Evropský parlament versus Česká biskupská konference

21.10.2009 v 2:20

Česká biskupská konference rozeslala všem poslankyním a poslancům Evropského parlamentu zvoleným v České republice dokument nazvaný Prohlášení České biskupské konference k Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. 9. 2009 .

V průvodním dopisu mimo jiné stojí, že někteří poslanci Evropského parlamentu (EP) prosadili přijetí Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. září 2009, ve kterém je Litevská republika jako člen EU vyzývána k tomu, aby revidovala litevský Zákon na ochranu nezletilých osob před škodlivým vlivem zveřejňovaných informací , jehož cílem je údajně chránit děti a mládež před přímým šířením zveřejňovaných informací, které propagují homosexuální, bisexuální nebo polygamní vztahy, jelikož mají škodlivý vliv na rozvoj nezletilých osob. Česká biskupská konference upozorňuje, že toto usnesení Evropského parlamentu je varovným signálem, neboť upírá členským státům EU jejich suverénní právo, chránit své občany – děti a mládež – a podporovat rodiče při jejich výchově .

Samotné Prohlášení České biskupské konference, podepsané jejím předsedou Janem Graubnerem, obsahuje závažné obvinění, že zmíněné usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. září 2009 zpochybňuje svrchovanost členských států EU a základy, na kterých EU vznikla, a popírá princip subsidiarity . Česká biskupská konference totiž oproti Evropskému parlamentu oceňuje přijetí tohoto (litevského – J. M.) zákona jako potřebnou iniciativu v prostoru Evropské unie, směřující k ochraně dětí i práv rodičů, neboť nepřipouští přímo šířit mezi nezletilé osoby zveřejňované informace, které propagují homosexuální, bisexuální nebo polygamní vztahy .

Vzhledem k tomu, že patřím k oněm některým poslancům EP , díky kterým bylo atakované usnesení přijato (těch některých bylo ovšem 349 včetně několika desítek lidoveckých poslanců, oproti 218 hlasů proti!), pokládám za potřebné toto usnesení přiblížit. Odmítám totiž demagogické a nekonkrétní stanovisko České biskupské konference jako celek včetně tvrzení, že EP tímto usnesením mimo jiné popírá princip subsidiarity. (Jedná se o základní zásadu práva Společenství, jejíž podstata spočívá v tom, že v oblastech, které nespadají do jeho výlučné působnosti, vyvíjí Společenství resp. EU činnost pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto z důvodu jejich rozsahu či účinků jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství.)

Evropský parlament reagoval svým usnesením ze 17. září na velmi sporné legislativní opatření litevských zákonodárců – konkrétně na právní normu, jejíž kontroverznost, ale hlavně vágnost je už reflektována i v samotné Litvě. Usnesení EP má dostatečně jasný i silný právní základ, opírající se jak o mezinárodní a evropské úmluvy v oblasti lidských práv, tak o příslušná ustanovení zakládacích smluv, takže nařčení z porušení zásady subsidiarity je přinejmenším scestné.

Důvody, pro které EP v závěru svého usnesení mimo jiné požádal Agenturu Evropské unie pro lidská práva o stanovisko k předmětnému litevskému zákonu a vyzval litevské zákonodárce k jeho revizi, jsou v usnesení přehledně a věcně formulovány. Evropský parlament upozornil jak na formálně-obsahové nedostatky zákona (již zmíněná vágnost, nejasnost po právní stránce, což by mohlo vést k protikladným výkladům, aj.), tak na jeho rozpor s lidskými právy a základními svobodami, přičemž zdůraznil význam, který má pro EU boj proti veškerým formám diskriminace, zejména diskriminace založené na sexuální orientaci . Evropský parlament také konstatoval, že sexuální orientace je záležitostí, na niž se vztahuje právo jednotlivce na ochranu soukromí zaručené mezinárodními, evropskými i vnitrostátními právními předpisy v oblasti lidských práv, a orgány veřejné moci by měly podporovat rovnost a nediskriminaci, přičemž by měla být zaručena svoboda projevu sdělovacím prostředkům, nevládním organizacím a jednotlivcům .

Jinými slovy: nikoli usnesení Evropského parlamentu, nýbrž stanovisko České biskupské konference má vratké nohy. A lze také vyjádřit údiv nad tím, že Českou biskupskou konferenci nenechá v klidu – pokud jde o Litvu a pobaltské státy – jen a jen jeden špatný zákon, dotýkající se sexuální orientace. Že její hlas nezazní třeba tehdy, když Pobaltím mašírují pod státní ochranou bývalí esesáci nebo když jsou plošně zbavováni občanských práv tisíce lidí – takzvaných neobčanů, tedy Rusů, žijících v Pobaltí. Třeba!