Za šest měsíců a pár dnů nás čekají další volby. Nemyslím tím opět případné volby předčasné do naší poslanecké sněmovny, ale volby do Evropského parlamentu. Tedy do jediného ze sedmi orgánů Evropské unie, jehož personální a tím i politické složení mohou ovlivnit občané.
Jakkoli se volby do EP setkávají ve všech členských státech EU s nízkým voličským zájem, není to dobře. Evropská unie ovlivňuje náš život v čím dál tím větší míře a pokud občané mají možnost, jednou za pět let určit složení nepostradatelného zákonodárného orgánu EU, měli by ji využít. Tím spíše, že celkový stav EU, její založení a směřování, není v pořádku a levice (mimo sociální demokracii) je odmítá. Jinými slovy: s reálně existující podobou EU se nelze smířit.Její neoliberální založení (zakotvené v zakládacích smlouvách), militarizace, nedostatek demokratické legitimity, absence principů sociálního státu a další aspekty – to jsou zásadní problémy, které nelze vyřešit nějakými „kosmetickými“ úpravami. Je zapotřebí v tomto ohledu působit ve smyslu změn Smlouvy o EU a Smlouvy o fungování EU, ve smyslu jejího „nového startu“. Ovšem v zájmu integrace – integrace sloužící občanům, nikoli bankám a nadnárodním koncernům.
„Nechceme Evropskou unii rozbít, neboť jsme proti návratu do stavu Evropy před integrací,“ řekl před pár dny v Postupimi Francis Wurtz, bývalý předseda naší politické skupiny GUE/NGL v Evropském parlamentu, varuje před novým úzkoprsým nacionalismem. Evropská integrace totiž znamená také větší šance pro levici, pro její nadnárodní spolupráci, která zdaleka nemusí mít jen podobu Strany evropské levice.
Je proto třeba, aby levicový program pro volby do Evropského parlamentu obsahoval jasnou výpověď o celkovém pohledu na evropskou integraci a aby konkretizoval to, co levice, pokud jde o EU, zásadně odmítá a o jakou podobu integrace usiluje. Levice zde má občanům co nabídnout, neboť jen ona vidí alternativu a dokáže ji věcně formulovat. Alternativu v rámci evropské integrace.