»Důstojná poslankyně«, nebo jestřáb s prezidentskou ambicí?

7.6.2016 v 14:50

Po výměně za dva ruské vojáky je Naděžda Savčenková na Ukrajině jen pár dnů, ale už se s ní pojí bezpočet označení. Vedle – možná pro zvýšení atraktivity nepřesného »pilotka« – je navigátorka a operátorka bitevního vrtulníku na ukrajinské vládní úrovni nazývána hrdinkou, nekritickými obdivovateli »důstojnou poslankyní« a vlastenkou.

Jenomže střízlivější hlasy o Savčenkové třeba mluví jako o radikální nacionalistce, obdivovatelce tvrdosti nebo tvrdohlavé ženě s přebujelou ambicí. A nakonec ti, kteří pro Naděždu Savčenkovou a její obdiv k uniformě a válčení pochopení nemají, ji pak častují označením provokatérka, nenávistná fanatička a podobně.

Právě tato nanejvýš kontroverzní žena ovšem před pár dny poněkud šokovala i své příznivce a obdivovatele, neřkuli pak nejvyšší ukrajinské politiky výrokem, že je připravena stát se i hlavou státu. V přítomnosti prezidenta ve funkci to muselo být pro Petro Porošenka docela překvapení, když údajně už před tím jistou politickou »neomalenost« – pro někoho možná sebevědomí a přímou upřímnost – okusila na vlastní kůži protřelá politička Julija Tymošenková. Nedávno ještě ikonu nové Ukrajiny v očích Západu a zároveň symbol protiruských nálad a tlaků měla nová hvězda ukrajinské politiky Savčenková hned na letišti po příletu zpražit ve snaze o přátelská gesta odmítnutím snahy o obejmutí chladným komentářem, že zase až tak blízké si nejsou…

Možná už v tom okamžiku si mohly nejen ukrajinské politické špičky, ale i veřejnost uvědomit, že to s notně sebevědomou »hrdinkou« nebudou mít zrovna jednoduché. A co teprve, kdyby se pokusily si představit, že by se Naděžda Savčenková skutečně stala ukrajinskou prezidentkou. Kam by asi zamířila země už tak dost nevypočitatelná v čele se ženou, která bez mrknutí oka mluví o možnosti třetí světové války jako o něčem klidně možném. U příslušnice armády, tím spíš hodně militantně naladěné, možná nic tak překvapivého, že uvažuje i o variantě budoucnosti s válečným konfliktem. Ale nejvyšší představitelé státu by snad měli spíš stranit diplomacii a jiným hodnotám, než je harašení zbraněmi. Organizace Amnesty International měla vyslovit v souvislosti s Naděždou Savčenkovou podezření z válečných zločinů, což by také nebylo to nejlepší předurčení pro vysokou politiku…

I komentátoři a pozorovatelé, kteří nejsou právě velkými přáteli Ruska, ale nastraženě zvedají varovné hlasy. Podle nich média nekriticky vytvořila symbol, který se může vymykat zvyklostem i na divočejší ukrajinské politické scéně. Černobílé myšlení Savčenkové nejen, že se nehodí do vrcholné politiky, ale může i současným ukrajinským špičkám dělat problémy. Kromě toho, že může ohrožovat i přímo jejich posty. Není málo pochyb také o tom, jak se s novou rolí, enormním tlakem médií i s nevšední pozorností veřejnosti vyrovná samotná v politice nezkušená příslušnice armády. Zdá se, že právě zmíněné může být za ambiciózními plány Nadeždy Savčenkové, která jedním dechem jako spasitelka Ukrajiny mluví o svém plánu likvidovat korupci, modernizovat a zabezpečit prostředky armádě, vrátit do země zajatce, vyjednat sporné otázky s protivníky z Donbasu a tak dále a tak dále.

Ať tak či jinak, jsou podle všeho hodně trefná často uváděná slova o tom, že výměnou za dva vojáky Rusko poslalo Ukrajině zpátky pořádně tvrdý oříšek v podobě Naděždy Savčenkové, alias »jestřába« s prezidentskou ambicí.