Reakce některých evropských poslanců na senátorské ano Lisabonské smlouvě hraničí s bezohledným vměšováním do suverénní politiky ČR.
Ponechme nyní stranou samotný obsah zmíněné smlouvy, která je pro mě osobně z mnoha již několikrát definovaných důvodů nepřijatelná. Ovšem za stejně nepřijatelné považuji např. výrok šéfa liberálů v europarlamentu Grahama Watsona, jenž v dané souvislosti nepřímo vzkázal našemu prezidentovi, že: Václav Klaus by měl nyní text podepsat krví – a před červnovým summitem EU. Nyní potřebujeme jasnost, nikoli další zmatení. Watsonovi ihned přispěchal na pomoc jeho kolega Andrew Duff, který záměr skupiny senátorů ODS předložit Lisabonskou smlouvu Ústavnímu soudu ČR označil za politováníhodný. Poslanec Duff ve svém rétorickém cvičení dále uvedl: Nákladný a zdlouhavý spor s cílem zničit smlouvu, je poslední věcí, kterou v tuto chvíli Evropa od Prahy potřebuje. Prezident Klaus by měl přestat hrát hry a naplňovat místo toho své ústavní povinnosti. Můžeme se potom divit, že občané ČR Evropské unii nedůvěřují? Že se obávají ztráty suverenity? Já se jim nedivím, ba co více – všechny tyto jejich obavy považuji za oprávněné. I z těchto dvou citátů je zřejmé, že někteří europoslanci nerespektují dokonce ani prezidenta republiky, kterému nejen nařizují, ale bez přehánění diktují, co má neodkladně vykonat. Tímto způsobem si Evropský parlament důvěru české veřejnosti rozhodně nezíská. O to důležitější je, aby občané v nadcházejících eurovolbách volili ty kandidáty, kteří budou v Bruselu důsledně a nekompromisně hájit zájmy České republiky.