Zdá se, jakoby narůstaly nejenom u nás – ale i v jiných zemích Evropy tendence radikalizujícího neonacizmu; nejde o jistý druh informačního šumu? Nepochybně nejde o informační šum, ale o pravdivé údaje, že dochází k radikalizaci části společnosti. Nikoliv zanedbatelnou součástí jsou pravicoví radikálové, včetně neonacistů. Samotné posilování pravicového radikalizmu je sice evropskými institucemi odsuzováno, ale neřeší se zásadní problém. Tím jsou především sociální příčiny vzniku těchto hnutí. Různé státy mají různá specifika – ve Velké Británii, Belgii ale i Holandskuči Švédsku je namířen tento radikalizmus především proti přistěhovalcům z třetích zemí, ve státech jako je Česká republika má z velké části proti romský náboj.Jak pohlížíte, pane poslanče, na nedávnou návštěvu českého premiéra Petra Nečase a na jeho vystoupení v bavorském parlamentu?
Mohu mluvit pouze za sebe, neboť jsme o této otázce v sestavě 22 poslanců za ČR podrobněji nediskutovali. Nepochybně je v zájmu obou stran, ČR i Bavorska, co nejbohatší a vzájemně výhodná výměna a spolupráce, nikoliv však za cenu ponižování se a porušování protokolu. Pravděpodobně správnějším řešením bylo pověřit vyjednáváním velvyslance ČR a ministra zahraničních věcí. Zatím jsem si nestihl všimnout, že by například český předseda vlády osobně navštívil na takové úrovni některou z provincií v ČLR, některý ze států USA nebo některou gubernii (které mají velkou míru samostatnosti, včetně zahraničních vztahů) v Rusku.Nedávno jste se jako představitel EU zúčastnil jubilejních světových setkání v Ruské federaci při příležitosti 70. výročí bitvy u Stalingradu. Jak na nich byla zastoupena Česká republika?Částečná odpověď je obsažena už v předešlých odpovědích. Návštěva premiéra České republiky v souvislosti se 70. výročí armády u Stalingradu by byla jistě významným vstřícným politickým gestem. Je paradoxní, že těchto historických oslav se zúčastnili představitelé a velvyslanci mnoha zemí, včetně USA. Česká republika měla zastoupení pouze na úrovni charge d´afaires. Velvyslance totiž od listopadu 2012 v tak důležité zemi, jako je Rusko nemáme. Svědčí to také o schopnostech pana ministra zahraničních věcí. Ostatně účast českého premiéra na pietních akcích v Německu a účast německého prezidenta v Lidicích jsou srozumitelnými signály, ale v rámci vyváženosti české zahraniční politiky i obchodních zájmů by se patřilo stejnou měrou se účastnit podobných akcí na odpovídající úrovni také v Rusku.
Otázky kladl Zdeněk HrabicaFoto autor