Reakce České republiky na vyhoštění dvou diplomatů, spolupracovníků českého vojenského atašé v Kyjevě, připomíná doby dávno minulé.
Pan Schwarzenberg opět nezklamal, jako aristokrat si zřejmě vybavil letité evropské tradice diplomacie, využívané již před Napoleonem, například v době válek o španělské dědictví. Tehdy se běžně v diplomacii uplatňoval princip »oko za oko – zub za zub«, bez ohledu na to, oč šlo.
Při svých úvahách o tomto konkrétním případu pan ministr zřejmě jaksi opomenul fakt, že na Ukrajině není exministr Danylyšyn, jehož přijetí v ČR hodnotí Karel Schwarzenberg jako skutečný důvod pro vyhoštění našich diplomatů z Ukrajiny, stíhán za ryze politické, ale především za ekonomické delikty, na což KSČM opakovaně upozorňovala a s udělením azylu nesouhlasila. Ostatně i před českou ambasádou v Kyjevě vyjadřovali demonstracemi svůj nesouhlas i ukrajinští občané. Navíc se říká, že azyl panu Danylyšynovi byl udělen ministrem vnitra Radkem Johnem bez toho, aby předem informoval ministerstvo zahraničních věcí. Můžeme to proto vnímat i jako názorný příklad »boje s korupcí« v pojetí Věcí veřejných. Navíc, pokud Ukrajina nyní vyhostila české vojenské přidělence za podezření ze špionáže, jsou tyto záležitosti nesrovnatelné.
Pokud se dnes budeme řídit již zmíněnou letitou diplomatickou tradicí, vysíláme tím na východ Evropy nepříliš vstřícný signál. Pro české firmy, které by rády rozšiřovaly svůj potenciál na východní trhy, to není zrovna dobrá zpráva. Místo podobných unáhlených odvetných kroků by bylo namístě spíše jednání.