Francouzské a holandské NE. A co dál?

Po Francii řekla i drtivá většina Holanďanů své NE návrhu Smlouvě o Ústavě pro Evropu. Ukázalo se již ve druhém z tzv. starých členských států, jak příkře se liší názory občanů od názorů a přání vládnoucích elit. Klub GUE/NGL přijal zprávy o odmítnutí ve Francii a Holandsku na svém zasedání na Kypru, a nutno přiznat, že je přijal s radostí. Obě události je třeba ještě podrobně analyzovat.V každém případě je možné říci, že jde o vítězství levice, a to hned v několika ohledech. Ten první je, jak už konstatoval i Francis Wurtz, že se podařilo zmobilizovat zájem občanů a k hlasovacím urnám se dostavilo nečekaně vysoké procento voličů. O to větší váhu má jejich záporný hlas. Odmítnutí ratifikace znamená, alespoň z pohledu levice, odmítnutí dosavadní destrukce sociálního státu, která měla být smlouvou potvrzena a prohloubena. Nelze se vymlouvat, že voliči v Holandsku a ve Francii měli málo informací o čem hlasují – na rozdíl od dosavadní informovanosti obyvatel naší země.Zásadní otázkou samozřejmě nyní je, co dál. Už nyní vznikla situace, která je historickou výzvou pro evropskou levici, která by se měla na zásadních bodech sjednotit a koordinovat svůj postup s odbory, ale i nevládními organizacemi, které nejsou placeny americkými dolary, tak, aby dosáhla v nadcházejícím období změn ve směrnicích, ale i v možná novém návrhu evropské ústavy. Souhlasím se Silvií-Yvonne Kaufmannovou (její názor je uveden na straně 6, pozn. red), že nyní se nacházíme ve velmi rizikovém a zlomovém bodu. Levice ponese ve všech členských státech velkou odpovědnost za další vývoj. Podle mého názoru v procesu hledání společných priorit a sjednocování je třeba věnovat podstatně větší pozornost, než tomu bylo doposud. Je zde nutno odhodit stará klišé, přes která jsme po dlouhou dobu vědomě či nevědomě jeden na druhého pohlíželi. Tato povinnost stojí i před KSČM. Po hříchu musíme přiznat, že jsme nebyli schopni (neberu-li v úvahu dílčí pokusy) vypracovat jasný a srozumitelný materiál pro naše členy a naše voliče. Takový úkol nemůže naplnit jednotlivec, ale musí být výsledkem práce a také shody širšího kolektivu. V Čechách zatím není jasné, jak se o návrhu bude hlasovat, vláda chce požádat o prodloužení negociačního období, ale tento návrh působí spíš groteskně. V každém případě musíme analyzovat materiály všech politických stran – nejen našich přátel v GUE/NGL.Jsme pod časovým tlakem a proto přemýšlení nad evropskými tématy se pro nás musí stát prioritou. Místo slovních výměn o omluvách se musíme pustit do analýzy postupu, například francouzské komunistické strany nebo i kyperského AKEL. Pokud zůstaneme stát, nenaplníme nejen to, co si přejí naši voliči, ale nebudeme schopni ani reagovat na historickou výzvu, která s francouzským a holandským NE přišla.