Jak na Rusko

17.2.2015 v 22:50

Každoročně v Mnichově pořádaná mezinárodní bezpečnostní konference proběhla už po padesáté první. Tato nevládní konference, konaná však za účasti některých hlav států a vlád, ale hlavně řady ministrů resortu zahraničí a obrany, je vždy přinejmenším zajímavá z hlediska pohledu západních zemí v čele s USA na vojenské a bezpečnostní problémy světa včetně představ o jejich řešení. Před rokem 1990, zjednodušeně řečeno, se tyto konference nesly v duchu »jak na SSSR a východní blok«, v posledních letech, a letos zejména, je to pro změnu v duchu »jak na Rusko«.

Však také už před zahájením konference se její ředitel, bývalý německý diplomat Wolfgang Ischinger vyslovil pro novou »dvojí strategii« NATO proti Rusku; ta má spočívat v tom, že na jedné straně má být Rusko donuceno »z pozice síly« ke »kooperativnímu chování«, a na druhé straně mu bude namísto stávajících sankcí nabídnuta »hospodářská spolupráce«.

Pan Inschinger platí za zastánce tvrdé linie vůči Rusku a – spolu s dalšími německými politiky – za obhájce »vedoucí role« Německa v Evropě. »V Německu se přece už mnozí vyslovili pro cíl, kterým je evropská armáda,« uvedl Ischinger. »Věřím, že je to také dobrá příležitost pro Německo převzít zde vedoucí roli v Evropě… Spolková vláda přebírá vůdčí odpovědnost, vystupuje jako motor EU a dbá na to, aby byly pospolu udrženy různé evropské pozice.«

Jednapadesáté bezpečnostní konferenci dominovalo, jak se očekávalo, téma konfliktu na Ukrajině a s tím související vztahy Západ-Rusko. Jakkoli panovala jednota účastníků v tom, že tyto vztahy klesly na samé dno, velké rozdíly se objevily v odpovědích na otázku, kdo to způsobil a jak z nebezpečné krize vyjít. Nápadné především bylo, že uvnitř »západního bloku« neexistovala jednota ohledně dalšího postupu, což nejlépe demonstrovaly spory týkající se případných dodávek zbraní na Ukrajinu. Proti těmto dodávkám se postavila zejména kancléřka Merkelová i německý ministr zahraničí Steinmeier. Domnívám se však, že tyto spory by neměly být z hlediska perspektivy přeceňovány: zásadní je na obou stranách Atlantiku stejný úhel pohledu na ukrajinský konflikt, podle nějž na všem nese vinu Rusko, a proto musí být odkázáno do »patřičných mezí«.

Značný rozruch vyvolal na konferenci ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, který mimo jiné připomněl Putinův projev na bezpečnostní konferenci před osmi lety. Ruský prezident tehdy ostře kritizoval západní expanzivní politiku a varoval před novou studenou válkou, pokud nedojde ke změně západního kurzu. To se nestalo, ba naopak. Sergej Lavrov mohl tuto kritiku jen zopakovat, přičemž zdůraznil dva podstatné aspekty: 1. Západ sází na expanzi a není ochoten vzít Rusko k účasti na akceptovatelné bezpečnostní architektuře. Svět se nachází v bodě zvratu – vyvstává otázka, zda Západ chce dosáhnout bezpečnostní architektury s Ruskem bez Ruska, nebo proti Rusku. 2. To, co se děje na Ukrajině, je státní převrat, za který je Západ rozhodujícím způsobem odpovědný.

Bohužel, přes výše zmíněné transatlantické diference existují rámcové podmínky pro další vyostření fronty – po je podle mne poselství mnichovské konference, vyvolávající obavy. Konfrontace »Západ proti Východu« nejen že je opět tady, ale hned tak nezmizí. A ony názorové rozdíly, projevující se mezi USA a částí jejich evropských spojenců, jsou v podstatě spory o »správnou cestu«, nikoli rozštěpením, které by mohlo přinést výraznou změnu kurzu.