Krize, v níž se nachází Evropská unie, by byla snáze překonatelná, kdyby se od EU neodvracelo stále více občanů. Ti tak ale činí nikoli kvůli krizi, ale proto, že EU se obnažila jako neoliberální projekt, nesený v prvé řadě zájmy nadnárodních koncernů. A permanentní krize, ať ekonomické nebo aktuálně migrační, jsou tomuto projektu vlastní. A je mu vlastní rovněž katastrofální nedostatek transparentnosti. Proto je pro EU životně důležité (mimo jiné!) razantně omezit přímý i zákulisní vliv nadnárodních i národních koncernů na unijní politiku, prosazovaný v Bruselu celou armádou lobbistů.
V bruselském registru lobbistů je aktuálně evidováno na 9000 takových osob, živících se ovlivňováním unijních politiků s cílem přijímání nebo změn takových právních norem, které jsou v zájmu subjektů, pro které lobbisté pracují. Jenže nikdo neví, kolik lobbistů ve skutečnosti „zpracovává“ Evropskou komisi, Evropský parlament a další orgány a instituce. Zanesení do registru je totiž dobrovolné. Podle odhadů, kolujících v EP, působí v Bruselu od 15 000 do 30 000 lobbistů, z nichž na 70% pracuje pro koncerny a hospodářské svazy. Obecně prospěšné organizace, odbory, ale i malé a střední podniky v lobbismu hluboce zaostávají: prostě na něj nemají peníze; jejich celkový rozpočet dokonce bývá nižší než sumy, které koncerny vydávají na lobování. Nejde tedy ani tak o problém samotného lobbismu, ale o výraznou nerovnováhu v tomto problému.
Stále se snažíme veřejnosti připomínat (mluvím o frakci GUE/NGL v Evropském parlamentu) obrovský problém, který Evropě hrozí v podobě dohody o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Vyjednávání TTIP začalo oficiálně v roce 2013 (ve skutečnosti ale už dříve) z větší části utajovaně a s privilegovaným přístupem zástupců průmyslových a obchodních koncernů. Mezi lednem 2012 a dubnem 2013 proběhlo ve věci TTIP 560 (!) jednání Komise se zástupci soukromé a veřejné sféry. Z toho v 92 procentech Komise rokovala s lobbisty koncernů a jen ve 4 procentech se zástupci odborových svazů, organizací pro ochranu spotřebitelů a ekologických subjektů. A tento trend pokračuje i pod novou (od roku 2014) komisařkou pro obchod Malmströmovou: od listopadu 2014 do července 2015 se uskutečnilo dalších 122 jednání ohledně TTIP, přičemž 83 procent z nich bylo vyhrazeno koncernovým lobbistům!
Koncentrace ekonomické a politické moci v rukou nadnárodních koncernů nemá s občanským projektem evropské integrace nic společného. Ani s transparentností. Proto je nutné určit jasné meze a jasná pravidla i pro lobbismus. Včetně povinné registrace a zveřejnění údajů o tom, kdo a pro koho v Bruselu vlastně lobuje.