KDO A CO STOJÍ ZA NĚMCOVOVOU SMRTÍ?

2.3.2015 v 11:42

Vraždu, jejíž obětí se stal v Moskvě opoziční politik Boris Němcov, nutno zásadně odsoudit, ostatně jako každý jiný násilný trestný čin, končící ztrátou lidského života. Bez ohledu na jeho motivy. Ty jsou v případě Němcovovy smrti pro leckoho „jasné“: zavražděný byl přece jedním z nejznámějších ruských kritiků prezidenta Putina a aktuální politiky ruské vlády, takže stopa musí vést do Kremlu! Nadto když Němcov ještě pár hodin před svou smrtí Putina kritizoval v rádiu Echo Moskvy.

Jak jasné a jednoduché… Jenže pokud jde o Němcovovu smrt, kterou ostatně sám Vladimír Putin odsoudil a nařídil její co nejpřísnější vyšetření, její motivy zdaleka nezahrnují jen prvoplánovou „kremelskou stopu“. Je zde možný motiv vycházející z islámského radikalismu (Němcov byl solidární s novináři francouzského časopisu Charlie Hebdo a bylo mu prý za to opakovaně kýmsi vyhrožováno), z krajně pravicového radikalismu ukrajinského (Němcov jako příznivec ukrajinské vlády byl prý některé síly málo radikální) a ponechat stranou nelze Němcovovy výrazné podnikatelské aktivity.

Cui bono? – zní právnická otázka už od dob starého Říma, – v čí prospěch? Prezidenta Putina, v době, kdy sám Němcov přiznával, že vnitřní opozice nemá na Rusy velký vliv? Nadto když Němcovova politická hvězda od doby, kdy byl za prezidenta Jelcina ruským vicepremiérem (1997-1998), stále více zhasínala?

Cui bono? Vyšetřovatelé jednoznačně vycházejí z vraždy na objednávku. Z vraždy pečlivě připravené a provedené. A lze ji zařadit i do takových časových a politických souřadnic, které jsou narýsovány dohodou z Minsku o řešení kritické situace na východní Ukrajině a jednáním ministrů zahraničí Ruska, Ukrajiny, Německa Francie o prosazení této dohody, přičemž k tomuto setkání, na kterém projevil zástupce Ukrajiny velkou nevoli, došlo jen krátce před útokem na Němcova.

Prezident Putin hovoří vedle odsouzení vraždy také o politické provokaci. Gregor Gysi, předseda frakce Levice v německém Spolkovém sněmu, vedle slov politování a odsouzení, přichází také s výzvou, aby tato tragická událost nebyla instrumentalizována v aktuálním konfliktu Západ-Východ.

Jsem si bohužel na 100 procent jistý, že Evropský parlament nezachová klidnou hlavu a rusofobové a nejen oni se nechají strhnout do primitivní kritiky Ruska. Každý důvoch je dobrý a taková tragická událost těm, kteří Rusko nenávidí, bude jen vítanou příležitostí. Zničit výsledky tzv. Minsku dva, znejistit partnerů Ruska v EU a nahnat vodu na mlýn propagandy USA, to budou první výsledky. Je politování hodné, že se stejnou razancí, se politici stejné úrovně Evropské unie, USA nezasazují o důsledné vyšetření politického převratu na Ukrajině, masové vraždy v Oděse, neznámých střelců na Majdanu….Každý lidský život má nevyčíslitelnou hodnotu. A stejně tak jako u obětí Oděsy i v případě Borise Němcova zůstává zatím vším neodbytná otázka: Cuii bono, Cuii prodes?

A za tím vším se stále neodbytně ozývá: cui bono?