Jak nás EU nepřipravila o zbraně aneb opět jsme byli papežtější než papež

7.8.2014 v 1:14

Během prosince 2013 jsem měl možnost vést poměrně rozsáhlou emailovou debatu s jedním z členů komunity držitelů zbraní (resp. střelců), když prvotním impulzem byla zpráva dnes již bývalé komisařky Cecilie Malmströmové: „Firearms and the internal security of the EU: protecting citizens and disrupting illegal trafficking“ (viz. tady ) a  “halo” které se kolem toho následně zvedlo, i když bylo jasné, že jde pouze o předvolební plácnutí do vody bez většího smyslu. Během této debaty jsme se dotkli i otázky implementace směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní ve znění novely směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/51/ES do českého právního řádu.

Jedním z velmi neoblíbených úkonů českých skoro-držitelů zbraně je nutnost žádat o povolení k nabytí vlastnictví, držení, nošení zbraně kategorie B v souladu s §12 z.č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, a to pro každou zbraň kat. B, tedy nutnost v praxi pokaždé navštívit příslušný odbor PČR, vyplnit žádost, uvést nějaký ze zákonem předpokládaných důvodů, zaplatit správní poplatek a vyčkat na vydání povolení a pak si teprve pro vyhlédnutou zbraň jít (a následně ji jít zaregistrovat). Mezi veřejností, a to bohužel i odbornou, se často objevuje názor, že tato byrokracie přišla „z Bruselu“ a je důsledkem shora uvedených směrnic. Opak je však pravdou. Směrnice sice vyžadují existenci řádného důvodu pro nabytí zbraně, ale nechávají zcela na jednotlivých státech, jak bude tento důvod zjišťován a jaké tyto „řádné“ důvody budou. Důvodem pro nabytí tedy může být mj. už samotné držení zbrojního průkazu (resp. by mohlo být). Krom toho směrnice výslovně (nad výše uvedené) umožňovala vydání tzv. víceleté licence pro nabývání a držení veškerých střelných zbraní podléhajících povolení osobě, která splňuje podmínky pro udělení povolení pro střelné zbraně, (srov. Čl. 7 odst. 4) směrnice Rady 91/477/EHS ve znění směrnice Rady 2008/51/ES), tento institut „víceleté licence“ by umožňoval nabývat více zbraní po delší dobu na základě jedné žádosti/povolení (ponechávajíce zcela mimo otázku nesmyslnosti dokládání a uvádění extra důvodů pro zbraně kat. B, když u zbraní kat. C nic takového vyžadováno není, i když v tom směrnice nečiní rozdíl – k tomu se ještě vrátíme níže).

Když jsem se dotazoval, proč nikdo o zavedení institutu této víceleté licence do našeho zákona neusiluje (myšleno ze střelecké komunity), tak mi v rámci výše uvedené emailové debaty bylo sděleno, že tato věc byla řešena s MV ČR, a že informace sdělená MV byla taková, že již toto nelze do zákona implementovat.

Toto vysvětlení samozřejmě považuji za nedostatečné, zavánějící úřednickou mlhou a hlavně vadné, takže byla následně realizována interpelace na ministra vnitra, stran otázky uvádění důvodů u zbraní kat. B (resp. vůbec nutnosti podávat pokaždé žádost), zcela odlišeného postupu u zbraní kat. C a údajné „nemožnosti“ zavést víceleté povolení pro nabývání zbraní kat. B (když by např. žadatel mohl po dobu X let nabývat zbraně na základě jednoho povolení bez omezení počtu a  výrazně by tak ubyla agenda stran vydávání těchto povolení).

Odpovědi ukázaly, že současná úprava je jednoznačně výsledkem tzv. gold platingu, tedy zpřísňování zákonné úpravy nad to, co po nás “chce” EU a že v tomto trendu bude u zbraní i nadále pokračováno, a to konkrétně u zbraní kategorie B ze dvou důvodů (dle MV): snižování rizika zneužití zbraní k protiprávnímu jednání (když žádání o každou jednotlivou zbraň k tomu údajně má napomáhat) a přínos finančních prostředků ze správních poplatků za tyto žádosti.

