Spolková republika Německo pod vedením kancléřky Merkelové cílevědomě a hlavně houževnatě buduje své sféry vlivu v jiných zemích a světadílech mimo Evropu. A nejlépe, když se tak děje prostřednictvím, resp. pod pláštěm, tzv. zahraniční pomoci poskytované Evropskou unií.
Zástupci EU byli u toho, když se v květnu tohoto roku uskutečnilo v Nigérii vrcholné setkání prezidentů Nigérie, Nigeru, Čadu a Kamerunu, z jejichž ozbrojených sil sestává mezinárodní sbor Multinational Joint Task Force – bojující proti salafistické islamistické skupině nazývané Boko Haram. Tohoto setkání, zabývajícího se vojenskou spoluprací včetně dodávek zbraní do Afriky, se dále zúčastnili zástupci Francie a… Spojených států.
Na začátku srpna 2016 přislíbila vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová, že EU poskytne 50 milionů eur Africké unii, a to hlavně na budování vojenských struktur (Africká unie nahradila v roce 2002 Organizaci africké jednoty a zahrnuje v podstatě všechny africké státy uznané podle mezinárodního práva; hlavní sídlo má v Addis Abebě a jejím předsedou je od ledna tohoto roku čadský prezident Idriss Déby – pozn. autora).
Tradičním zájmům Francie navzdory
Nyní vede Německo v západní Africe politicko-diplomatickou ofenzívu, která se dotýká tradičních zájmů a pozic Francie v tomto regionu. V Nigeru Německo postavilo svou vojenskou základnu, kancléřka Merkelová jednala počátkem října s prezidenty Etiopie a Čadu, do Berlína přicestoval k rozhovorům prezident Nigérie.
Ústřední bod jednání? Vojenská spolupráce a dodávky zbraní do Afriky; ostatně Německo je už dlouhou dobu předním světovým zbrojním exportérem…
Podpora afrických sil v boji proti Boko Haram je samozřejmě potřebná, ale jak se ukazuje, lze ji bez skrupulí transformovat také v realizaci partikulárních zájmů a cílů. Ostatně Afrika odedávna Německo silně přitahovala. Po 1. světové válce o své zdejší kolonie přišlo a za 2. světové války se je marně snažilo získat zpět…
Vydrží to střecha »domu«?
Snaha Německa o získávání a upevňování pozic v západní Africe se samozřejmě vůbec nezamlouvá Francii, která zde má už od dob kolonialismu své »tradiční zájmy«. Přirozená je otázka, nakolik a jak se kolize těchto zájmů s německými cíli promítne pod střechu »společného evropského domu«, který tak nutně už potřebuje zásadní rekonstrukci?!