Havana vítězí. Tak by se dalo shrnout vyjednávání ohledně Dohody o politickém dialogu a spolupráci, která by měla být v příštím roce podepsána mezi Evropskou unií a Kubou. Tato dohoda nahradí ostudné tzv. Společné stanovisko EU, které od roku 1996 blokovalo normální vztahy s Kubou svým požadavkem politické „systémové změny“. Kuba tak byla jedinou zemí Latinské Ameriky, se kterou EU neuzavřela dohodu o spolupráci (což však nebránilo některým členským státům EU, aby s Kubou spolupracovaly).
V Bruselu před pár dny skončilo už šesté kolo kubánsko-unijních rozhovorů, které uzavření dohody opět o kus přiblížilo. Dohoda má mít tři části: spolupráci, obchod a politický dialog. Podle „důvěrných zdrojů“, na které se odvolala tisková agentura AFP, se právě na tomto jednání projevil dosud nevídaný ústupek ze strany EU: jakkoli dříve EU prosazovala v politické části dohody „reformní program pro Kubu“ včetně „posílení občanské společnosti“, nyní už tomu tak není. Proč takový obrat doslova o 180 stupňů? Domnívám se, že jde především o důsledek kubánské neústupnosti v tom, že na stejnou úroveň jako farizejské unijní fráze o lidských právech by měly být postaveny teze o důstojných pracovních podmínkách, sociální spravedlnosti, o právu všech občanů na vzdělání, zdravotní péči a účasti na kulturním životě…
Poslední kolo rozhovorů týkajících se dohody mezi EU a Kubou by mělo proběhnout v Havaně a lze očekávat, že dohoda bude podepsána už v prvním pololetí nadcházejícího roku. Půjde o vítězství Kuby, nikoli EU.