Trvalo to poměrně dlouho, než oficiální představitel Sudetoněmeckého landsmanšaftu reagoval na prohru pana Schwarzenberga v prezidentských volbách. Proč asi, když v televizních debatách obou hlavních prezidentských kandidátů se právě „díky“ Schwarzenbergovi vynořila témata, jako je odsun Němců (podle pana Schwarzenberga a sudetských Němců „vyhnání“) či prezidentské dekrety (tzv. „Benešovy“), upravující poválečné československé poměry v intencích rozhodnutí vítězných mocností protihitlerovské koalice? Tedy ta témata, na která sudetští Němci reagovali vždy okamžitě?Podle mne proto, že ruka loutkářova nesmí být v dobrém loutkovém divadle vidět.
Teprve 1. února vyšel na titulní straně listu „Sudetendeutsche Zeitung“ komentář mluvčího landsmanšaftu Bernda Posselta, jenž je rovněž poslancem Evropského parlamentu. Je to pozoruhodný komentář, který má několik významových úrovní. Posselt předně velebí Schwarzenberga jako „morálního vítěze“, jenž „s velkou odvahou a působivou důsledností hovořil… bezohledně o vyhnání jako o porušení základního lidského práva, jakož i o tom, že Benešova vláda by dnes skončila pravděpodobně před Soudním dvorem v Haagu“. Tady si neodpustím poznámku: v duchu takové „argumentace“ měl pan Schwarzenberg poslat do Haagu také Roosevelta, Stalina, Churchilla, de Gaula a další!Nedosti však chvály, kandidát Schwarzenberg prý „nesloužil přitom cizím zájmům, jak mu podsouvaly nenávistné, skoro rasistické útoky z Klausovy rodiny, nýbrž jako český patriot (pozor, nikoli však „tschechisch“, ale „böhmisch“, což je značný rozdíl!) a přesvědčený Evropan nastavil výhybky pro lepší českou budoucnost a také pro budoucnost středoevropskou nás zahrnující“.Stále však málo: Karel Schwarzenberg prý také nastolil „kritickou sebereflexi od Prahy do Liberce, od Jablonce po Brno“! A kdo bude v následujících letech nositelem této „sebereflexe“, jež bude sudetským Němcům jen a jen ku prospěchu, a na koho se sudetští Němci teď obzvláště zaměří? Inu přece na náležitě a intenzivně ideologicky zpracovávanou – a zpracovanou – českou mládež.„Naší úlohou nadále zůstane přiměřeně a s citem v prstech – bez poručníkování nebo agresivity – být partnerem tohoto důležitého vývoje,“ tvrdí Bernd Posselt, aby hned druhým tahem pera napsal výsměšně na adresu odstupujícího českého prezidenta, že „plánuje kariéru antievropského vandrovního kazatele nacionalismu“ a kritizoval „některé defétistické výroky jakéhosi Miloše Zemana“ (doslova „eines Miloš Zeman“). Jinými slovy: taktika se mění podle situace, cíle nikoliv!Odezvy německých přívrženců a patronů Karla Schwarzenberga na zvolení Miloše Zemana prezidentem České republiky samozřejmě neunikly pozornosti té části německého tisku, který mírně řečeno nepatří k příznivcům milieu reprezentovanému Posseltem a spol.Při připomenutí výroku Eriky Steinbachové, šéfky německého „Svazu vyhnanců“, že Miloš Zeman je „odporný nacionalista“ a Posseltových slov, že „antiněmecký rasismus“ nevzešel ve volebním boji od něj, nýbrž z rodiny odcházejícího českého prezidenta Václava Klause, napsal berlínský deník „junge welt“: „Zeman tedy smí doufat a jeho voliči musí ještě něco učinit, než jim sudetští Němci prominou protektorát, Reinharda Heydricha, Lidice, Terezín atd.“Zpolitizovaní sudetští Němci mají značné zkušenosti, hroší kůži i dostatečnou zručnost, jež jim umožňuje být trvalým rušivým faktorem česko-německých vztahů už po desítky let. S prezidentským kandidátem to nevyšlo, stejně jako nedávno předtím s aktivitami v Evropském parlamentu. Co přijde teď?