Výsledky jednání Evropské rady, tedy vrcholného orgánu Evropské unie, složeného z nejvyšších představitelů členských států, jež proběhlo 15. prosince, jen ilustrovaly, v jak špatném stavu se integrační projekt nachází.
Pokud někdo očekával, že Evropská rada se bude zabývat naléhavými problémy EU, nedočkal se. Summit se nevěnoval ani uprchlické krizi, ani velmi problematické společné zahraniční politice, neřešil celoevropský růst chudoby, katastrofální nezaměstnanost mladých lidí, ba ani nárůst nacionalismu a krajně pravicových tendencí; pokud šlo o tak ožehavou záležitost, jako je vystoupení Velké Británie z EU (tzv. brexit), věnovali jí slovutní státníci pouhých dvacet minut.
Podstatné problémy tedy byly odloženy nebo řešeny jen »jako«. Zdá se tedy, že pro »kormidelníky« EU, včetně předsedy Evropské rady Tuska a šéfa Komise Junckera, není momentálně nic důležitějšího, než jak přesvědčit nizozemskou vládu, aby přece jen akceptovala asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou – tedy dohodu, kterou Nizozemci v referendu odmítli. Vůle občanů má být tedy opět přemožena nějakými sliby a právnickými triky, na nichž se usilovně pracuje.
Ostatně nejde jen o Nizozemsko. Náležitě »zpracováni« mají být také Dánové, kteří v referendu odmítli větší policejní kooperaci v rámci Europolu. Obojí není ničím jiným, než ohlupováním občanů, což ale jejich – obecně – sílící odpor vůči integraci rozhodně nepotlačí.
Pokud šlo o zmíněný brexit, za zmínku stojí, že odstupující předseda Evropského parlamentu Martin Schulz trval na tom, aby parlament hrál větší roli při vyjednávání mezi EU a Velkou Británií, a ve vyjednávací delegaci bude za EU také zástupce Evropského parlamentu. Inu – proč ne. Však také stálý prezident Evropské rady Tusk obratem prohlásil, že jeho orgán si ponechá politickou kontrolu při vyjednávání a parlament v něm nebude hrát aktivní roli.
Ovšem nejvíce času věnovali členové Evropské rady militarizaci EU. Nejenže členské státy byly opětovně vyzvány ke zbrojení a posilování vojenské spolupráce; Evropská rada pověřila vysokou pověřenkyni EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federicu Mogheriniovou navržením projektů »stálé strukturované vojenské spolupráce« členských států, a dále potvrdila usnesení rady ministrů obrany z listopadu 2016 o zřízení plánovacího a řídícího štábu pro civilní a vojenské zahraniční mise EU – tedy jakéhosi jejího »hlavního stanu«.
Ve svém závěrečném prohlášení Evropská rada uvedla, že »všemi sdíleným« cílem je odpovědnost a solidarita. Ano, to jsou pěkná slova, ale neustálým omíláním a prázdnotou už notně zdevalvovaná. A Evropská rada svým prosincovým zasedáním nepotvrdila, že je myslí vážně a odpovědně!