Stalo se už poměrně běžným, že údaje zveřejňované Evropským statistickým úřadem (Eurostat), týkající se ekonomických a společenských aspektů Evropské unie, nejsou potěšující. To nyní potvrzuje shrnutí, týkající se chudoby a sociálního vyčleňování dětí v evropských zemích. Podle Eurostatu je více než každé čtvrté dítě (pod 16 let) v Evropě postiženo nebo ohroženo chudobou nebo sociálním vyčleněním. Zpracované údaje se týkají roku 2014: na 22,85 mil. dětí, tj. 27,4%, žilo v zanedbaných sociálních podmínkách. Jde o pozvolný, leč trvalý nárůst: v roce 2010 to bylo „jen“ 27,2%. Špatné sociální podmínky, ve kterých musí miliony dětí nejen na jihu Evropy vyrůstat, se staly tím, čím by nikdy neměly být – masovým fenoménem a tedy jakousi obskurní „normalitou“.
Vzhledem k tomu, že chudoba a s ní spojené sociální vyčleňování, jež v sobě obsahuje obtížný, ne-li nemožný přístup k vyššímu vzdělání a k lékařské péči, jsou „dědičné“, trvá a rozšiřuje se potenciál destabilizace společnosti. Nejen to: chudoba dětí a jejich sociální vyčleňování je skandální a absolutně neslučitelné s halasně proklamovanými „evropskými hodnotami“ a s Listinou základních práv EU.
Existuje řešení? Naši němečtí kolegové z frakce GUE/NGL například navrhují, že chudobu dětí by mohlo zmírnit zavedení jakéhosi základního dětského sociálního pojištění, což nemusí být špatná myšlenka, byť její realizace by asi nebyla jednoduchá a plošně proveditelná. Podle mne by mnohem účinnější byla změna celkové politiky EU, jež je nutná i pro řešení jiných zásadních problémů, které zevnitř rozkládají celý integrační projekt. Problémů, vrstvených jen a jen ve slepém zájmu antihumánní neoliberální politiky.