Evropská unie a prezidentské volby v Gruzii

7.2.2008 v 16:11

Trocha nedávné historie

Pro snazší pochopení je potřebné vrátit se do období před volbami. V roce 2003 došlo v Gruzii, a zejména v Tbilisi k masový m demonstracím proti tehdejšímu prezidentovi Ševardnadzemu. Tento muž “perestrojky” , který byl fakticky vládcem Gruzie již v 80. letech – tehdy jako první tajemník KS Gruzie – se dostal k moci po občanské válce počátkem 90. let. Přestože si na světové standardy jak v ekonomice, tak i v oblasti lidských práv počínal více než nestandardně, byl podporován jak Evropskou unií, tak i USA. I takováto “politická láska” má však své hranice. A tak se objevil v USA vystudovaný a vychovaný mladý ambiciózní politik Michail Saakašvili, který s podporou Bílého domu, ale zejména na vlně naprosto oprávněné nespokojenosti obyvatel Gruzie doslova vynesl Ševardnadzeho z parlamentu a stal se nový m prezidentem Gruzie.Pokud bychom hodnotili jen statistické údaje jeho pětiletého období, zřejmě by mohlo jít i o hodnocení pozitivní. Jenže Saakašvilimu zachutnala moc, a to natolik, že začal zneužívat i pozici “miláčka Západu”. Mezitím se z chudých obyvatel Gruzie stali obyvatelé ještě chudší, jedna korupční skupina vystřídala skupinu druhou. Saakašvili se nebál obětovat ani spolupracovníky ze svého okolí, např. bývalého ministra obrany Irakli Okruašviliho. Ten jako příslušník nejbližšího týmu prezidenta obvinil hlavu státu z plánování politických vražd.Dlouhodobě neřešené problémy sociálněekonomické a narůstající korupce sjednotila nejdříve opoziční síly (s jediným cílem – demokratický m způsobem odstranit stávající presidentskou kliku). Saakašvili však ukázal, že je dostatečně chytrý hráč na gruzínské politické šachovnici. Zcela neočekávaně vyhlásil místo předčasných parlamentních voleb předčasné volby prezidentské. Opozice, které se podařilo zorganizovat mnohatisícové demonstrace v ulicích Tbilisi, jež byly nemilosrdně rozehnány, včetně použití akustických generátorů, včetně vniknutí ozbrojených jednotek do kostela, kde hledali někteří pomoc, a dalších bezprecedentních kroků, byla totálně zaskočena. Nejenom to, hráč v pozici prezidenta Gruzie velice umně, populisticky, a jak se nakonec ukázalo, účinně využil všechny prostředky, které mu dával úřad, státní rozpočet a velení nad silový mi jednotkami.Volby v režii vládce

Nikdo z pozorovatelů (tedy těch, kteří jsou objektivní) zatím nezažil podobnou nefér předvolební kampaň, jakou předvedl Saakašvili v Gruzii. Jen pro představu: s předstihem ještě před vyhlášením voleb rozhodl o privatizaci veřejných reklamních ploch – samozřejmě ve prospěch spřátelené firmy – a ihned byly tyto plochy objednány pro jeho kampaň. To se týká i prostředků městské hromadné dopravy. Veřejnoprávní televize sice dala určitý čas opozičním politikům, ale především v nočních hodinách. V ostatní době informovala o “darech prezidenta lidu” , například zvýšení nominálních důchodů, rozdávání poukázek na elektřinu a plyn, zajištění zásobování moukou a přilepšení chudým, nebo slavnostní otevření starobylého městečka Sighnaghi.Samotné volby probíhaly v poměrně klidné atmosféře. Jako zkušeného pozorovatele mne nepřekvapilo, že vedoucí mezinárodního pozorovatelského tý mu ODHIR (z USA) měl připraven návrh na hodnocení voleb již 38 hodin před jejich samotným průběhem. Výsledek voleb byl přijímán mezinárodním společenstvím poměrně rozporuplně. V každém případě přes podporu USA, pokud nebude řešit Saakašvili základní problémy Gruzie, nebude schopen udržet tento způsob vládnutí nadlouho. Evropský parlament projednává situaci na jižním Kavkaze a v této souvislosti byla možnost vyslovit se i k volbám v Gruzii. Vzhledem k omezenému času jsem se pokusil shrnout své poznatky jen do krátkého vystoupení (publikujeme samostatně – red.).Jaké je poučení

Ani přes masovou podporu miláčkovi Západu nelze udržet režim, který je bezohledný vůči vlastním občanům, zejména k jejich sociálněekonomickým problémům. Evropská unie bude donucena výrazně definovat své postavení a své zájmy i svou společnou politiku nejen v Gruzii, ale i na Kavkaze jako takovém. Úspěšná může být pouze tehdy, pokud svoji politiku povede s respektem k historický m a kulturním tradicím, s vědomím, že Gruzie je tradiční částí Evropy (nejen křesťanské kultury), a zejména pokud tuto politiku bude provádět ve spolupráci s Ruskem. Mezinárodní organizace, které se zabývají pozorovatelský mi misemi při volbách, stojí před zásadním rozhodnutím: buďto budou pokračovat v metodice dvojích standardů, nebo půjde o opravdovou snahu dosáhnout demokratický průběh voleb.Gruzínská opozice se cítí být poněkud podvedena a osamocena ze strany EU. V tomto smyslu má EK i EP co napravovat a čas je krátký , neboť volby do gruzínského parlamentu se konají již v březnu tohoto roku. Kavkazská šachovnice zcela jistě nenechá v klidu stratégy v Bílém domě. Podle některých zdrojů nelze vyloučit, že si Bílý dům bude chtít zopakovat scénář z roku 1980, totiž uměle vyvolat konflikt v Abcházii, která se nachází na hranici Ruské federace s Gruzií, ale faktická moc gruzínských orgánů sem nesahá. Toto napětí či konflikt může posloužit k politický m hrátkám ohledně zimních olympijských her, které se mají konat v Soči, tedy v bezprostřední blízkosti rusko- abcházské hranice.Je třeba si ale uvědomit, že Moskva není onou Moskvou z roku 1980, ani z devadesátých let. Parlamentní volby v Gruzii mohou ukázat, že nová gruzínská opozice je schopná i nového pojetí vztahu nejen s EU, ale i s Ruskem, které je jeho bezprostředním sousedem.