Z odpovědí pana ministra dále vyplývá, že i u zbraní kat. B dle z.č. 119/2002 Sb. by bylo možné použít stejný způsob „fungování“ jako je tomu u zbraní kat. C, kdy je realizována pouze registrace (bez nutnosti žádat o povolení k nabytí) a za důvod se (poměrně extenzivně) považuje již samotné držení ZP příslušné skupiny dle §14 zákona o zbraních. Stejně tak by bylo možno vtělit do zákona tzv. víceleté licence, které směrnice výslovně přepokládá (i když v případě zavedení režimu zbraní kategorie C i pro zbraně kat. B by to již nebylo nutné), ovšem na žádné z těchto řešení není očividně dost politické vůle a jako obyčejně se argumentuje „bezpečností“. Odpovědi lze najít níže a myslím, že zvláště některé části mluví za vše.

Závěrem bych tedy chtěl poznamenat (zejména pro střeleckou komunitu, a obvzláště ty, kteří považují politiky v EU za nepřítele zbraní), že za byrokracii si v případě zbraňové legislativy můžeme sami (a čistě pro jistotu uvádím, že ještě jako poslanec českého parlamentu jsem proti tomuto znění zákona o zbraních hlasoval – to zase uvádím pro ty, kteří nemůžou přijít ve spojení se zbraňovou legislativou na jméno KSČM) a je více než alibistické to svádět na EU. Jak jsem mimo jiné sdělil v prosinci 2013 dotyčnému střelci, se kterým jsem měl tu možnost diskutovat, do 28. července 2015 předloží Evropská komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o situaci vyplývající z uplatňování této směrnice (viz. výše), popřípadě doprovázenou návrhy, zcela jistě by pak bylo žádoucí, kdyby europoslanci byli informování mimo jiné z prostředí držitelů zbraní, jejich výrobců ad. osob, o  tom, jak vnímají uplatňování této směrnice v jejich národním prostředí, zda by nebylo žádoucí nastavit pravidla tak, aby nedocházelo k nárůstu byrokracie bez relevantního důvodu (resp. zástupných důvodů jako “zabránění protiprávnímu jednání”), aniž by to směrnice vyžadovala, k čemuž minimálně v rámci českého zákona o zbraních a střelivu došlo, zřejmě právě pro to, že směrnice zde nechala až příliš prostoru.

—————————————————————————————

Odpovědi ministra vnitra pana Milana Chovance z 2.5. 2014 na interpelaci poslankyně K.Konečné (uvádím pouze ty, které se týkají tohoto tématu, další se týkaly především Centrálního registru zbraní a registrace zbraní):

1) Jakým způsobem byla do české právní úpravy implementovaná změna článku 5 směrnice Rady 91/477/EHS, kdy nově vyžaduje směrnice, že členské státy povolí nabývání a držení střelných zbraní pouze osobám, které pro to mají řádný důvod (srov. čl. 5 v původním znění, který se týkal pouze zbraní kategorie B dle směrnice, nově se týká všech střelných zbraní v působnosti směrnice)? Projevila se tato novelizace čl. 5 směrnice Rady 91/477/EHS vůbec v českém právním řádu?

2) Jakým způsobem je u tohoto povolení zjišťován důvod a je tento vůbec zjišťován (zejm. jaký je stav u zbraní kat. C dle z.č. 119/2002 Sb.)?3) Brání něco implementaci čl. 7 odst. 4) novelizované směrnice Rady 91/477/EHS (srov. Čl. 1 odst. 6 směrnice Rady 2008/51/ES), tedy že členské státy mohou zvážit udělení víceleté licence pro nabývání a držení veškerých střelných zbraní podléhajících povolení osobě, která splňuje podmínky pro udělení povolení pro střelné zbraně?4) Jaká je postoj ministerstva k zavedení víceleté licence, která by mohla výrazně zjednodušit nabývání zbraní a zmenšit administrativní zatížení Policie ČR aniž by došlo ke snížení bezpečnosti, zejm. stran zbraní kat. B dle z.č. 119/2002 Sb. (srov. současná úprava v § 12 z.č. 119/2002 Sb.) ?5) Uvažuje ministerstvo o změně, která by nahradila nutnost žádat o nabytí každé zbraně zvlášť? Jaké jsou případně důvody pro nezavedení víceleté licence do české právní úpravy (srov. odst. 3,4 této interpelace)?

