Evropský parlament by se měl stydět

20.9.2014 v 14:34

Tato a ještě i další tvrdá slova na adresu nejen Evropského parlamentu (EP), ale i celého unijního počínání v krizi kolem Ukrajiny a vztahů s Ruskem pronesl kontroverzní britský politik, europoslanec a lídr Strany nezávislosti Spojeného království Nigel Farage.

Absolutně nesdílím ani jeho neomalené způsoby vyjadřování, ani radikální euroskepticismus. Na rozdíl od některých našich politiků. Díky ostrým výpadům a někdy až hulvátství byl tento europoslanec vděčnou figurou pro většinu protiunijně naladěných médií vždycky, když se hodilo »šťouchnout« do Bruselu.

Tentokrát se to ale nehodí, protože Farage se trefil do Unie a EP z jiného úhlu. »Objektivní« média přece nemohou citovat europoslance, který se rozčilí nad podporou ukrajinských radikálů, zapalujících ohně a zároveň třímajících v ruce vlajku EU. Do všeobecné protiruské vlny se jim nehodí obvinění vrcholných politiků EU, že oni a je podporující poslanci EP spoluzavinili chaos na Ukrajině a roztržku s Ruskem. Jakkoli musím nesouhlasit se spoustou výroků a závěrů britského europoslance, jeho výzvy při debatě ve Štrasburku: »Přestaňme si hrát na Ukrajině na válku« nebo otázky »Opravdu chceme válku s Putinem?« jsou vyjádřením pocitu celé řady kolegů v EP.

I když byla totiž při hlasování na plénu EP ve Štrasburku schválena Dohoda o přidružení mezi EU a Ukrajinou, hlasovalo proti ní 127 poslanců a 35 se hlasování zdrželo. A navíc diskuse k tématu nevyznívala jen jednoznačně konfrontačně vůči Rusku. Velice často bylo slyšet – asi ale ne v redakcích některých našich médií – slova o potřebě hledat diplomatická řešení situace. Nikoli tedy vystupňovat sankce a volat po tvrdých postupech. Italský kolega Gianni Pittella vedle konstatování, aby se Unie i europoslanci snažili hlavně dát šanci míru na Ukrajině, požadoval udržení dialogu s Ruskem a po nové Evropské komisi pak snahu o zachování otevřených komunikačních kanálů s Moskvou. Jak konstatoval, EU by měla být připravena na zmírňování sankcí.

Také bývalý předseda parlamentní delegace EP pro spolupráci s Ruskou federací Knut Fleckenstein se vyslovil pro střízlivé jednání a hlavně pro podporu takových reforem na Ukrajině, které by pomáhaly ukrajinskému lidu. A to změn jak v ekonomice, tak například v zájmu činnosti nezávislých soudů, což byly mimo jiné ty skutečné důvody, proč před měsíci vyšli obyvatelé nejen Kyjeva do ulic.

To jsou jen některé příklady, o kterých se veřejnost u nás nic nedovídá a čte jen o tom, jak byla proti podpoře Ukrajiny ve Štrasburku hrstka levicových poslanců. Hlas levice samozřejmě byl slyšet také. Co je ale třeba nelogického, špatného nebo dokonce škodlivého a odsouzeníhodného na názoru kolegy z frakce GUE/NGL Georgiose Katrougkalose, který prohlásil: »Místo, aby se EU snažila rozdělovat, by se měla snažit spojovat.« Řecký europoslanec to konstatoval v diskusi ve Štrasburku na základě vlastních zkušeností z cesty na Ukrajinu, na rozdíl od mnoha plamenných vystoupení řečníků, kteří v regionu nikdy ani nebyli.

Plně souhlasím, i proto jsou v mém prohlášení k tématu debaty na plénu EP i následující věty: »Válka na Ukrajině je příkladem války, která nemůže nic vyřešit. Cožpak se dá zabíjením lidí odstranit etnické rozdělení Ukrajiny? Vymýtit divoké sociální rozdíly v této zemi? Zastavit úpadek ekonomiky? Či rozštěpení církve? Ne, válka jen tyto rozdíly prohloubí, ať už dopadne jakkoliv.«

Dokument o přidružení Ukrajiny byl nakonec přijat. Nebyl jsem proti němu proto, že bych nechtěl těsnější spolupráci EU s Ukrajinou, lepší kontakty s občany Ukrajiny. Jsem jen proti jednostrannosti, proti vyhrocování nepřátelství s Ruskem. Nevěřím v »čisté« úmysly současného vedení EU s Ukrajinou, tím spíš, že se tu Unie opravdu až moc často »chová jako pěšák na šachovnici, kterou ovládají Spojené státy«. I to ve Štrasburku zaznělo a také proto něco je na názoru, že by se i »Evropský parlament měl stydět«.