalí. Je jím podstata realizace, spočívající v jakémsi zefektivnění stávajících neoliberálních nástrojů, které fatálně selhávají. EU nemá být transformována v unii sociální, demokratickou a mírovou, Junckerovým vzorem je prosperující EU let osmdesátých. A takový výhled vpřed jen přes zpětné zrcátko lze hodnotit přinejmenším velmi skepticky. Nadto v Junckerových prioritách zcela postrádám, jak by měla EU (pokud by vůbec měla!) postupovat proti akutně nebezpečné expanzi nacionalismu a fašismu v Evropě. Neměla by právě toto být priorita Komise číslo 1?