—————————————————————————————

Ad 1)Zákon o zbraních klade důraz na prokázání důvodnosti nabytí zbraně podle její kategorie. V případě zbraní kategorie A podmiňuje zákon o zbraních jejich nabytí vydáním povolení. V případě fyzických osob – držitelů zbrojních průkazů uznává zákon jako jediný legitimní důvod provozování sběratelské činnosti a i při deklarování tohoto důvodu žadatelem podrobuje žádost o výjimku a její oprávněnost správnímu přezkumu s relativně širokým prostorem pro uplatnění správního uvážení.

Jak již nepřímo plyne z Vaší otázky, u zbraní kategorie B zákon o zbraních obsahuje nejdůkladnější a současně zcela jednoznačnou právní úpravu řádných důvodů, které jsou výslovně uvedeny v ustanovení § 12 ods. 5 zákona o zbraních. Při uvedení těchto důvodů, které jsou výslovně uvedeny v ustanovení § 12 odst. 5 zákona o zbraních. Při uvedení těchto důvodů v žádosti o povolení již správní orgán dále tyto důvody (resp. to, zda jde o důvody řádné) nepřezkoumává, a vydání povolení se stává fakticky nárokovým.

Pokud jde o zbraně kategorie C, řádný důvod pro jejich nabytí vyplývá z ustanovení § 14, které stanoví, že „zbraň kategorie C nebo střelivo do této zbraně může nabývat do vlastnictví a držet pouze držitel zbrojního průkazu příslušné skupiny nebo zbrojní licence příslušné skupiny…“. Jinými slovy, důvod pro držení zbraně kategorie C vyplývá z vymezení konkrétní skupiny zbrojního průkazu (§ 16 odst. 2), resp. zbrojní licence (§ 31). V tomto směru upozorňuji, že důvody pro nabytí a držení zbraně vyplývající z jednotlivých skupin zbrojního průkazu, resp. zbrojní licence jsou obsahově v zásadě souměřitelné s důvody, které pro nabytí zbraně kategorie B uvádí § 12 odst. 5 zákona o zbraních.

Nejslabší důraz na řádný důvod nabytí zbraně klade zákon o zbraních v případě zbraní kategorie D. V případě těchto zbraní zákon o zbraních řádný důvod u svéprávných plnoletých osob v zásadě presumuje. Současně ale zákon o zbraních stanovuje podmínky (§ 14), jakým způsobem je možné tyto zbraně držet a užívat (tj. realizovat presumovaný řádný důvod jejich držení), a současně stanovuje sankce následující porušení těchto podmínek (tj. držení a nakládání s těmito zbraněmi způsobem, který již není považován za řádný; viz § 76a odst. 1).

