Jean-Claude Juncker, zvolený v roce 2014 Evropským parlamentem do čela Evropské komise, oznámil 12. února, že nehodlá obhajovat tuto funkci, takže v ní letošního léta skončí. Juncker nepochybně patří k velmi výrazným politickým osobnostem Evropy, přičemž jeho kariéru lze označit jako trvalý vzestup. Před svým nástupem do čela Komise byl Juncker lucemburským premiérem; nejen v této funkci, ale i předtím jako ministr financí, nesl odpovědnost (mimo jiné) za rozsáhlé daňové úniky, které nejen jeho zemi připravily o miliardy. Nyní se lze setkat s nikoli ojedinělými názory, že Junckerův odchod ze špice unijních institucí bude pro EU ztráta, neboť prý nebude snadné shodnout se pak na osobnosti, která by tak vehementně prosazovala myšlenku evropské jednoty.
O myšlence evropské jednoty se dá krásně a dlouho hovořit, vlastně až do vytracena… Slova zůstanou slovy v kontrastu s tristním stavem, ve kterém se EU nachází a který se zhoršuje a zhoršuje. A to hlavně přičiněním pana Junckera a dalších »kormidelníků« EU, jejichž vírou pravou je neoliberalismus včetně vnitřního trhu bez sociální dimenze. Pokud horuje odpovědný a vlivný politik za myšlenku evropské jednoty a pokud během jeho horování se krize v Evropě, a to jak politická, tak ekonomická, stále prohlubuje (tzv. brexit je toho nad jiné jasným důkazem), zřejmě není něco v pořádku, jak se říká. A je zhola zbytečné se ptát, co třeba udělal předseda Komise proti iracionální protiruské politice nebo pro alespoň zmírnění konfliktu na Ukrajině.
Nemyslím si, že »kormidelníci« EU budou mít zásadní problém v tom, shodnout se na nominaci nového předsedy Komise. Základní parametry jsou přece neoficiálně nastaveny: neliberální a protiruské zaměření, patřičná dávka cynismu a bezohlednosti, obratný pohyb v politickém předivu… Takových politiků je dnes k dispozici!