Evropská komise zveřejnila dokument nazvaný Evropský pilíř sociálních práv (EPSP), který vznikl po ročních konzultacích, do nichž se zapojily odbory, sociální organizace a mnohé další subjekty. Ovšem oproti svému názvu tento »pilíř« žádná práva neobsahuje, nýbrž jen nezávazné principy. Komise navrhla, aby EPSP byl přijat jako společné prohlášení Evropského parlamentu, rady EU a Komise na sociálním summitu konaném ve Švédsku v listopadu tohoto roku.
EPSP obsahuje 20 principů sociální a zaměstnanecké politiky, rozdělených do tří kapitol: 1. rovnost šancí a přístup na trh práce; 2. férové pracovní podmínky; 3. sociální ochrana a sociální inkluze.
Komise se domnívá, že EPSP by měl posílit stávající sociální práva a dále je rozvinout, ale ve skutečnosti nepřináší žádnou změnu paradigmatu sociální politiky v EU. Zásadní je podle mne to, že nemá dojít ke změnám v primárním právu EU (například zavedením klauzule o sociálním pokroku) a EPSP také nepředpokládá přistoupení EU k Sociální chartě Rady Evropy; Evropský parlament přitom obojí v minulosti požadoval. EPSP ani nenavrhuje žádné nové kompetence EU v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti, pomocí kterých by bylo možné bránit se proti tvrdým neoliberálním pravidlům.
Jistý pokrok v sociální oblasti by mohla – v intencích EPSP – přinést směrnice o slučitelnosti rodiny a zaměstnání, zvažovaná směrnice o sociální ochraně lidí ve flexibilních pracovních poměrech, dále pak přepracování stávající směrnice o informování zaměstnanců a Komisí navrhované interpretační doporučení týkající se směrnice o pracovní době. Ovšem ohledně sociální politiky, pro EU životně důležité, je na místě spíše skepse.
Neoliberální založení EU, které naopak má své pevné místo v jejím primárním právu, není a nemůže být se sociální dimenzí kompatibilní. Proto se na úrovni Komise o sociální politice spíše jen teoretizuje. O tom ostatně svědčí i další její dokument, označený za reflexní a zabývající se »budoucí sociální dimenzí EU«, přijatý v rámci příprav tzv. bílé knihy. Zásadní problém přetrvává: bez změny primárního práva, tedy jejích zakládacích smluv, není totiž reálná sociální dimenze možná.