Evropský parlament po půldruhém roce

13.1.2016 v 13:42

Už rok a půl nás dělí od posledních voleb do Evropského parlamentu (EP). Důvod bilancovat? Spíše se zamyslet – na pozadí obrovských a stále narůstajících problémů EU souvisejících nejen s migrací, ale také s ekonomickým vývojem a politickými trendy v některých členských a přidružených státech, jež nelze nazvat nijak než fašizací – nad aktuálním postavením EP a jeho možnostmi ovlivňovat dění v EU.Pár zásadních tezí: Po volbách konaných v roce 2014 krajní pravice v EP posílila a dokonce se jí podařilo etablovat vlastní frakci pod vedením Mariny Le Penové. To má vliv na celkové klima v EP, kdy mnoho poslanců opatrně našlapuje při veřejných politických debatách, aby krajní pravici, pro kterou je samozřejmostí militantní chování, probůh, nepopudili. To se koneckonců projevilo v souvislosti s připomínáním-nepřipomínáním sedmdesátého výročí porážky nacismu. Opravdu se nechci holedbat, ale výstava k tomuto výročí, kterou jsem připravil ve štrasburském sídle EP, byla ojedinělým počinem.Lze také konstatovat, že v EP vznikla neformální, leč velmi reálná velká koalice sociálních demokratů a konzervativců. Menší politické skupiny včetně naší levicové frakce GUE/NGL jsou potlačovány, a jejich činnosti a projevům jsou vytvářeny různé umělé překážky.Pokud jde o poměr Evropské komise, tedy jakési vlády EU, k Evropskému parlamentu, tady se markantně projevuje snaha Evropské komise co nejméně EP, jediný volený orgán EU (!), respektovat. Odráží se to třeba jak v neochotném a zdlouhavém odpovídání Komise na písemné interpelace poslanců EP (stává se, že poslanec čeká na odpověď i několik měsíců), tak také v tom, že do budoucna by Komise směla sama rozhodnout o tom, zda tu či onu otázku vůbec zodpoví!Ne, od posledních voleb do EP se EU nestala demokratičtější. Nebyl odstraněn či alespoň zmírněn její takzvaný demokratický deficit, který je jedním ze základních strukturálních problémů EU. Naopak, stále více záležitostí je převáděno na technokratickou (komisní) úroveň, aby EP »nepřekážel« velkým kormidelníkům EU: to se týká hlavně sociálních práv občanů EU a práv zaměstnanců. Z těchto důvodů levicová frakce GUE/NGL vystupuje za právo zákonodárné iniciativy pro EP a za posílení práv jeho poslanců včetně přístupu k informacím. To, co se v tomto ohledu odehrává kolem jednání o fatální dohodě TTIP, je až nedůstojné a ponižující. V EU by se totiž – hovoříme-li o demokracii – nemělo dít nic zásadního bez stanoviska, resp. souhlasu, EP!A tady se dostáváme k jádru celého problému. Evropský parlament sám nezmůže – ohledně charakteru a směřování Evropské unie – vlastně nic, nemůže ji sám »demokratizovat«. Cesta zásadních změn vede přes rozhodování v Evropské radě jako vrcholném orgánu EU, na jehož vůli závisí podoba základních smluv týkajících se EU.Evropská rada je taková, jaké jsou členské státy, tedy jejich vedení. Holedbá-li se český premiér Sobotka tím, jak je mu v Evropské radě nasloucháno, mohl by voličům prozradit, hodlá-li něco podniknout ohledně řešení palčivých aktuálních problémů EU včetně deficitu demokracie.