Evropsko-polské hrátky

22.1.2016 v 23:35

Dosavadní, více méně na dvoustranné úrovni se odehrávající diskuse mezi představiteli EU a Polska (často přecházející ve slovní silácké přestřelky) se doslova »vylila« na půdu Evropského parlamentu. A kauza jak dál mluvit s Polskem do značné míry zastínila nejen další témata, ale poněkud zatlačuje do pozadí i to, co by mělo být hlavní – jak dál s Polskem v Evropě spolupracovat. Protože ať tak či onak, Polsko je významnou i vlivnou unijní zemí.

I když právě ten vliv se nyní ukazuje jako problematický. Když totiž podobné kroky, které třeba k ovládání médií i jiných institucí v zemi podnikal v Itálii Silvio Berlusconi ve funkci předsedy vlády, nechávala mu EU volné ruce. Řím je zřejmě pro unijní vládce důležitějším spojencem než Varšava. A hned máme jeden argument, který v současné »kauze Polsko« zaznívá a na který v parlamentní debatě ve Štrasburku oprávněně upozorňovala naše frakce GUE/NGL – neustálá hra dvojího metru. Unie prostě nepřistupuje ani neměří všem členským zemím stejně a metr má pro ni tolik délek, kolik potřebuje…

Přitom volání po nezávislosti soudů i médií v členských zemích je legitimní, ale Unie musí používat stejné nástroje pro všechny. Jenomže postup Evropské komise, která si často přivlastňuje větší pravomoci, než jí příslušejí (což se zdá být nebezpečím i v případě Polska po neblahé zkušenosti s Řeckem), je přinejmenším kontroverzní. A proto vyvolává i kontroverzní reakce.

Evropa jedná překotně a chaoticky, dá se říci nestandardně a to jen zvyšuje napětí mezi Unií a Polskem. Co víc, posiluje to ultranacionalistické nálady u našich sousedů a protievropskou atmosféru. Namísto vzájemného dialogu, diskusí o sporných krocích polské vlády (které existují a nelze je nevidět a není důvod je také nekritizovat) padají silná slova i ze strany špiček EU, včetně předsedy Evropského parlamentu. A také hrozby různých sankcí, což je nebývalá novinka, kterou ale Unie dosud z rukávu nevytáhli ani v případech, které ji dováděly až do krizových situací.

Dalším problémem, na který současné vyhrocení vztahů mezi Unií a členskou zemí ukazuje, je nedůslednost v dodržování pravidel a norem, politika výjimek nebo ústupků jen proto, aby Unie dosahovala tolik opěvované jednoty. Proč například nevadilo už v případě Polska a jeho vstupu do Unie, že Ústavní soud tam není – jako ve většině jiných zemí – jakousi pojistkou proti politickým vlivům většiny? Ústavní soudce v Polsku volí parlamentní většina dolní komory, takže složení odpovídá parlamentní většině a soudci jsou nominováni politickými stranami… A najednou problematika ústavních soudců EU vadí?

Pochopitelně i v EP se »kauza Polsko« diskutovala z pozic zájmů jednotlivých politických frakcí. Odpůrci Unie jako takové tak samozřejmě kategoricky odmítají jakékoli diskuse o tom, jestli Polsko dělá něco špatně nebo ne a mají z tohoto problému další bič na Unii.

Z pozice levice je asi nejpodstatnější – vedle zmíněné kritiky praktik dvojího metru – to, že v Polsku dostaly tak silný mandát ultranacionalistické síly. Že levice poprvé od roku 1989 vypadla z parlamentu, když jí například sociální otázky i program šikovně »uloupila« právně populistická nacionálně orientovaná pravice. Že jsou v Polsku zjevné snahy o militarizaci, větší vliv NATO a naproti tomu rostoucí rusofobie. Mimochodem, k zesilování protiruských tendencí až za hranu unijního protiruského trendu přispěla v Polsku sama Unie svými kroky proti Rusku a do budoucna s tím může mít při snahách o lepší spolupráci s Ruskem velký problém. To všechno se nám může nelíbit, a nelíbí, ale důležité bude, jak se k tomu postaví sami Poláci. Podle mnoha signálů, například poměrně masových protestů a demonstrací, si mnozí uvědomují, že asi volby podcenili.

My ale ani za takové situace nemůžeme souhlasit s tím, jak EU uchopila změny na polské vnitropolitické scéně. Měli bychom nadále sice pečlivě sledovat, kam až se ultranacionalistické síly posunou v prosazování své moci, ale stále musíme mít na paměti i suverenitu státu, vůli voličů a volit především cesty dialogu. O tom snad hlavně stále je platforma nejen Evropského parlamentu, ale i unijní diplomacie…