Ad 2)S ohledem na výše podaný výklad si dovolím zaměřit se zde již konkrétně na zbraně kategorie C. Jak jsem již v odpovědi na předcházející otázku uvedl, řádný důvod nabytí zbraně kategorie C vyplývá z faktu, zda je daná osoba držitelem příslušné skupiny zbrojního průkazu. Například držitel zbrojního průkazu skupiny D nemůže nabýt sám vlastnictví k žádné zbrani, z vymezení práv a povinností držitele této skupiny zbrojního průkazu plyne, že je oprávněn držet toliko zbraň, kterou mu v rámci výkonu zaměstnání svěří jeho zaměstnavatel, který je držitelem příslušné skupiny zbrojní licence. U držitele této skupiny zbrojního průkazu tedy není řádný důvod pro nabytí zbraně dán nikdy a její řádný důvod pro její držení se odvozuje až od skutečnosti a povahy výkonu jeho zaměstnání pro držitele zbrojní licence. U držitele této skupiny zbrojního průkazu tedy není řádný důvod pro nabytí zbraně dán nikdy a její řádný důvod pro její držení se odvozuje až od skutečnosti a povahy výkonu jeho zaměstnání pro držitele zbrojní licence. U držitelů zbrojních průkazů ostatních skupin, (s výjimkou zbrojního průkazu skupiny F, který však k vlastnictví, resp. držení zbraně neopravňuje svého držitele vůbec) záleží pak na skutečné faktické použitelnosti, resp. právní přípustnosti takového použití dané zbraně pro účely, ke kterým daná skupina zbrojního průkazu zřejmě neodpovídala, nebyl by dán řádný důvod pro její držení daným držitelem zbrojního průkazu určité skupiny. Policie České republiky by v takovém případě danou zbraň podle § 41 odst. 3 písm. b) zákona o zbraních nezaregistrovala a její držitel by byl povinen s ní naložit způsobem podle § 64 zákona o zbraních. Takový postup si lze představit například v případě, kdy by držitel zbrojního průkazu toliko skupiny C hodlal nabýt, resp. držet krátkou střelnou zbraň (např. pistoli či revolver) kategorie C (mohlo by se jednat kupř. o perkusní revolver nebo krátkou zbraň podle § 6 písm. a) zákona o zbraních), přičemž právní předpisy na úseku myslivosti lov (ani dostřelnou ránu) krátkou střelnou zbraní v současné době neumožňují.

Ad 3)Směrnice umožňuje členským státům přijmout přísnější pravidla, než která tato směrnice vyžaduje (čl. 3). Česká republika této možnosti využívá mimo jiné právě v případě požadavků, které klade na osoby usilující o nabytí a držení zbraně kategorie B. Je sice skutečností, že vydání povolení podle § 12 je při splnění obecných podmínek a deklarování zákonem explicitně uvedeného řádného důvodu v podstatně nárokové, na druhé straně se tato procedura blíží kupříkladu tzv. lhůtě na vychladnutí, která je obsažena v některých evropských právních řádech (kupř. v rakouském zákoně o zbraních). Jejím smyslem je právě prodloužit lhůtu mezi okamžikem, kdy určitá osoba pojme úmysl si zbraň pořídit (což může být někdy zapříčiněno též afektem a rozhodnutím zbraň použít k protiprávnímu činu, např. mstě), a okamžikem, kdy si ji reálně pořídit může (a kdy již prvotní afekt s největší pravděpodobností opadne). V tomto směru je tedy v České republice vyžadováno jednotlivé povolení k nabytí každé zbraně kategorie B zcela cíleně a jeho smyslem je v jistém směru moderovat přístup k těmto zbraním, které již mohou z hlediska svého vyššího účinku představovat potenciálně vyšší riziko v případě jejich zneužití.

Ad 4) a 5)Z důvodu blízké souvislosti těchto dvou dotazů si dovoluji na ně odpovědět společně. Ministerstvo vnitra zastává stanovisko uvedené v odpovědi na Vaši předcházející otázku, tedy žejistý „moderační efekt“ povinnosti k obstarání povolení k nabytí každé jednotlivé zbraně kategorie B držitelem zbrojního průkazu má svůj význam z hlediska snižování rizika zneužití těchto zbraní k protiprávnímu jednání. Přestože je nepochybné, že by zavedení víceletých licencí pro nabývání zbraní kategorie B vedlo ke snížení administrativního zatížení Policie České republiky, odpadl by s touto změnou i popsaný bezpečnostní význam této procedury. Nelze proto s Vámi uváděnou hypotézou, že zavedením víceletých licencí by nedošlo ke snížení bezpečnosti, beze zbytku souhlasit.

I z těchto důvodů Ministerstvo vnitra v současné době o změně dosavadní právní úpravy v této oblasti neuvažuje.

Konečně lze doplnit (ačkoli se jedná spíše o doprovodný fakt, který není zásadní z hlediska stávající konstrukce povolování zbraní kategorie B), že vydávání individuálních povolení přináší prostřednictvím systému správních poplatků určité finanční prostředky státnímu rozpočtu a do jisté míry vyšší administrativní zatížení Policie České republiky vyvažuje.

————————————————————————-

      

Odpověď na interpelaci K. Konečné – MV Milan Chovanec – originál odpovědi