Evropská komise a »migrační partnerství«

Na plenárním zasedání Evropského parlamentu dne 7. června jsme byli seznámeni s plány Evropské komise týkající se problému migrace; jak uvedl komisař pro migraci, vnitřní záležitosti a občanství Dimitris Avramopoulos, jedná se o tzv. nový rámec pro migrační partnerství, kdy EU hodlá uzavírat individuální partnerství s klíčovými třetími zeměmi původu a tranzitu uprchlíků. Cílem je, vedle potírání příčin migrace, omezení neregulované migrace do Evropy. Koncept představený Komisí staví na zkušenostech z dohody uzavřené mezi EU a Tureckem, jakkoli problematické.»Migrační partnerství« hodlá EU nabídnout nejprve Tunisku, Nigeru, Nigérii, Mali, Etiopii, Senegalu, ale také Jordánsku a Libanonu, přičemž další státy mohou následovat. »Chceme tyto země přesvědčit, aby braly zpět nelegální migranty. Rádi bychom dosáhli toho, aby tyto země důsledně vystupovaly proti obchodu s lidmi a účinně zajišťovaly své hranice,« uvedl komisař Avramopoulos. V letech 2016-2020 by měla EU vyčlenit na »migrační partnerství« osm miliard eur.Tento krok vítám, i když přichází opožděně. Je v souladu s tím, co zejména ze strany levice zaznívalo od počátku migrační krize: totiž, že je třeba eliminovat příčiny migrace a pomáhat jejím obětem v tom, aby neopouštěly své rodné země, své přirozené prostředí. Na otázku, jak by měla být nastavena hranice »migračního partnerství«, tedy s kterými zeměmi by měla EU v tomto směru jednat, jsem odpověděl, že je nutno jednat bez selekce, tedy nikoho předem nevylučovat, ale prioritně jednat se státy s největším sociálně-ekonomickým zatížením. Podle něj je nutno zavést mechanismus přímé kontroly využití finančních prostředků poskytnutých Evropskou unií za využití praxe lidí, kteří mají zkušenosti s přerozdělování peněz z EU – viz třeba Lékaři bez hranic.Další otázka se týkala mechanismů, které by EU měla vůči migraci aplikovat, a toho, do jaké míry může být analogií dohoda uzavřená s Tureckem. Vyjádřil jsem pochybnost, že právě dohoda s Tureckem je tím správným příkladem, neboť chování této země už při vyjednávání smlouvy silně připomínalo vydírání, což by EU neměla připouštět. Věci, které se zdály být naprosto nemožné a nevyjednatelné, se ukázaly při jednání jako možné, takže jsem přesvědčen, že diplomatickými a ekonomickými nástroji lze jednat se všemi.»Evropa zažívá bezprecedentní nelegální migrační toky způsobené geopolitickými a ekonomickými faktory,« stojí v oficiálním představení plánů Komise týkajících se »migračních partnerství«. Přiživují je bezohlední převaděči, kteří se snaží využívat zoufalství zranitelných osob. Loňský rok od přijetí Evropského programu pro migraci ukázal, že migrační politika uvnitř Unie a mimo ni má přímou souvislost.