Hrozí německé Levici rozkol?

5.6.2012 000 0:46

Některá německá média se přou o to, zda »personální« sjezd strany Levice (Die Linke, DL), který proběhl o víkendu v Göttingenu, byl mezníkem v historii strany podobně jako programový sjezd erfurtský z podzimu minulého roku.

Domnívám se, že göttingenský sjezd mezník představuje, a to především v tom, že volby nového vedení strany odrazily v koncentrované podobě vážné vnitrostranické problémy. Nejde jen o permanentní soupeření různých názorových směrů a frakcí, jejichž existence je už dlouho pro DL příznačná.

Mnohem vážnější je prohlubující se diference mezi zemskými organizacemi na východě Německa a organizacemi »západoněmeckými«. Různé politické tradice, odlišnost ekonomických a sociálních poměrů, mnohdy protichůdné názory na řešení vnitropolitických a zahraničněpolitických problémů – to vše nemá jednotící efekt.

Právě v zájmu posílení vnitrostranické jednoty bylo před sjezdem v Göttingenu nepřehlédnutelné volání po silných a respektovaných osobnostech v čele strany.

Jenže právě vnitrostranické spory způsobily, že do funkcí předsedů DL byli zvoleni doposud nepříliš výrazní politikové: za »východ« Německa dosavadní místopředsedkyně a poslankyně Spolkového sněmu Katja Kippingová, za »západ« pak odborový předák Bernd Riexinger.

Strana Levice totiž dodržuje jakýsi personální křížový model, podle kterého stranu řídí dva předsedové se stejnými pravomocemi, a je-li jeden z »východu«, musí být druhý ze »západu«; je-li jako první za předsedkyni zvolena žena, musí být druhým předsedou muž.

Zdánlivě spravedlivý model, který má přispívat právě k jednotě strany, však přináší různé problémy – proto se také v Göttingenu projevily snahy, byť bezúspěšné, tento model narušit.

* * *

Výše uvedené rozpory ve straně se projevily i v tom, že vzápětí po svém zvolení, tedy ještě na sjezdu, se stal Bernd Riexinger terčem poměrně ostré kritiky, zpochybňující jeho kompetentnost.

Den předtím vystoupil s velmi emotivním projevem Gregor Gysi, předseda frakce DL ve Spolkovém sněmu, a kritizoval údajnou »aroganci vůči východoněmeckým zemským organizacím«, přičemž dokonce nahodil myšlenku, zda by nebylo lépe se rozejít, než proti sobě vést neustálé útoky »západ versus východ«.

Gysimu však oponoval Oskar Lafontaine, který uvedl, že není důvod hovořit o rozštěpení strany, když její program přijatý v Erfurtu získal tak širokou vnitrostranickou podporu. S tím nelze než souhlasit.

* * * *

Nové vedení bude zodpovídat za přípravu strany na volby do Spolkového sněmu, které se budou konat už v příštím roce. Tato »prověrka bojem« jistě ukáže, zda je tandem Kippingová-Riexinger kompetentní, či nikoliv. V každém případě se domnívám, že rozštěpení strany Levice, toto zbožné přání německé pravice, se konat nebude.

DL prošla nelehkým vývojem od Strany demokratického socialismu (PDS) a vždy v minulosti dokázala zvládnout i mimořádně těžké obtíže. Jsem přesvědčen o tom, že projekt silné celospolkové strany vlevo od sociální demokracie bude mít prioritu nad spory mezi »západem« a »východem«.